Lotyšský institut (dále LI) byl založen ve formě vládní neziskové akciové společnosti v roce 1998 z pověření vlády. Ale od roku 2004 LI vykonává svou činnost jako příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí LV. V prvním roce existence byla jeho ředitelkou Vaira Vīķe-Freiberga, pozdější lotyšská prezidentka (1999-2007), poté až do loňského roku Ojārs Ēriks Kalniņš. Karina Pētersone (mj. býv. ministryně kultury) je v čele LI od ledna 2011.

Cílem LI je vytvářet pozitivní mezinárodní obraz Lotyšska za podpory jednotné konkurenceschopné národní identity. Statuty LI ukládají tyto funkce: 1) koordinovat vypracování strategie pozitivního lotyšského mezinárodního obrazu a kontrolovat její provádění; 2) zastřešovat společný postup orgánů státní správy, místních samospráv, soukromého sektoru i jednotlivých odborníků při vytváření pozitivního mezinárodního obrazu Lotyšska; 3) realizovat projekty na podporu vytváření pozitivního obrazu v tuzemsku i zahraničí. Agentura plní tyto úkoly: 1) každoročně vypracovává akční plán na podporu pozitivního mezinárodní obrazu Lotyšska; 2) připravuje a šíří informace o Lotyšsku jako celku i jednotlivých oblastech spojených s lotyšskou státností, zemí a národem. Pro uskutečňování svých cílů za účasti veřejnosti LI zřídil poradní sbor, který předkládá doporučení.

Mezi prostředky, kterými LI zajišťuje informování o Lotyšsku, patří jím spravované internetové stránky: www.li.lv (obdoba našich www.czech.cz), dostupné v sedmi světových jazycích (pracuje se na dalších dvou mutacích - arabské a estonské), a v posledních dvou letech pravidelné informační bulletiny o aktualitách v Lotyšsku, které jsou v angličtině elektronicky rozesílány zahraničním institucím, působícím v LV. Do jisté míry LI plní i funkci kulturní, neboť MZV LV nemá obdobu našeho odboru pro kulturní prezentaci, ani síť kulturních center.  

V úvodu návštěvy ředitelka seznámila velvyslance s funkcí a chodem institutu a zajímala se, jakým způsobem je tato oblast ošetřena v ČR. Rozhovor se dále dotýkal problémů, které se mohou vyskytnout při utváření obrazu dané země v zahraničí. V případě Lotyšska je nutno překonávat řadu negativních stereotypů, které souvisí s problematickou využitelností etablovaných hodnotících schémat pro pochopení novější historie této země. Rozhovor vyústil do srovnání faktorů formujících image ČR a LV ve světě. Byly konstatovány analogie, ale i podstatné odlišnosti. V souvislosti s možným metodickým využitím podobných závěrů pro činnost LI bylo rozhodnuto pokračovat v podobných debatách i v budoucnu.

Na závěr T. Pštross předal pí Pētersone knižní dar a propagační materiály o ČR.

Velice plodná návštěva ve výměně informací byla pro LI potvrzením našeho zájmu o jeho činnost, jakož i utvrzením o našem porozumění lotyšským reáliím a podpoře jeho aktivit.