Nižší ceny ropy, které zlepšují náladu i kupní sílu spotřebitelů, a kvantitativní uvolňování ECB, jež by mělo mj. pomoci exportu skrze oslabení eura, považuje OECD za významné růstové faktory, které dávají eurozóně příležitost vyhnout se vleklé stagnaci. HDP eurozóny by se tak letos mohl zvýšit o 1,4%  a příští rok o 2%. Poptávku je však dle OECD nutné podpořit  i fiskálně. Výhled pro USA se nemění (růst kolem 3%), posílení dolaru sice sníží čistý export, nižší ceny ropy ale zase podpoří spotřebu. Díky silnější měně zvyšují USA svůj příspěvek k poptávce ve zbytku světa, což by se jim v delším období mělo vyplatit. Japonsko by se mělo po loňské stagnaci vrátit k růstu (kolem 1%), OECD však vyzývá k ráznějšímu postupu ve strukturálních reformách. U Číny se očekává zpomalení na 7% a nejrychleji rostoucí velkou světovou ekonomikou by měla být letos i příští rok Indie s tempem růstu kolem 8%.
 

OECD poukazuje na nárůst rizik spojených s abnormálně nízkými úrokovými sazbami. Globální ceny aktiv dosáhly v posledních měsících nových vrcholů a rozpětí úrokových sazeb mezi bezpečnými a vysoce rizikovými finančními nástroji je nízké. To vše naznačuje, že opět dochází ke špatnému hodnocení rizik, které bylo v jádru minulé finanční krize. Přesto se OECD domnívá, že je třeba vysoce akomodativní měnovou politiku zachovat, neboť mimořádná pokrizová situace si žádá výjimečná opatření k podpoře poptávky a odvrácení deflace. Samotná měnová politika však evidentně nedokáže rozproudit nefinanční investice. K tomu je zapotřebí synergie fiskální politiky a zejména strukturálních reforem.

V plném znění je průběžné hodnocení k dispozici na stránkách OECD.