Mistrovství světa ve fotbale skončilo a my za ním uděláme tečku povídkou Úvaha o míči. Další krásné dílko, které jsme dostali od paní Zdeny Šírové a za které mnohokrát děkujeme.

Tímto však, k naší velké radosti, příspěvky od vás čtenářů nekončí. Skoro se dá říci, že se jimi toto číslo hemží, neboť tři nové příspěvky se nám ještě v žádném vydání nesešly.

V Receptech pro vás máme návod na jednoduché a velmi chutné sušenky od naší vyhlášené kuchařky, paní Alenky Strolené. Paní Alenku jistě není třeba představovat. Stačí pouze říct, že je to ta „kulinářská kouzelnice“, která pro nás, krajany, chystá dobroty na oslavu státního svátku ČR na rezidenci velvyslance.

O rubriku Vtipy a humor se zase svým příspěvkem postarala paní Lenka Seidlová, která nám poslala Povídky Šimka a Grossmana. Věříme, že tyto klasiky českého humoru uvítáte, zavzpomínáte při nich na staré časy a pobavíte se. Dnes začínáme „prvním mejdanem“.

Oběma dámám z celého srdce děkujeme.

Letos si připomínáme 595 let od upálení Mistra Jana Husa, a tak se v Osobnostech budeme věnovat právě jemu. Do kina dnes pozveme na Shreka a Toy Story 3 především děti, ve Zdraví rozlouskneme další mýty a přečtete si o české vlajce,  České zvyky a obyčeje jsou věnovány především sklizni, Ptákoviny z Blumfontejna výkřikům technologie a Čeština měkkému a tvrdému „i“.

Věříme, že se vám srpnové číslo bude líbit.

Hezké čtení

Vaše redakce

Výběr zpráv (červenec 2010)

Evropská unie bude chránit Olomoucké tvarůžky

Olomoucké tvarůžky získaly ochranu Evropské unie, přesně chráněné zeměpisné označení EU. Češi o zařazení tradičních tvarůžků na chráněný seznam unijních výrobků bojovali šest let. Proti se v minulosti ostře stavěli Němci a Rakušané. Češi jedli syrečky na Olomoucku už v polovině 15. století.  

"Byla to dlouhá, náročná bitva. Využili jsme při ní všechny zbraně v diplomatickém arzenálu," říká Milena Vicenová, velvyslankyně ČR při EU.

Čeští diplomaté museli podle ní při vyjednávání zlomit odpor Německa a Rakouska. Jejich výrobci totiž používají německý ekvivalent názvu "Olomoucké tvarůžky" a nechtěli se jej vzdát.

Česko tam muselo sousedům vyjít vstříc v tom, že po dobu pěti let se mohou v zahraničí využívat i německé názvy. Po této přechodné lhůtě už tento název budou smět ale používat jen případní držitelé historických ochranných známek.

Olomouckým tvarůžkům tak nyní unijní ochrana pomůže v tom, že jejich název nebude moci využívat výrobce z jiného regionu. Evropský štít také sýrům zvedne reputaci u zákazníků a pomůže jim lépe proniknout na zahraniční trhy.

O ochranu zeměpisného označení pro Olomoucké tvarůžky požádalo Česko už na podzim roku 2004, tedy krátce po vstupu do Unie. Po prvotních diskusích a úpravách byla česká žádost zveřejněna v roce 2007 k případným námitkám. Případ se zdramatizoval, když své námitky kvůli historickým vazbám uplatnily právě Německo a Rakousko.

Během šestiměsíční lhůty, která je vyhrazena k nalezení shody mezi oběma stranami, se nepodařilo vyjednat smírné řešení. Proto byla celá kauza postoupena Evropské komisi. Ta případ přezkoumávala ještě téměř dva roky, ale i když dala za pravdu české straně, musela návrh předat ještě ke schválení členským státům. Jejich zástupci ve Stálém výboru EU pro chráněná zeměpisná označení a označení původu svůj souhlas potvrdili 1. července 2010.

