Průmysl se podílí na tvorbě HDP 10,2%. Mezi nejvýznamnější sektory patří průmysl textilní, obuvnický, kožedělný, těžební, tabákový a zpracovatelský průmysl nerostných surovin. Mnoho organizací v těžebním a zpracovatelském průmyslu, které jsou vlastněny státem, je zaměřeno na výrobu energie, těžbu ropy, mědi, chrómu, niklu a dalších nerostných surovin. Albánie má zásoby zemního plynu, uhlí, vápence, kaolínu, stavebních materiálů, říčního štěrku, magnezitu, olivínu a dolomitu.

	Podíl v %	Růst v roce 2007
Průmysl celkem	100	5,2
Těžební průmysl	7,4	3,2
Zpracovatelský průmysl	67,3	6,7
Energie, voda a plyn	25,3	2,5

Zdroj: INSTAT

Vláda založila Národní agenturu pro přírodní zdroje (www.akbn.gov.al). Cílem agentury je rozvoj, dozor a racionální využívání zdrojů a monitoring již vytěžených zdrojů v oblasti hornictví a hydroenergetického sektoru. Agentura spolupracuje s vládními institucemi při sestavování rozvojové strategie v těchto oblastech a zároveň rozhoduje o vydávání licencí a provádí autorizace pro firmy působící v těchto sektorech.

Albánie disponuje značným a na evropské poměry dosud ne zcela zmapovaným nerostným bohatstvím. Z palivoenergetických surovin se jedná zejména o ložiska ropy, jejichž využívání začalo již v letech 1927-28, kdy byla objevena ložiska ropy v oblasti Kuçova a Patos. Nejvýznamnější ropná pole v okolí Marinza jsou využívána od začátku 60. let. V současné době působí v oblasti např. kanadská společnost Bankers Petroleum Ltd., která patří mezi zahraniční investory, kteří v teritoriu nepůsobí pouze s vidinou krátkodobého zisku, ale dlouhodobé vzájemně výhodné spolupráce. Další strategie pro zahraniční investory v oblasti těžby a využívání ropy bude nadále spočívat v otevřenosti tohoto sektoru pro volnou soutěž zahraničních subjektů, zvyšování atraktivity vytvářením liberálního právního prostředí a zjednodušení a flexibility procesu udílení těžebních licencí. Podstatné je, že využívání a těžba ložisek ropy se řídí jinými právními předpisy než využívání a těžba ostatních nerostných surovin.

Společnost Bankers Petroleum má licenci k provádění geologického průzkumu a těžby na ložisku ropy Patos-Marinza nedaleko od města Fier. Dlouhodobá strategie firmy spočívá v postupném nárůstu produkce ropy z nových vrtů na ropném poli a postupné regeneraci existujících vrtů po státní společnosti Albpetrol Sh.A. Tento proces probíhá úspěšně, o čemž svědčí fakt, že od r. 2004 byla denní produkce zvýšena z 600 na 5000 barelů ropy. Jedná se o těžký typ asfaltické ropy s poměrně vysokým obsahem síry (cca 5%; hodnota 10 ve stupnici API). Společnost disponuje těžební licencí na 25 let a zhruba ve stejném časovém horizontu má zpracovánu firemní strategii. Celkové úhrady z dobytých nerostů („royalties“) činí cca 12%. Exportní cena albánské ropy se v rámci dlouhodobých kontraktů v r. 2008 pohybovala kolem 40-50 USD/barel. Společnost má v Albánii celkem 190 zaměstnanců, firma však využívá velké množství subdodavatelů, často z místních firem. Celkově Bankers Petroleum Ltd. provozují cca 200 různě vydatných vrtů; úspěšnost při nových vrtech je velmi solidní a pohybuje se kolem 65%. Uvedená společnost je dobrým příkladem, že v daném teritoriu lze v oblasti nerostných surovin úspěšně podnikat, je však nutno daný projekt zaměřit na střednědobý až dlouhodobý investorský cíl.

