Maroko disponuje omezenými zásobami uhlí, fosilní paliva musí dovážet. Využívání palivového dřeva znamená masivní likvidaci lesů. Z ekonomických a ekologických důvodů věnuje marocká vláda hlavní pozornost obnovitelným zdrojům energie. V současnosti v zemi funguje několik desítek projektů zaměřených na obnovitelné energie (s ambicí 8 mil. tun CO₂/ rok méně). V této oblasti má Maroko potenciál: větrná energie (6 mil. MW), sluneční energie (5 kW/m²/den, 3000h/rok) a vodní energie (odhadem 2 000 vhodných míst na vybudování minielektráren). Vodní energie je však zatím využívána jen omezeně: na území království se nachází málo přehrad, hydroelektrárny navíc závisí na relativně střídavém množství srážek; v zemi také není podrobně rozpracován např. systém zavlažování. Větrná energie (zejm. díky parku v Koudia Al Baida) dosahuje nadstandardně vysoké produkce 4000h/ rok (srovnatelné např. s úrovní Brazílie). Majitelem největšího afrického větrného parku v Koudia Al Baida (oblast Tétouanu, 50 MW) byla původně domácí společnost CED, v r. 2007 ji však skoupila Francie - EDF pod hlavičkou Theolia (84,5%), BNP Paribas a Germa. Solární energie je aktuálně pro Maroko jednoznačnou prioritou, ač se prozatím jedná stále ještě o drahou technologii. V současnosti využívá země dle dostupných údajů necelá 4% potenciálu obnovitelných zdrojů (tj. pouze 1% podíl na celkové spotřebě země).

S rostoucím hospodářským vývojem v Maroku vzrůstá potřeba energií (celkový meziroční nárůst za posledních 10 let činí v průměru 5 %). Poptávka po primární energii v zemi se do r. 2030 dle odhadů ztrojnásobí (jen spotřeba elektrické energie zaznamená v tomto období nárůst ze současných 24 GWh na 95 GWh).

Marocká výrobní struktura: celkem 95 % elektráren v zemi patří státnímu podniku Office National d‘Electricité (ONE) založeném v roce 1996. Roku 2009 byl pak zahájen vládní plán na propojení partnerské společnosti ONE a ONEP (Office National de l‘eau potable, tj. Státní společnost pro pitnou vodu) v jedinou - ONEE (Office National de l‘eau et de l‘électricité).

Distribuci zkapalněného plynu (LNG) zastává v zemi celkem 16 firem v 34 centrech (oproti 5 v roce 1970). Hlavním hráčem na trhu je však od r. 1992 společnost Akwa Group, zakladatel Afriquia Gaz, která svou infrastrukturou pokrývá celou zemi od přímořských terminálů až po 180 vnitrozemských čerpacích stanic a sama si zajišťuje celý proces (import – skladování - plnění lahví - doprava a zásobování). Akwa má dle dostupných údajů pod kontrolou více než 40% marockého trhu. Spadají pod ni mj. značky Afriquia Gaz, Tissir Gaz,  Campingaz, Ultragaz a National Gaz. Maroko má v současnosti roční spotřebu propanu ve výši 2,7 mil. tun. V rámci celkové spotřeby uhlovodíků v Marockém království pak propan-butan figuruje na 3. místě.

Těžbou ropy a zemního plynu se v severoafrickém království zabývá ONHYM (Státní společnost uhlovodíků a těžby), který vznikl díky fúzi bývalého ONAREP (Státního úřadu pro výzkum a těžbu ropy) a BRPM (Státního výzkumného ústavu pro těžbu minerálů). Podíl plynu na celkové energetické spotřebě Maroka v roce 2010 dosáhl 6 %; roku 2020 by se mělo jednat o 20 % (pro srovnání: 0,3 % v roce 1999). Maroko má 6. největší zásoby ropné břidlice na světě, které jsou zcela nevytěžené.

 

Národní energetická politika Marockého království

Maroko má „Národní energetickou strategii pro roky 2009 – 2030“. Vláda se snaží bojovat proti energetické závislosti země několika způsoby současně.