Olomoucké tvarůžky jsou po nedávno zaregistrované Jihočeské Nivě druhým druhem sýru, které mají ochranu zeměpisného označení. Řadí se tak k dalším dvěma desítkám českých produktů, které již evropskou ochranu požívají. Mezi ně patří například Hořické trubičky, Třeboňský kapr, Pardubický perník, Nošovické kysané zelí nebo Štramberské uši.

Zahraniční dluh Česka se v 1. čtvrtletí snížil na 1,55 bilionu Kč

Zahraniční dluh České republiky se v prvním letošním čtvrtletí snížil o 36,8 miliardy korun na 1,55 bilionu korun, a představoval tak 42,9 procenta hrubého domácího produktu. Meziročně se dluh snížil o 2,2 miliardy korun, uvedla Česká národní banka. Míra zadlužení je podle ekonomů rozumná. 

Na konci minulého roku zahraniční dluh činil 1,59 bilionu korun a jeho podíl na HDP byl 43,8 procenta. Podle centrální banky pokleslo zahraniční zadlužení hlavně díky splácení krátkodobých závazků bankami. Podpořily ho ale i nižší vklady od zahraničních bank a nebankovních subjektů u českých obchodních bank.

Nezaměstnanost v červnu překvapivě klesla, práci hledá půl milionu lidí, v červenci znovu stoupla

Počet lidí bez práce čtyři měsíce po sobě překvapivě klesal. Fronta zájemců o místo se zkrátila o 14 tisíc uchazečů. Nezaměstnanost se tak snížila na 8,5 procenta, což znamená, že práci hledá 500 500 lidí. V současnosti se, v souvislosti s přílivem absolventů,  trend zase obrátil. 

„Jedno z nejhorších období pro český trh práce je definitivně za námi. Červnové údaje znovu potvrdily zlepšující se tendence a makroekonomické indikátory ze zahraničí i z domova naznačují postupné ekonomické ožívání," komentoval čerstvá data analytik Komerční banky Miroslav Frayer.

Na konci letošního roku se tak podle ekonomů bude nezaměstnanost pohybovat na úrovni devíti procent, a v roce 2011 se může vyšplhat až k 10 procentům. Ekonomické oživení je totiž stále slabé a jeho další zlepšování je nejisté, což vytváření nových trvalých míst nesvědčí. Stát chce navíc kvůli úsporám v příštím roce propustit ze svého aparátu další zaměstnance.

Více než polovině lidí se nelíbí výsledek voleb, ukázal průzkum

Nespokojených s výsledkem sněmovních voleb je víc než těch spokojených. Ukázal to červnový průzkum agentury STEM. Čtyřiadvacet procent dotázaných odpovědělo, že určitě nejsou spokojeni, devětadvaceti procentům se výsledek spíše nelíbí než líbí. Nespokojených je tak 53 procent. 

V porovnání se situací v roce 2006, kdy po červnových volbách nastala v parlamentu dokonalá rovnováha mezi pravicí a levicí, je hodnocení voleb ovšem mnohem příznivější.

S výsledkem voleb je "určitě spokojeno" 12 procent dotázaných, zbylých 35 odpovědělo na dotaz "Jste Vy sám/ sama osobně spokojen(a) s výsledky letošních voleb", že spíše ano.

Nejvíce nespokojenců s výsledky voleb je z řad voličů, kteří dali svůj hlas KSČM (určitě ne 55 procent, spíše ne 39 procent). Naopak nejvíce spokojených je mezi voliči ODS (určitě ano 35 procent, spíše ano 55 procent).

Průzkum jasně ukazuje, že spokojenost převládá mezi voliči stran, jež utvořily vládní koalici, tedy ODS, TOP 09 a VV. Celkem 92 procent voličů TOP 09 je určitě nebo spíše spokojeno, z voličů VV reaguje kladně na výsledek voleb 80 procent z nich.

Naopak u voličů ČSSD převládá stejně jako u KSČM nespokojenost (86 procent).

Průzkum se uskutečnil mezi 17. až 25. červnem, tedy zhruba měsíc po volbách. Respondenti byli vybíráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovědělo celkem 1 559 respondentů.