Albánská vláda dokončila privatizaci největších státních podniků. Privatizace ARMO byla ukončena; vítězem se stalo americko-švýcarské konsorcium Refinery Associates of Texas & Anika Enterprises & Merkury Energy Group Limited, které nabídlo za 85% podíl 125 mil. EUR a dodatečné investice ve výši 240 mil. EUR. Výběrového řízení se zúčastnila i česká finanční skupina Penta Investment Ltd., která se svoji nabídkou 10 mil. EUR se umístila až na čtvrtém místě. ARMO zpracovává 380 000 - 400 000 t ropy ročně a pokrývá cca 20-25% albánského trhu.

Subjektů působících v albánském těžebním sektoru je poměrně velké množství (v letech 2004-06 bylo každoročně udělováno 60 až 90 těžebních licencí), celkově se jedná o cca 500 malých, převážně domácích společností. Tak velký počet ukazuje na značnou nekonsolidovanost těžebního sektoru. S vysokou pravděpodobností jde převážně o drobné, spíše rodinné společnosti s působností hlavně v oblasti stavebních surovin. Z rudních surovin disponuje Albánie zejména zdroji chromových, měděných a železoniklových rud. Na některých polymetalických ložiskách se ve formě příměsí vyskytuje také zlato a stříbro. Z nerudních nerostných surovin existuje v Albánii široký potenciál pro těžbu a využívání vápenců, dolomitů, sádrovce a zejména celého spektra dekoračních kamenů.

Mezi významné hráče patří rakousko-ruská společnost Albchrom, která působí v těžbě chrómu, a turecká společnost Beroner, která těží perspektivní ložisko mědi Munella (ověřené zásoby cca 10 mil. tun, průměrný obsah 1,35%) v regionu Puka. Mezi významné zahraniční investory v dané oblasti patří také francouzská společnost KLP Industrie, která těží ložisko přírodního asfaltu Selenica (region Vlora). Albánský asfalt patří mezi nejkvalitnější svého druhu na světě. Zásoby suroviny v kategorii ověřených zásob na tomto ložisku činí cca 520 tisíc tun. Společně s asfaltem se na ložisku Selenica vyskytuje také omezené množství (cca 3-4 mil. tun) černého uhlí o výhřevnosti 3500 až 7500 kcal/kg, tj. 14,7 až 31,5 MJ/kg. Řádově vyšší jsou zásoby dehtových písků.

Vláda se rozhodla poskytnou firmě Albkrom koncesi na těžební doly v Kalimash a Vlahna (chróm) a Golaj (měď), kde se ročně těží 150 000 t.

Zahraniční společnosti působí také v oblasti průzkumu nerostného bohatství, což je další poměrně perspektivní oblast možné spolupráce. Je zřejmé, že dosud existují nerostné zdroje, které nebyly objeveny, resp. že geologický průzkum, který probíhal metodami 50. a 60. let, nemohl poskytnout úplný obraz o nerostném potenciálu země. Příkladem může být informace, že kanadská společnost Tirex při geologickém průzkumu na neželezné kovy v oblasti Mirdita narazila na poměrně rozsáhlou mineralizaci s obsahy 0,9% Cu, 11,6% Zn, 1,0% Pb, 142 ppm Ag a 5,5 ppm Au. V pravděpodobně centrální části ložiska Koshaj jsou obsahy ještě podstatně vyšší (2,3% Cu, 34,8% Zn, 2,4% Pb, 376 ppm Ag a 14,6 ppm Au). Ložisko se nachází 70 km severně od hlavního města a na rozdíl od mnoha jiných lokalit je poměrně dobře dopravně dostupné. Uvedený příklad ukazuje na značný nerostně surovinový potenciál severní části země.

Mezi nejperspektivnější rudní suroviny patří jednoznačně chromity. Významné zdroje chromové rudy se nacházejí ve čtyřech oblastech - Tropoja (ložiska Zogaj, Vlahna, Qaf-Petrollaj), Kukës (ložiska Kalimashi, Përroi Batrës), Bulqiza (ložiska North Bulqiza, Qaf-Bualli, Batra, Krasta, Thekna) a Shebenik-Pogradec (ložiska Katjel-Pojska, Bushtrica-Përroi Govatës). Celkové zásoby chromových rud s obsahy 18 až 42% přesahují 30 mil. tun, nejkvalitnější část s obsahy Cr mezi 30 a 42% cca 12 mil. tun. Podle min. hospodářství bylo v r. 2007 vyvezeno do zahraničí 350 000 t chrómu v částce 140 mil. EUR. Chromový koncentrát je exportován především do ČLR (cca 60%), Švédska (cca 35%) a do RF (cca 5%).