1. Energetické úspory

• Březen 2010 – schválení Zákona o energetické efektivitě (úsporné lampy, solární ohřev vody, ve všech industriálních sektorech by měl být vytvořen plán úspor).
• Projekt výstavby energeticky šetrných budov včetně vytvoření manuálu energetické úspory ve stavebnictví.
• Distribuce lamp veřejného osvětlení se sníženou spotřebou energie (Casablanca jako první z větších marockých měst).

2. Modernizace energetiky MAR – výstavba nových elektráren, elektrifikace venkova, LNG

• Výstavba nových elektráren s kapacitou 3 500 MW – výstavba doplňkových provozů uhelné elektrárny v Jorf Lasfar (finálně 700 MW) a zcela nové uhelné elektrárny v Safi (1620 MW). Již postavené tepelné elektrárny ONE na bázi topného oleje se nachází v Mohammedii, Kénitře a Jeradě.

• Pro období 2012 – 2020 se počítá s použitím čistého uhlí a plynu, využití mazutu má být též minimalizováno (z důvodu náročnosti na spotřebu KWh i ekologie). Počítá se však trojnásobným růstem spotřeby uhlí do r. 2030, pokud bude podle plánu postaven hlavní uhelný přístav v Safi a cena výroby eko energií se nesníží. Za projekty čistého uhlí 2008 – 2017 zodpovídá Marocký uhlíkový kapitálový fond (FCCM, založen v prosinci 2008).
• Slabým místem je nedostatek elektrických rozvodů na venkově – ONE v roce 1996 zpracovalo Program elektrifikace venkovských oblastí (PERG – fr. Programme pour l´Electrification Rurale Global). Realizace projektu byla spuštěna v roce 2000; během první etapy (2007-11) bylo hlavním cílem zajistit elektrifikaci 180 tisíc marockých domácností. Zmíněný záměr nadále úspěšně pokračuje, odráží se zejména v elektrifikaci vesnic včetně napojení na solární technologie. Pro roky 2012-15 byla zpracována koncepce PERG 2012 – 2015 pro další domácnosti, která počítá s nemožností napojení všech vesnic na celonárodní energetickou síť, tj. více než 100 tisíc domácností bude spoléhat na autonomní, ideálně obnovitelné zdroje energie.

LNG:

• Dne 6. ledna 2010 byl otevřen v Jorf Lasfar (provincie El Jadida) nový terminál LNG firmy Afriquia Gaz (Akwa Group) – výstavba 1. fáze dokončena s celkovými náklady 10 mil. EUR, vystavěny 2 sféry skladování propanu o kapacitě 2x 2780 m³ pod betonovým sarkofágem, 11m hloubka pod zemí, použity nové bezpečnostní technologie na ochranu proti erozi a tepelné izolace. Druhá fáze zahájena v srpnu 2009 – výstavba 4 sfér butanu (4x 7000 m³), dokončeno v září 2011, náklady 24 mil. EUR. Celková plánovaná kapacita tohoto LNG terminálu znamená navýšení celkových národních zásob LNG o 10% (ze 165 tisíc tun na 180 tisíc tun) - tj. navýšení skladovacích možností Maroka (z 10480 tun na 13080 tun) i výhledové navýšení průtoku 100 tisíc tun propanu a 600 tisíc tun butanu/ rok (nyní 30 tisíc tun propanu a 400 tisíc tun butanu/rok).
• Současně je plánováno rozšíření terminálu LNG v severním Nadoru na 6000 tun, dostavba 3. fáze SOMAS v Mohammedii (55 tisíc tun) a stavba LNG terminálu v jižním Tan Tan (2000 tun). 