Národní muzeum čeká oprava za čtyři miliardy, vznikne tunel i vyhlídka

Rozsáhlou rekonstrukci historické budovy na Václavském náměstí odstartuje Národní muzeum v prosinci roku 2011. Opravy budou stát téměř čtyři miliardy korun. Vznikne vyhlídka v kopuli a tunel do bývalého Federálního shromáždění. Budova je v havarijním stavu, bez oprav by jí hrozilo zavření. 

Budova muzea žádnou celkovou opravou za 119 let své existence neprošla. Čtyřletá rekonstrukce, která ji čeká, má národní kulturní památce prodloužit život a proměnit ji v moderní muzejní prostor. Muzeum se mimo jiné rozšíří do vedlejší budovy Federálního shromáždění.

Po prohlídce historické budovy návštěvník sjede novými výtahy do druhého suterénu, odkud se spojovací chodbou s multimediálními efekty dostane do sousední nové budovy (bývalé Federální shromáždění). Zde bude pokračovat stálá expozice, budou se zde pořádat výstavy nebo například koncerty. Do budoucnosti se počítá s vybudováním 3D projekce. V nové budově bude k dispozici restaurace. Muzeum díky rekonstrukci rozšíří své výstavní prostory z 5 700 m2 na 11 300 m2 v obou budovách. Návštěvníci tak uvidí více sbírkových předmětů, které jsou doposud ukryty v depozitářích.

Pokud se nic nezkomplikuje, opravy by měly začít v prosinci 2011 a trvat do června 2015. Pro návštěvníky se historická budova definitivně uzavře už příští rok v červnu, aby mohli pracovníci muzea začít s odklízením expozic.

Celá rekonstrukce historické budovy vyjde na 3,807 miliardy, z toho většinu peněz spolknou stavební náklady, které Národní muzeum vyčíslilo na více než 3,6 miliardy korun. Peníze se našly ve zrušeném Fondu národního majetku a v investičních prostředcích státu.

A jak by mělo muzeum po opravách vypadat? Návštěvníci už nebudou muset po cestě do muzea přecházet magistrálu. Cesta bude přeložena za budovu a k hlavnímu vchodu povede schodiště nebo rampa přes klidovou zónu. U vchodu je uvítají sochy přírodních věd a historie.

V suterénu vznikne zázemí pro návštěvníky. V levém zastřešeném nádvoří bude muzejní kavárna, obchod a dětský koutek. Prostor bude sloužit také pro koncerty a vernisáže. V pravém zastřešeném nádvoří plánují pracovníci Národního muzea stálou expozici se zavěšenými velkorozměrovými exponáty.

V prvním patře zůstane historický Pantheon, v druhém patře bude kromě stálé expozice také interaktivní centrum pro studenty a mládež. V kopuli vznikne vyhlídka na historické centrum Prahy a Hrad.

Souběžně s opravami chystají pracovníci muzea novou humanitně-přírodovědeckou expozici, která představí člověka a krajinu pomocí unikátních exponátů, multimédií a interaktivních prvků.

Projektanti pamatovali i na rodiny s malými dětmi a starší milovníky přírody a historie. V komplexu vznikne řada odpočinkových míst, přibudou také prostory pro práci se školními výpravami nebo odkládací prostory pro dětské kočárky. Budova bude plně bezbariérová.

Zmizí také "zákulisí" - tedy depozitáře a kanceláře, ze kterých se stanou výstavní prostory. Sbírkové předměty se odstěhují do areálu mimo Prahu.

Na konci druhé světové války budovu zasáhlo nejenom nacistické dělostřelecké bombardování, ale i německá letecká bomba, která vážně poničila střední trakt objektu, který byl v prvních dvou mírových letech opraven. Ke druhému vojenskému útoku došlo 21. srpna 1968, kdy ji vojáci ostřelovali ze sovětských kulometů. Oprava fasády po tomto útoku proběhla v letech 1970–1972. S touto etapou časově souvisely i rozsáhlé podzemní práce při stavbě metra. Podzemní odstřely narušily statiku nosných konstrukcí a bylo nutné část budovy stabilizovat.
Současný stav budovy je vážný a nevyhovuje jak návštěvnickému provozu, tak běžnému technickému a administrativnímu provozu. Vnější plášť budovy narušil enormní provoz na severojižní magistrále, na hlavním nádraží, v metru a vliv agresivního pražského ovzduší.