V oblasti Tirany a v oblasti Korça-Pogradec se nacházejí zásoby lignitu o výhřevnosti 2000 až 5600 kcal/kg, v průměru cca 3200 až 3300 kcal/kg. Naprostá většina zásob se nachází v oblasti Tirany (cca 85%), podstatně méně v oblasti Korça-Pogradec (cca 10%), zbytek v oblasti Memaliaj.

Albánie disponuje nevelkými, spíše izolovanými, ložisky uhlí s nižším stupněm prouhelnění. Významnější uhelné pánve se nacházejí ve čtyřech regionech: Tirana - Durrës (střední Albánie, především blízko Valias, Manez, Kamza a Krrabe, největší důlní revír), v širším okolí obcí Mborje a Drenove, Pogradec (jižně od Ochridského jezera) a Memaliaj (severně od města Tepelene). Ve všech případech se jedná o uhlí s nízkou výhřevností, obsah síry zpravidla překračuje 3%, obsah popela se pohybuje do 40%. Ověřené zásoby čítají 700 mil. t hnědého uhlí nižší kvality. Těžební technologie užívané v albánském uhelném průmyslu jsou již zastaralé a vedou k vysokým ztrátám. V souvislosti s radikálním poklesem objemu těžby v 90. letech došlo ke značné redukci počtu zaměstnanců. Většina uhlí byla využívána k výrobě elektřiny. V současné době již zajišťují naprostou většinu výroby elektrické energie hydroelektrárny a význam hnědého uhlí pro energetický sektor proto není zásadní.

Široce rozšířené jsou zdroje vápenců, které jsou užívány nejen k výrobě cementu a vápna, ale také jako drcené kamenivo, což je využití, u kterého lze předpokládat, že jeho podíl v souvislosti s dalším rozvojem stavební výroby bude narůstat. Udávané zásoby vápenců činí téměř 500 miliónů tun; průměrné obsahy CaO 55-55%, MgO 0,25-4%, SiO₂ 01-3%, Fe₂O₃ 0,1-0,8%. Udávané zásoby dolomitů činí cca 160 mil. tun. Z dalších nerudních surovin je třeba uvést zásoby olivinitů, které mohou být využívány jednak na výrobu žáruvzdorných materiálů, ale i jako dekorační kameny. Z dekoračních kamenů pro hrubou i jemnou kamenickou výrobu se v AL nacházejí využitelné zásoby žul a granitů (např. lokality Trokuza, Levrushk, Fierza, Radomir, Peladhi), ofiolitů (oblast Mirdita, severně od města Korça, Kolonja) a mramory (oblast Korabi, okrajové části masivu Mirdita aj.). S ohledem na poptávku po nových designech dekoračních kamenů a na vzájemnou nenapodobitelnost surovin z jednotlivých ložisek by mohl být sektor dekoračních kamenů perspektivní.

Málo rozvinutou oblastí je těžba, úprava a využívání keramických surovin - kaolínů, jílů, bentonitů aj. Tato oblast by pravděpodobně mohla být perspektivní s ohledem na dlouhou tradici tohoto oboru v ČR. Ložiska kaolínů se nacházejí mezi Rrëshen a Pukë v severní Albánii, jediné dosud známé ložisko bentonitů jižně od města Librazhd, ložiska keramických jílů jsou rozšířena obecně. O kvalitě surovin a množství těžitelných zásob však není dostatek informací.

Poslední skupinou nerostných surovin, jejíž využívání by mohlo být perspektivní, jsou stavební suroviny. O výši domácí albánské produkce nejsou k dispozici detailní údaje, faktem však je, že stavební boom je jasným důkazem, že poptávka po drceném kamenivu, štěrkopískách, cementu a vápnu je vysoká a dále poroste, zejména bude-li v příštích letech mezi ekonomické priority vlády skutečně zařazena rozsáhlejší výstavba či rekonstrukce zastaralé a nevyhovující dopravní infrastruktury. Zde by se mohla uplatnit zejména česká dobývací technika, která má tradičně vysokou úroveň a dobré jméno.