3. Vlastní zdroje ropy, zemního plynu a ropných břidlic

• V Maroku jsou stále hledána naleziště ropy a zemního plynu – spol. Circle Oil Maroc Limited (COML, součástí irské Circle Oil Plc), oblasti Gharb a Sebou; oblast Lalla Mimouna v pánvi Gharb. Vlastní ropu čerpá Maroko jen zcela minimálně ze dvou nalezišť v oblasti Essaouira a Gharb.
• Mezi již dříve licencované těžaře a průzkumníky patří např. GBP Exploration Maroc (pobočka britské GB Petroleum Plc, 3300 km² oblast West Souss Onshore poblíž Agadiru), španělská REPSOL (6000 km², oblast Tanger-Larache), malajská Petronas Carigali (14 tisíc km²,  offshore Rabat-Salé), americké a kanadské Heyco Maroc, Energycorp Maroc a Stratic Energy (4000 km², 2 onshore ložiska Maamora a Moulay Bousselham), dánská Maersk Oil Morocco (14 kontraktů již od r. 1985, provádí 2D a 3D seismický průzkum oblasti Tarfaya), norská Norsk Hydro (7000 km²), německá Anschutz a americká Direct Petroleum (cca. 13000 km² předrífské oblasti Assilah-Tissa), čínská CNOOC Morocco (součást China National Offshore Oil Company, cca 12500 km² jižních pánví Haha a Missour), Petro-Canada (oblast Drâa), americké Transatlantic Morocco a Stratic Energy Morocco (oblast Guercif Béni Znassen), norské Norsk Hydro a Dana Petroleum (severozápadní oblast Safi), kyperské Tethys Oil AB a Eastern Petroleum Cyprus (cca 2000 km², oblast Bouanane), britská Canamens (offshore u Essaouiry), britská Caithness (oblast Taounate).
• Vrtů se realizuje v Marockém království poměrně málo. Geologické uspořádání pevniny
  a pobřeží severu země je relativně lépe prozkoumáno než jižní pobřeží a možná ložiska pod hladinou moře. Geologické průzkumy dokazují existenci 3 severoafrických izobát, které na území MAR prochází skrze Vysoký Atlas do oblasti El Jadidy a skrze Anti Atlas do oblasti Západní Sahary (na území Maroka se zřejmě nachází odhadem 12-15 mld barelů ropy, což by stačilo MAR pro vlastní spotřebu asi na 100 let).
• Průzkumné vrty marockých i zahraničních firem na území Západní Sahary vyvolávají protesty hnutí Polisario. Naleziště ropy se nachází zejména v oblasti Smara La Güera (Cap Blanc), k žádné těžbě na Západní Sahaře však nikdy nedošlo.

Ropná břidlice:

• Maroko má po USA, Rusku, Brazílii, Demokratické republice Kongo a Itálii celkově 6. největší zásoby ropné břidlice neboli tzv. ropných písků (ekvivalent 50 mld barelů ropy), které jsou zcela nevytěžené. Nejvýznamnější jsou oblasti Tarfaya (Západní Sahara), severního Tangeru a Timahditu, kde již studie dokázaly kvalitu ložisek určených pro pyrolýzu stupně T3. Dále pak menší pánve: Aït Oufella-El Kbab, Haouz-Tadla, Essaouira-Haha, Souss, Ourzazate a Boudnib. V Timahditu byla v r. 1983 postavena 1. pilotní pyrolitická stanice, těžba byla však v 80. l. 20. st. pozastavena kvůli nedostatečným technologiím T3 i poklesu cen ropy. Břidlice se dá zpracovávat pyrolýzou nebo přímým spalováním k výrobě elektrické energie. Těžba ropných břidlic však současně představuje poměrně velkou zátěž pro životní prostředí.

4. Drahé kovy, geotermální zdroje energie, uhlovodíky, ropa

• Dle dostupných údajů bylo např. v roce 2013 na marockém území zahájeno celkem 44 projektů (z toho 28 ve vlastní gesci, dalších 16 s partnery) na lokalizaci nalezišť vzácných kovů, uranu, minerálů a geotermální energie. Mezi největší z nich patří tyto:

Twihinate – drahé kovy (REE/angl. Rare Earth Element) – v tomto případě niob, uran, molybden a zlato s více než 559 miliony tun zásob 50 m pod zemí,

Twirga Amwaga – platinoidy, prozkoumáno celkem 481 vzorků minerálů, nalezena platina a palladium,

Lahjeyra – REE, niob, molybden, zlato; zmapováno 20 km², testováno 183 vzorků,

Laknouk – zlato, 10 km², 191 vzorků.

Dalšími významnými nalezišti zlata jsou Jbel Lahouanit, Bas Draa a Kerdous.