                                                                                                    Zpracovala: Mirka Schullerová

---------------------------------------------------

Inzeráty/Oznámení

• „Dobrý den všem krajanům!  

• Paní Iveta Kuchová hledá svého dědečka pana Pavla (Paul) Sýkoru, který emigroval do JAR v roce 1969. Paní Kuchovou je možné zastihnout na e-mailu i.kuchova@gmail.com, nebo na mobilním čísle +420728323587.
• Výuka češtiny a angličtiny od začátečníků až po velmi pokročilé, od dětí až po důchodce. Individuální přístup. Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• Kvalifikovaná soudní překladatelka nabízí vypracování překladů z češtiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny (případně z a do ruštiny a němčiny). Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• paní Hana Rezkováhledá svoji kamarádku Dr. Milenu Baxa, která žila/žije v Pretorii. Prosím kontaktujte ji na adrese hana.rezkova2004@volny.cz

Naučte se šít jako profesionálové a oblékejte se podle svých představ. KURZY ŠITÍ pro začátečníky i pokročilé Individuální přístup a zdokonalení vašich dovedností jsou u nás zaručeny.

Specializujeme se také na DESIGN A ZAKÁZKOVÉ ŠITÍ svatebních šatů; večerních, business a vycházkových oděvů.

Najdete nás v Centurion.

VOLEJTE 0834484795 – Petra

• SUSPENSION WAREHOUSE & CAR SERVICE CENTER - Please call us for all your car needs! For the best service in town. Call 0710746445.
• Villa Klara B&B nabízí ubytování v luxusně vybavených pokojích  v srdci Johannesburku v Northcliffu. Guesthouse je vhodně situován velmi blízko nákupního střediska Cresta.

Ideální pro byznysovou klientelu díky své poloze. (CBD 15minut, Sandton 20minut, N1 7 minut, nemocnice 10 minut)

Pokoje mají WiFi spojení.

Pro více informací navštivte naši webovou stránku www.villaklara.co.za

Rezervace: klara@villaklara.co.za    či  011 478 2513. Denně od: 08:00 do 17:00.

At Villa Klara, the customer always comes first.

• Pan Miroslav Doskočil z Brna hledá svého kamaráda pana Alexe Suma (*1945, Brno). Pan Sum žil dlouhá léta v Pretorii (asi od roku 1969?), byli spolu v pravidelném kontaktu, ale v posledních pár letech se přestal ozývat.

Jakékoliv informace o panu Sumovi pošlete prosím na adresu                                                                                 doskocil.miroslav@seznam.cz

 

FEJETONY

Ptákoviny z Blumfontejna

 

PROMARNĚNÝ ŽIVOT

Já jsem ku příkladu zjistil, že jsem 50 let vůbec nežil, aniž bych o tom byl měl ponětí: Před dvěma týdny mi najednou zhasnul monitor u computeru a ne a ne znovu nastartovat, ať jsem dělal co dělal. Tak jsem to vzal do opravny, oni to poslali do fabriky a já jsem se vrátil domů. A najednou jsem pochopil, o co jsem celý život přicházel! Dva týdny jsem chodil po baráku sem a tam, nevěděl jsem čeho se chytit, do čeho se pustit, čím se zaměstnat, rázem tu byla spousta životně důležitých akcí, ke kterým bylo bezpodmínečně třeba computeru, zkrátka najednou jsem nevěděl, jak se mi podaří srovnat život budoucí.

Připadalo mi to jako dva nejdelší týdny mého života.

Když se mi pak vyjasnilo, že jsem doslova promrhal a promarnil nějakých 50 let bez computeru, připadalo mi to až neskutečné.

