Rakouské právní předpisy, které omezují také české subjekty, nepřiměřeně brání volnému pohybu služeb. K tomuto závěru dospěl Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ve věci C-33/17 Čepelnik ze dne 13. listopadu 2018. Konkrétně se jedná o rakouskou vnitrostátní právní úpravu, která ukládá objednateli služby pozastavit platby poskytovateli služeb z jiného členského státu EU a namísto toho správním orgánům zaplatit jistinu, která má sloužit k pokrytí možné budoucí pokuty uložené poskytovateli služeb za porušení rakouských pracovněprávních předpisů.

Praxe rakouských orgánů má dopad také na činnost českých poskytovatelů služeb v Rakousku, kteří jsou v praxi znevýhodněni oproti domácím poskytovatelům služeb. Z tohoto důvodu ČR tyto případy důkladně sleduje a aktivně se jich účastní na podporu názoru, že rakouský přístup k zahraničním poskytovatelům služeb není v souladu se svobodou pohybu služeb a unijním právem. Soudní dvůr dal v dnešním rozsudku argumentaci ČR za pravdu, když přístup rakouských orgánů označil za nepřiměřený.

Případ je jedním z více řízení týkajících se přísného postupu rakouských orgánů proti vysílání pracovníků z jiných členských států a prvním rozsudkem Soudního dvora EU v této záležitosti. Rozsudek představuje důležitý precedens pro další případy, o nichž bude Soudní dvůr teprve rozhodovat.