Charakteristika Etiopského Zemědělství

• • Zaměstnává odhadem až 65 % práceschopné populace.
• • Přispívá přibližně 33-36 % k HDP země.
• • Generuje okolo 75 % exportních příjmů.
• • Dominují mu malí zemědělci (smallholder farmers) a rodinné farmy, které obhospodařují malé pozemky (často méně než 2 hektary) a jsou primárně orientovány na samozásobitelství.

Zemědělský cyklus

Celoroční zemědělský cyklus v Etiopii je kriticky navázán na roční období dešťů, která se v regionu dělí na dvě hlavní pěstitelské sezóny: Belg (kratší deště, březen – květen) a Meher (hlavní deště, lokálně nazývané Kiremt, červen – září/říjen). Suché chladné období se nazývá Bega (přibližně říjen/listopad – únor).

• 1. Bega (říjen – únor): Sucho, chladno (vysočiny). Sklizeň úrody z Meher, posklizňové práce, příprava polí a sklizeň kávy.
• 2. Belg (březen – květen): Kratší deště (proměnlivé). Setí krátkodobých plodin a dlouhodobých plodin.
• 3. Meher/Kiremt) (červen – září/říjen): Hlavní, dlouhé deště. Setí hlavních plodin, růst a vegetace. 

Hlavní plodiny a produkty

• • Základní plodiny jsou obiloviny jako Teff (základní potravina), pšenice, kukuřice.
• • Exportní plodina č. 1 je káva, která tvoří největší podíl exportních příjmů (údajně až 60% exportních příjmů).
• • Dále se exportují olejniny, luštěniny, živá zvířata a řezané květiny.
• • Etiopie má největší populaci dobytka v Africe.

Vývoj v Posledních Letech: Transformace a Klíčové Iniciativy

V posledních deseti až dvaceti letech Etiopie vykazovala působivý růst v zemědělské produktivitě, což vedlo k výraznému snížení chudoby. Vláda se cíleně snaží o strukturální transformaci sektoru. Reformy se zaměřují na řešení systémových překážek a transformaci sektoru ze samozásobitelského na komerčně orientovaný. Aktivity vlády mají zásadní rysy: 

1. Důraz na Modernizaci a Komercializaci

Vládní plány (jako je desetiletý rozvojový plán 2021-2030) prioritizují přechod od samozásobitelství k tržní orientaci. Cílem je:

• • Zvýšení produktivity: Intenzivnější používání moderních osiv, hnojiv a zlepšených technik.
• • Nahrazení importu: Masivní investice do zavlažovaného pěstování pšenice, aby se Etiopie stala soběstačnou a přestala importovat miliony tun ročně.
• • Digitalizace: Zavádění digitálních nástrojů, jako je satelitní monitorování plodin nebo digitální poradenské služby pro farmáře.

2. Agro-industrializace a růst přidané hodnoty

Klíčovou strategií je rozvoj Integrovaných agro-průmyslových parků (IAIPs) a Center pro transformaci venkova (RTCs). Tyto parky mají propojovat zemědělskou výrobu, zpracování a marketing na jednom místě. Cílem je přidávat hodnotu zemědělským produktům (např. zpracováním kukuřice nebo bavlny) namísto exportu nezpracovaných surovin. To má zajistit vyšší příjmy pro farmáře a pracovní místa pro venkovskou mládež.

3. Institucionální Změny

Vláda založila agentury jako Agricultural Transformation Institute (ATI), které hrají zásadní roli při koordinaci, odstraňování systémových překážek a zavádění nových technologií do praxe. Zaměřují se na:

• • Klastry pro Komercializaci Zemědělství (Agricultural Commercialization Clusters /ACC): Stěžejní program zaměřený na komercializaci organizováním malých zemědělců v geograficky seskupených, vysoce potenciálních oblastech. Zaměřuje se na rozvoj integrovaných hodnotových řetězců pro vybrané komodity, řízený poptávkou trhu.
• • Digitální Zemědělství a Venkovské Finance (Digital Agriculture and Rural Finance): Zlepšování poskytování inkluzivních a na míru šitých služeb pomocí nákladově efektivních digitálních systémů a nástrojů a budování silného a soběstačného venkovského finančního sektoru.
• • Tvorba Politik a Studie (Policy and Study): Provádění akčních studií a poskytování politické podpory k řešení systémových překážek a transformaci zemědělského sektoru. Je realizováno prostřednictvím analytického a politického týmu.
• • Inovativní Intervence (Innovative Interventions): Inkubace, pilotování a škálování inovativních intervencí k řešení systémových překážek v etiopském zemědělství, zejména v oblastech komercializace malých zemědělců (plodiny a dobytek), rozvoje zemědělského podnikání a digitálního zemědělství.
• • Budování Kapacit skrze Tvorbu Pracovních Míst, Agropodnikání a Obnovu (Capacity Building through Job Creation, Agribusiness and Rehabilitation): Klíčová role při budování kapacit podporou tvorby pracovních míst, rozvoje agropodnikání a zemědělské rehabilitace s cílem řídit udržitelnou transformaci zemědělství.
• • Propojování a Koordinace (Linkage and Coordination): Usnadňování propojení a koordinace mezi zemědělskými institucemi a intervencemi. Zahrnuje vytváření koordinačních platforem na místní úrovni v rámci regionů ACC, s využitím regionálních transformačních rad.
• • Centra pro Transformaci Zemědělství (Agricultural Transformation Centers / ATC): Regionální transformační centra, která slouží jako implementační paže Institutu v regionech (např. Amhara, Oromia, Tigray, bývalý SNNP). Koordinují všechny implementační aktivity ATI a zajišťují jejich sladění s regionálními partnery.

Přetrvávající Výzvy

Navzdory ambicím a růstu čelí sektor zásadním, chronickým problémům, které brzdí plnou transformaci:

• • Klimatické a environmentální: Vysoká závislost na dešti a zranitelnost vůči suchu a extrémním výkyvům počasí. Recidivující potravinová nejistota, riziko hladomoru.
• • Půdní vlastnictví a degradace: Státní vlastnictví půdy a nejisté držební právo (land tenure) odrazuje farmáře od dlouhodobých investic do údržby a ochrany půdy. Půdní eroze, degradace kvality půdy, pokles produktivity.
• • Logistika a trhy: Nedostatečná infrastruktura (silnice, elektřina, voda), nedostatek testovacích laboratoří a opravárenských služeb v IAIPs. Nízká konkurenceschopnost, vysoké post-sklizňové ztráty, pomalá komercializace.
• • Vstupy a finance: Omezený přístup malých farmářů ke kvalitním osivům, hnojivům a především k financím/úvěrům na nákup moderních technologií. Udržování nízké produktivity a samozásobitelského cyklu.

Zemědělský sektor Etiopie tak zůstává v kritické fázi: i když zaznamenal velký růst a je hnací silou ekonomiky, pro dosažení středně-příjmového statusu a zajištění potravinové bezpečnosti musí překonat strukturální bariéry a rizika spojená se změnou klimatu.

 

Připravil: Ing. Roman Plevák, Ph.D., vedoucí sekce obchodu a ekonomické spolupráce na Velvyslanectví ČR v Addis Abebě