Protože jsem ale těch 50 let přece jen přežil, myslím si, že je to prostě relativní jako ten čas: dvě minuty s krásnou slečnou, jakoby se ani nedalo časově měřit. Zkus ale dvě minuty stát bos na rozpálené plotně. Právě tak jako těch 50 příbuzných na Sahaře nebude ani vidět, ale pozvi si je do obýváku? Dnes mi monitor vrátili, vypláznul jsem čtyři stovky a jede se dál močálem černým okolo bílých skal, jak říkával Werich. Hlavně, že už zase mohu zabíjet čas.

I zeptal jsem se technika, čímže se takový monitor porouchá? Odpověděl mi, že „věkem“. To mne trochu zarazilo. Já jsem ten monitor koupil asi před třemi roky a oni mi řekli, že se porouchal věkem!!!

 Možná, že tím nevtipně narážel  na věk můj.

 

Z dílny pana Honzy Schuberta

 

ČESKÁ  PŘÍSLOVÍ – od pana Jirouta

 

NEŘÍKEJ HOP, DOKUD NEPŘESKOČÍŠ

nebo také – nechval dne před večerem! Toto moudré přísloví lze použít jako výstrahu všem těm, kteří jásají nad dílem před jeho dokončením, stejně jako třeba i matkám a otcům, nekriticky obdivujícím svoje dítko. A hodí se v mnoha případech. Vychloubačný zahrádkář – například – který tvrdí, že to jeho letošní ovoce nebude mít konkurenci široko daleko, může splakat nad výdělkem hned po prvním jarním mrazíku nebo před sklizní, po prudké vichřici. Pětiletá ratolest, roztomile broukající šlágry, odposlouchané z rádia, nemusí být – podle názorů rodiny – příštím Gottem či Vondráčkovou. Hude-li pak o něco později obstojně na housle, nemusí být určitě Hudečkem. K tomu zdárnému skoku přes vysokou lať je zapotřebí velmi tvrdého tréningu a patrně – i trocha stěstí.

LEPŠÍ VRABEC V HRSTI, NEŽLI HOLUB NA STŘEŠE

může někomu připadat jako přísloví opatrnické a přízemní, šedivé a všední – právě jako ten ukoptěný vrabec proti bílému ušlechtilému holubovi. A přece v něj naši předkové vtělili velkou moudrost: nehoň se za neuskutečnitelnými chimérami, neopájej se sny a představami – drž se raději faktů a skutečnosti. Neměň jisté za nejisté, nehazarduj a buď reálný. O těch, kteří toto přísloví ignorují, říkáváme, s určitým soucitem, že „chodí tři metry nad zemí“, nebo také, že se „vznášejí v oblacích“. Nejsou-li to právě profesionální proudoví letci nebo cirkusoví provazochodci či hrazdaři – tvrdě na zem obvykle dopadnou a bolestně se poraní.

ZVYK JE ŽELEZNÁ KOŠILE

je spíš povzdech, nežli přísloví – neboť dobrý, prospěšný návyk bychom asi nepřirovnávali k železné košili, která tísní, tíží a sužuje nás. Materiál, z něhož bychom robili košili dobrého zvyku, byl by jistě neporovnatelně příjemnější. Jde tu tedy spíše o zlozvyk. Možná, že si takto povzdechl první kuřák nebo milovník dobrého truňku, možná ale, že to přísloví vymysleli jeho zlozvykem postižení spolubližní. Buď jak buď – je pravdivé. Potvrdí to každý, kdo si denodenně znovu a znovu slibuje zapálit si poslední cigaretu, zvednout poslední sklenici či zbavit se jiných nedobrých a škodlivých návyků. Lék by tu byl vždy jenom jediný: pevná vůle.  

 

 

 

České zvyky a obyčeje

 

SKLIZEŇ (srpen – listopad)

Už jsou ženci před dvorem.....

Většina lidových obyčejů v období jara a začátku léta směřovala k zajištění dobré úrody, dostatky vláhy a dobrého počasí. Současně se snažila odvrátit povodně, vichřice a další přírodní katastrofy. Pokud se to všechno podařilo, očekávali rolníci dobrou sklizeň. A tak se úroda obilí, vína, případně chmele a dalších plodin musela řádně oslavit. Lidé se těšili, protože si konečně mohli vydechnout a odpočinout od těžké práce. Oslavy ukončení sklizně byly nejvýznamnějšími lidovými svátky, které neměly nic společného s církví. Časem byly sice doplňovány slavnostní mší v kostele, ale jejich kořeny jsou výlučně pohanské a mnohem starší než křesťanství.