Drahé kovy byly v rámci dosavadního průzkumu zaměřeny v provincii Amserd, lokalita Glibat Lafhouda a v pohoří Anti-Atlas, konkrétně oblast Skoura a Guelb Bousalem.

Těžené kovy v Maroku představují olovo, měď a zinek, především v centrální oblasti pohoří Anti-Atlas o rozloze 14 km².

Těžební lokality: Aghracha – uran, REE; 60 km²; dále jižní zóna – Dakhla, Imlily; Mattalah – uran, měď, nikl, železo. Jdinyat (150 km východně od Dakhly, geochemická anomálie – nikl, chrom, kobalt) – 300 ha.

Anti-Atlas – region Ouarzazate.  

Iraouene-Mouzaref – měď, nikl, železo.

 

Průmyslové minerály:

Jbel Zerhoun – kaolin,

Prérif – síra,

Ras Tarf – diatonit,

Rehamna – křemen, oblast Jebel Ouzrone, 7 km severozápadně od Ben Guerir,

Khemis – magnezit, provincie Chefchaouen, oblast Beni Ahlou.

 

Geotermální zdroje energie:

Jedná se především o region severovýchodního Maroka, lokality Tarfaya-Assa-Zag. Termální prameny mají teplotu v rozmezí 56 – 94 stupňů Celsia v hloubce 700 m. Maroko v současnosti spolupracuje na poli těžařského průmyslu s Kanadou (vzácné kovy, zlato), Indií (zlato), Spojenými státy americkými (zlato), Saúdskou Arábií, Malajsií či Francií. Do budoucna bude i nadále perspektivní oblastí těžba uhlovodíků (nově nalezeno celkem 44 lokalit), ropy (včetně seizmického průzkumu) či soli. Ze zahraničních společností na poli marockého těžebního průmyslu uspěly společnosti Repsol, Chariot Oil & Gas, Chevron, Capricorn, Galp Energia, Teredo, Total, Circle Oil, Longreach a další.

5. Obnovitelné zdroje energie

• Pro solární energii byla zřízena Marocká agentura pro solární energii (MASEN) – 3 zdroje počátečního financování ve výši cca 50 mil. EUR (Nadace Hassana II., ONE, stát).
• Z bilaterálních vztahů Maroka se západními zeměmi je nutno vyzvednout především spolupráci s Německem, které stanovilo obnovitelné zdroje energie jako svou rozvojovou prioritu v rámci EU.
• Spolupráce v oblasti solární energie se významně rozvíjí i v rámci EU-MENA programu Desertec do roku 2050.

Solární energie:

• V listopadu 2009 marocký král Mohamed VI. zahájil realizaci nového „Marockého projektu solární energie“ – odhadované investice ve výši 9 mld USD, příkon 2000 MW. Do roku 2030 by měla solární energie pokrýt 42% veškerých potřeb země. Pro výstavbu fotovoltaických centrál bylo vytipováno 5 měst – Ouarzazate, Aïn Béni Mathar, Foum Al Oued, Boujdour a Sebkhat Tah.
• Maroko je první zemí regionu MENA, která čerpá peníze na projekty solární energie z Fondu Světové banky pro čisté technologie (FTP) v rámci investic pro změnu klimatu (pozn. Maroko je mj. pořadatelem světové konference ke klimatickým změnám COP 22 v Marrákeši během listopadu 2016).
• Dne 4. února 2016 byla za přítomnosti marockého krále slavnostně otevřena první část rozlehlého solárního komplexu ležícího 20 km od města Ouarzazat (ar. al-Warzazát) na jihovýchodě země (cca 525 km od Rabatu). Práce na výstavbě areálu byly zahájeny v květnu 2013 a po jeho dokončení v roce 2018 by se mělo jednat o jednu z největších, ne-li vůbec největší solární elektrárnu na světě. Dokončení první etapy projektu, jejímž výsledkem je funkční stanice Núr 1 (česky Světlo 1) s výrobní kapacitou 160 MW, představuje zhmotnění ambiciózního marockého programu v obnovitelné energii. Maroko dosud až 91-94% veškeré národní spotřeby energie do země dováželo; cílem je pokrytí 42% veškerých potřeb v rámci národní energetické soběstačnosti do roku 2020, kdy by pět solárních komplexů díky celkové investici 9 miliard USD mělo vyrobit 2 000 MW. Druhou metou je pak pokoření hranice 57% národní energetické soběstačnosti v horizontu 2030 díky 5 000 MW. Stanice Núr 1 se rozkládá na celkové ploše 450 ha, tvoří ji 500 000 solárních panelů. Její realizace přinesla práci 1 800 lidem. Investice do projektu dosáhla 600 milionů EUR, projekt byl financován formou 3P (public-private-partnership) včetně zapojení Banque Africaine de développement či marockého Masen (Marocká národní agentura pro rozvoj solární energetiky). Významným přispěvatelem bylo i Německo částkou 115 milionů EUR a Evropská investiční banka částkou 100 milionů EUR. Klíčovým hráčem však je saúdské konsorcium Acwa Power, které se již (dle zákulisních informací) připravuje na budování stanic Núr 2 a Núr 3, přestože tendr ještě není oficiálně uzavřen a dosud se do něj přihlásilo více než 20 zahraničních energetických gigantů. Další stanice Núr 2 a Núr 3 by měly být spuštěny do konce roku 2017, Núr 4 do konce roku 2018; poté bude celý solární komplex v lokalitě Ouarzazat schopen vyrobit 580 MW, čímž pokryje dodávky elektřiny pro 1 milion marockých domácností (v rámci celkové populace království dosahující téměř 35 milionů obyvatel). Přesah tohoto marockého plánu by neměl být pouze národního, nicméně i afrického charakteru, jelikož na „černém kontinentu“ dnes žije 600 milionů lidí bez stálého přístupu k elektřině. Dosud největším solárním parkem na výrobu elektrické energie v rámci afrického kontinentu je komplex poblíž města Tarfaya na jihozápadě Maroka (cca 1 070 km od Rabatu, při pohledu na mapu leží „naproti“ Kanárským ostrovům). 

Větrná energie:

• Schválena výstavba rozšíření 60 MW větrné elektrárny ONE v Cap Sim (Essaouira). Po jejím dokončení budou větrné elektrárny dodávat přibližně 250 MW elektrické energie (tj. asi 5% spotřeby země).
• Největší africký větrný park v Koudia Al Baida (oblast Tétouanu, 84 aerogenerátorů s příkonem 50 MW, postaven v roce 2000, celkem generuje 200 GWh/ rok); ostatní již realizované větrné parky ONE – At Beni Mejmel (oblast Tangeru, 2007, 140 MW), A. Torres 50 MW park v Taghramt (oblast Tétouanu), 10 MW Tan Tan SWDP v At Sidi El Gran (36 mil. USD, 2007). Větrné parky Lafarge v At Semsa (Tétouan, 10MW) a v Tétouanu (12 aerogenerátorů s příkonem 850 kW, celkově 38 GWh/rok). Oblast Tanger-Tétouan je největrnějším regionem MAR (8-11m/ s).
• V dlouhodobém horizontu Maroko počítá s dalším posílením produkce větrné energie – ONE plánuje i větrné elektrárny v Tarfaya (Tarfaya 1 a Tarfaya 2, jih země). ONE rovněž podepsala smlouvy s 8 developery k výstavbě větrných parků s celkovou kapacitou 800 MW, v současné době je posuzováno 14 vhodných míst. Plánován je ještě další větrný park v Tétouanu (140 MW).

Vodní energie:

• Hydroprojekt ONE v Sebkha Tah (mezi městy Tarfaya a Laayoune, vzdálený 14 km od Atlantiku).
• Hydroprojekt ONE STEP Abdelmounen – 412 MW, realizován roku 2013.
• Stavba nové přehrady v Moulay Boucheta (oblast Tétouan) započata na popud krále Mohameda VI. Má zásobovat pitnou vodou město Chefchaouen. Plánovaná kapacita 12 mil. m³, celkové náklady 40 mil. EUR (spolufinancování marocké strany
  a Rozvojového fondu Saúdské Arábie), projekt dokončen v roce 2013.
• Již existující hydroprojekt ONE v Tanafnitu (102,5 mil. USD, 41,4 MW, 2007).