Firma Fushe-Kruja Cement realizovala projekt v hodnotě 13,4 milionů USD na vybavení továrny strojním zařízením na výrobu cementu. Zároveň investovala do této továrny 130 mil. USD. Továrna má kapacitu 1,3 mil. t cementu ročně. Na rekonstrukci se podílela EBRD ve výši 30 mil. USD a Mezinárodní finanční korporace půjčkou ve výši 30 mil. USD. Další půjčka 18 mil. USD bude poskytnuta OPEC fondem na rekonstrukci a rozvoj a 10 mil. USD poskytne řecká Alpha Bank. Důvodem je snížit závislost Albánie na dovozu cementu ze zahraničí. Firma Fushe-Kruja byla privatizována v roce 2000 firmou Seacement Group z Libanonu. V závodě je zaměstnáno více než 300 osob.

Španělská firma Cementos Aguila, dceřiná společnost Aricam Group, představila projekt v hodnotě 250 mil. EUR na výstavbu cementárny. Podnik bude postaven v oblasti severozápadně od Tirany. V první etapě Cementos Aguila předpokládá výrobu ve výši 1,5 mil. t cementu, ve druhé etapě se předpokládá zvýšení až na 2,6 mil. t. Polovina výroby bude určena pro domácí trh, druhá polovina bude určena na export. Projekt počítá s vytvořením 600 pracovních míst, ukončení výstavby se předpokládá do r. 2010. Cementárna bude postavena podle standardů EU a bude splňovat všechny podmínky na ochranu životního prostředí.

Albánská vláda schválila další projekt na výstavbu závodu na výrobu cementu, který bude realizován řeckou společností Antea Cement, dceřinou společností Titan. Investice dosáhnou částky 250 mil. EUR.

Dohodu „O výstavbě a provozování závodu na výrobu cementu v Balldre“ podepsali Sokol Olldashi, ministr veřejných prací, dopravy a telekomunikací AL, a D. Colaiakovo, výkonný ředitel firmy Colacem. Výstavba závodu s roční kapacitou 1,5 mil. tun cementu je odhadována na 250 mil. EUR.

ČR může nabídnout Albánii v těžebním sektoru těžební stroje, nástroje, zařízení a dopravní prostředky atd.

Italsko-albánská společnost Petrolifera Vlora získala v r. 2004 licenci na provozování výměníku tekutého plynu a zpracované ropy. Skladovací prostory budou postaveny na území bývalé továrny na výrobu sody. Ročně se očekává vyložení 200 tankerů. První fáze dokončení výstavby výměníku se očekává v roce 2009.

Turecká společnost Kurum International Ltd., která je majitelem nejvýznamnějšího hutního komplexu v Elbasanu, pokrývá spotřebu hutních výrobků na albánském trhu cca 35%. V důsledku zvyšujících se dovozů hutních výrobků ze zahraničí, a to zejména oceli z Ukrajiny, domácí hutní průmysl přestal být konkurenceschopný.

V Albánii existuje kolem 100 obuvnických firem, které zaměstnávají 20 000 osob. Vývoz směřuje především do Itálie, Řecka a USA.

Výrobou cigaret se zabývají 3 podniky: Mika Korca, Mika Berat a Kavex Elbasan; dohromady mají 80% podíl na trhu. Zbylou část trhu má Albania Tabak v Librazhd a Tabacco a Cigarrette ve Škodře a Pogradci. Roční spotřeba cigaret na 1 osobu dosahuje 6 700 leků. Podle oficiálních statistických údajů celních úřadů je dováženo do AL téměř 4 000 t tabákových výrobků.

Albánské podniky na zpracování dřeva a nábytkářské firmy se cítí ohroženy zahraničními dovozy. Velká nábytkářská společnost Nikel v Kruji a Mame v Tiraně vyrábějí z dovážených materiálů. Management firem přiznal, že až 80% jejich vstupů je importováno ze zahraničí.