Adam Michnik (*1946) patří už více než půl století k nejvýraznějším hlasům polské demokracie a Československo i Česko mají v jeho životním příběhu mimořádné místo. Historik, esejista, disident, politik a jeden z nejvlivnějších hlasů demokratického Polska, jehož životní příběh je zároveň pevně spjat s Československem a později s Českou republikou.

Od 60. let patřil k nejvýraznějším odpůrcům komunistického režimu. Za svou politickou činnost byl opakovaně vězněn, působil v prostředí Výboru na obranu dělníků KOR a stal se významnou osobností polské demokratické opozice a Solidarity. Již od 70. let udržoval kontakty s československými disidenty a podporoval Chartu 77. Z tohoto prostředí vyrostlo také jeho dlouholeté přátelství s Václavem Havlem a dalšími představiteli českého disentu.

Po přelomovém roce 1989 se Michnik stal poslancem prvního částečně svobodně zvoleného Sejmu. Právě tehdy učinil gesto mimořádného významu pro česko-polské vztahy: v srpnu 1989 navrhl rezoluci, v níž se polský parlament omluvil za účast Polska na invazi do Československa v srpnu 1968. Bylo to jedno z prvních výrazných gest nové polské demokracie vůči jejímu jižnímu sousedovi.

Od roku 1989 je Adam Michnik spojen s deníkem Gazeta Wyborcza, který spoluzakládal a z něhož vytvořil jeden z nejvýznamnějších titulů polské polistopadové veřejné debaty. Po desetiletí v něm hájí demokracii, evropskou orientaci Polska, lidská práva i význam česko polského porozumění.

Jeho vztah k Česku tak nikdy nebyl pouhou politickou sympatií. Vyrůstal ze společné zkušenosti odporu proti diktatuře, osobních přátelství a přesvědčení, že svoboda jednoho středoevropského národa nemůže být oddělena od svobody jeho sousedů, je jednou z hlavních osobností, které přispěly k vytvoření pozitivního vztahu Poláků k Česku.