Organické zdroje:

• Zájem Maroka (z hlediska dlouhodobé perspektivy) o výstavbu pokusného centra na využití biomasy a technologie odpadového hospodářství.
• Bio metanizace, tj. spalování organického odpadu domácností (Fes, Marrakech, Casablanca, Oujda, Agadir, Rabat-Salé-Temara), chov dobytka, zemědělství – otázka efektivity dalšího využití odpadních vod (Fes, Agadir, Marrakech).
• První industriální výroba biopaliv zahájena na přelomu let 2010/11. Využití biodieselu (na bázi slunečnicového a řepkového oleje, soji), bioetanolu (na bázi sacharózy, tj. cukrové řepy a třtiny či na bázi amidonu, tj. kukuřice a obilí) i biomasy (rostlinného původu, zejm. na bázi organického odpadu z olivovníků).
• Výzvou je pro MAR také výsadba olejnatého stromu Jatropha (přežívá i v polopoušti) a technologie tzv. 3. generace na bázi mořských mikro-řas.
• Projekt odsolovací stanice v Tan Tanpar vyrábějící elektřinu. Pro Maroko je však odsolovací technologie nadále velmi drahá.

5. Jaderná energie

• O jaderné energetice se v Maroku hovoří od 60. l. 20. st. V roce 1986 byly zpracovány první studie. V 90. l. 20. st. bylo založeno Výzkumné centrum pro jadernou energii v Mâamoře. Jaderná energetika figuruje v Energetické strategii království z roku 2009, ve výhledu pro roky 2020 – 2025 se uvažuje o počátku výstavby prvních 1-2 jaderných bloků 700-1000 MW. Otázkou času zůstává, kdy Maroko začne výstavbu elektrárny seriózně připravovat. Vážný zájem o konzultace k reaktorům již projevily Francie, Německo
  a Španělsko, kuloární informace hovoří o možném partnerství Maroka s Čínou (mj. v návaznosti na oficiální návštěvu marockého krále v Číně v květnu 2016).

 

Marocké království a spolupráce na poli energetiky v rámci regionu

Na rozdíl od marocké národní energetické politiky, konkrétně snah týkajících se diversifikace zdrojů a hledání způsobů pro energetickou nezávislost a udržitelný rozvoj, představuje spolupráce regionálního charakteru zvláštní geopolitické téma.    

1. Projekt EU-MENA Desertec

• Spolupráce v oblasti solární energie se rozvíjí mj. v rámci EU-MENA programu Desertec. Do roku 2050 má solární energie ambici pokrýt 15% potřeb afrického kontinentu. Projekt vznikl v roce 2009, jeho iniciátory byli zejména němečtí aktéři (Munich Re, Siemens, Deutsche Bank aj.). V současnosti se jej účastní více ČS EU. Cíle: zavedení systému obnovitelných energií jako hlavního zdroje energetického mixu vedle fosilních paliv, výstavba rozvodů vysokého napětí, vodohospodářství a odsolování vod, klimatická bezpečnost (vyjmenované by mělo, výměnou za technologie, zajistit nejméně 15% dodávky energií také do zemí EU). Hlavní koncept je uveden v tzv. Bílé knize projektu. V rámci EU-MENA programu Desertec má být do roku 2050 v rámci regionu MENA postaveno cca 20 fotovoltaických elektráren mezi 50 – 200 MW.

2. Partnerství EUROMED (Unie pro Středomoří) – projekty, kde je zapojeno Maroko

• Realizace již 2. projektu ONE a Red Eléctrica de España (REE) podmořského propojení Maroka a Španělska vysokonapěťovým kabelem (400/225 kV, celková kapacita 700 MW). Celkové náklady projektu dosáhly 363 mil. EUR (111 mil. EUR uhradilo Maroko, 132 mil. EUR bylo kryto dlouhodobou půjčkou u Africké rozvojové banky a 120 mil. EUR poskytla EIB v rámci EUROMED). První elektrické propojení Maroko-Španělsko profinancovala EIB v r. 1995, je plánován i třetí podmořský kabel. 
• V rámci EUROMED plánují ČS EU zjednodušení legislativy pro budoucí odběr eko energií od jižních partnerů.
• V lednu 2009 podepsalo Maroko s Evropskou komisí dohodu o financování programu podpory reformy energetického sektoru ve výši 76,6 mil. EUR (cílem je zjednodušení postupné integrace marockého energetického trhu do systému EU v rámci konvergence a marockého statusu avancé).
• Z Alžírska vedou 3 mezinárodní plynovody, další 2 jsou ve fázi realizace a 1 plánován. Maroko je zapojeno (mj. kvůli důvodům politického charakteru) do jediného (Maghreb-Europe). 
• Maghreb-Europe (Alžírsko-Maroko-Španělsko) – projekt realizován v 90. l. 20. st. (současná kapacita 12 mld m³). Maroko počítá s možností rozšíření kapacity plynovodu Maghreb–Europe včetně vybudování infrastruktury pro vedení LNG. Marockým cílem pro dekádu 2020 – 2030 je úprava podmínek pro odčerpávání plynu z plynovodu mezi Alžírskem a Evropou do Evropy (pozn. Maroku je vyplácena paušální částka za tranzit, nikoliv % z průtoku, což je pro království méně výhodné), rozšíření průzkumných vrtů a vytvoření LNG terminálu, který by mohl v budoucnu přijímat plyn nejen z Alžírska. Současný stav marocko-alžírské relace na politické úrovni však tuto spolupráci značně zpomaluje. Kromě plynovodu Maghreb-Europe a LNG Maroko prozatím nemá jiné alternativy pro zásobování.
• Plynovod MedGaz (Alžírsko-Španělsko) – uvedení do provozu v roce 2010 (kapacita 8 mld m³), celkové náklady 900 mil. EUR.

3. Unie arabského Maghrebu (UMA)

• Myšlenka UMA, tj. integrace států severní Afriky se poprvé objevila v 50. l. 20. st, kdy došlo k prvnímu propojení alžírských a tuniských elektrických sítí. V roce 1975 vznikl Výbor Maghrebu pro elektrifikaci, který sjednotil již vzájemně spolupracující Alžírsko, Tunisko a Maroko, k nimž se roku 1989 přidaly Libye a Mauritánie. V roce 1990 pak vznikla UMA se svými odbornými komisemi pro plánování a hospodaření s energiemi, ropu a zemní plyn, elektrifikaci, obnovitelné zdroje, geologii a těžbu.
• Elektrické rozvody zemí UMA jsou vzájemně propojeny, jedná se o tzv. ELTAM (Egypt, Libye, Tunisko, Alžírko, Maroko): první fází bylo spojení mezi Libyí a Egyptem v roce 1998 (220 kV), roku 2001 pak následoval uzel libyjsko-tuniský (220 kV). Propojení 220 kV mezi Tuniskem, Alžírskem a Marokem funguje synchronně s evropským systémem UCTE od roku 1997 díky 400 kV podmořskému kabelu mezi Španělskem a Marokem. Počínaje podzimem 2009 byla kapacita marocko-alžírské sítě zvýšena na 400 kV. Mauritánie má dále propojení až do Mali.
• V roce 2008 podepsala alžírská státní společnost Sonelgaz s marockou ONE 2 dohody o transitu energií. První dovolila Alžírsku využívat obousměrně marocké sítě a podmořského marocko-španělského tunelu k prodeji elektřiny na španělském trhu (zájem vyvážet až 1000 MW) počínaje listopadem 2008. Druhá stanovuje podmínky transitu a vzájemné pomoci mezi Sonelgaz a ONE v případě potřeby.

 

Mezinárodně politické souvislosti marocké energetické politiky

Marocké království je v současné době z cca 91-94% závislé na dovozu energetických zdrojů. V současnosti využívá pouze necelá 4% svého potenciálu obnovitelných zdrojů (tj. pouze 1% podíl na celkové spotřebě země). Má 6. největší zásoby ropné břidlice na světě, které jsou zcela nevytěžené. S rostoucím hospodářským vývojem v  Maroku narůstá potřeba energií (celkový meziroční nárůst za posledních 10 let činí zhruba 5 %). Klíčový dokument marocké energetické politiky představuje „Národní energetická strategie pro léta 2009 – 2030“. Marocká vláda se snaží bojovat proti energetické závislosti země několika cestami – energetickými úsporami (stavebnictví, veřejné osvětlení), výstavbou a modernizací tepelných elektráren (prozatím 5 v zemi), hledáním vlastních zdrojů ropy a zemního plynu (malý význam, konkurence mnoha zahraničních společností), jadernou energetikou (v teoretické fázi) a obnovitelnými zdroji energie (hlavní priorita a potenciál země, zejména větrná a solární energie).

 Významné místo v národní energetické politice a návazné bilaterální marocké politice zaujímají především Německo (větrná energie), Španělsko (stavba elektráren, větrná energie, podmořský kabel elektrického vedení) a Francie (solární energie). Všechny tři zmíněné země též vyjádřily svůj zájem spolupracovat s Marokem v oblasti jaderné energetiky (některé spekulace v tomto ohledu hovoří o marockém sbližování s Čínou). Zejména na trhu s obnovitelnými zdroji energie se pozvolna etablují i Japonsko (solární energie), USA, Dánsko (větrná energie) či Velká Británie. Z regionálních partnerů je pro Maroko nejvýznamnější Alžírsko (elektřina v rámci Unie arabského Maghrebu, plynovod Maghreb-Europe). Nicméně vzájemné vztahy Maroka a Alžírska na politické úrovni jsou dlouhodobě napjaté. Plynovodem MedGaz Alžírsko záměrně Maroko obchází. O energetickou politiku severní Afriky začíná projevovat zájem i ruský Gazprom (přímá jednání o plynu s Alžírskem). Maroko se aktivně účastní multilaterálních programů Desertec a EUROMED.

• Pro účely ekonomické diplomacie v oblasti obnovitelných zdrojů energie je vhodné aktivně sledovat projekty Desertec a EUROMED, stejně tak jako činnost Business Europe (na úrovni MZV, MPaO, CzechTrade).

 

Potenciál pro českou ekonomickou diplomacii

      Mj. v návaznosti na marockou národní Energetickou strategii pro roky 2009 – 2030:

• Multilaterálně

      - EUROMED a Desertec (na úrovni EU)

      - Business Europe (skrze Svaz průmyslu a dopravy ČR)

• Bilaterálně

      - modernizace tepelných elektráren (postavených i ve výstavbě)

- rozvoj obnovitelných energií (velký potenciál zejména v oblasti solární energie, elektrifikace desetitisíců vesnic bez možnosti připojení na centrální elektrickou síť, především však záleží na cenové konkurenceschopnosti)

- spalování odpadu a využití odpadních vod (jakožto energetických zdrojů), nové projekty ohlášené např. marrákešskou či casablanskou radnicí (2016)

- geologická prospekce – příprava Memoranda o porozumění mezi ČR a Marokem, mj. v návaznosti na účast marockých expertů na odborné konferenci v Praze (říjen 2015, organizováno MPaO ČR)

      - těžba ropné břidlice (např. technologie pro pyrolýzu T3)

      - drahé kovy, geotermální zdroje energie, uhlovodíky, ropa

      - rozvoj infrastruktury země

• Vhodná se jeví organizace podnikatelských misí a pokud možno národní účast na veletrzích v Casablance, předně:  

      - Pollutec Maroc – 8. ročník, 14. – 18. listopadu 2016, Marrákeš, Marrakech Parc Expo

      - Solaire Expo Maroc – 6. ročník, 21. – 23. února 2017, Casablanca

 

Zdroje:

• Národní energetická strategie Marockého království pro roky 2009 – 2030 (marocké Ministerstvo energetiky, těžby, vody a ŽP) – http://www.mem.gov.ma/Assises2009/
• STI k 1.7.2015 – http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/maroko/1000685/
• Desertec – www.desertec.org
• EUROMED-  http://ec.europa.eu/external_relations/euromed/index_en.htm
• Unie arabského Maghrebu - http://www.maghrebarabe.org/fr
• články www.alger-dz.com, www.algeria-watch.org, www.jeuneafrique.com, www.energypedia.info aj. internetové zdroje
• marocký tisk - Le Matin, La Vie Éco, L´Economiste

 

Mgr. Jana Kostrounová, obchodní rada, Velvyslanectví ČR v Rabatu