DOŽÍNKY

Dožínky (nebo také obžínky, ožinky, na Moravě dožatá apod.) se slavily ve všech zemědělských krajích, všude, kde se pěstovalo obilí. Průběh slavnosti byl v posledních třech staletích velmi podobný. Z pole se na ozdobeném voze vezl poslední snop (svazek obilí), kterému se také říkalo baba, děd, nevěsta, jinde zase konopička, brambora nebo žebrák. Býval ozdobený květinami a pentlemi, někdy přistrojený jako ženská figura. Lidé se zčásti vezli, zčásti šli pěšky vedle vozu, někdy je doprovázela muzika a vždycky si k tomu zpívali. Ze všech druhů obilí uvitý věnec pak předali hospodáři, na panských statcích vrchnosti nebo šafářovi, a popřáli jim štěstí, zdraví a dobrou úrodu v příštím roce. Následovalo pohoštění a taneční zábava.

V některých krajích se nechávalo několik posledních klasů obilí na poli neposečených. Říkalo se jim stodola, panenka nebo také dědova brada.

 

Pravěké kořeny

Dožínková oslava je starým obyčejem, protože lidé závislí na  zemědělské produkci se vždycky radovali nad dokončením sklizně – zvlášť pokud byla dobrá úroda, která zajistila dostatek potravy pro všechny a krmení pro dobytek na další rok. Kořeny oslav sahají do pravěku, postupem času však různě měnily svou podobu. Slavily se v antickém Řecku a Římě. Ve starogermánském světě patřily k nejdůležitějším svátkům roku, původně jako poděkování bohu spojené s lidskými nebo zvířecími oběťmi. Tyto kruté prvky zlikvidovalo až křesťanství a v dalších stoletích z nich zbyly jen ohlasy v podobě různých symbolických darů. Ostatně i svážení posledního snopu může být připomínkou pradávných lidských obětí. Nicméně už středověká kultura potlačila pověrečné prvky dožínek a hlavním smyslem oslav bylo, aby se lidé pobavili.

Dnes známou podobu s ozdobenými vozy a průvodem ženců, kteří šli obřadně oznámit majiteli polí ukončení sklizně, získaly dožínky nejspíš až po třicetileté válce v 17. století, kdy se feudální velkostatky začaly orientovat na pěstování obilí ve velkém. Do té doby existovala převážně menší hospodářství, také výnosy polí byly nižší, a tak venkované konec žní slavili zřejmě méně okázale.

Průvody

Dožínkové slavnosti se staly velmi oblíbenými a průvody s nazdobenými vozy se stávaly i součástí různých oficiálních oslav. V roce1792 se dožínkové vozy účastnily slavnostního průvodu při korunovaci Františka I. českým králem. Objevují se i v roce 1836 při oslavách na počest korunovace posledního českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého. Také v rámci Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895 byl inscenován slavnostní dožínkový průvod. Čeští vlastenci se snažili pomocí lidových tradic podpořit myšlenku svébytnosti českého národa a vyjádřit svůj odpor proti rakousko-uherské monarchii.

Rozšíření a velké obliby se dožínky dočkaly v první polovině 20. století, a to zejména zásluhou agrárního hnutí, které je využívalo pro své politické cíle. K základním bodům programu agrární strany patřil důraz na podporu tradičních hodnot venkovského způsobu života. Proto organizovala kromě jiného také krajské a celostátní dožínky, které se měly stát pro obyvatele venkova stejně významným svátkem, jako byl pro dělníky 1. máj. Po roce 1948 pak dožínky organizovala podobným způsoben vládnoucí komunistická strana, která jim navíc ještě vtiskla budovatelký ráz.

Hladomory

V současné době, kdy se po roce 1989 podstatně změnila struktura zemědělské výroby, se velkolepé slavnosti dožínek přestaly organizovat. Ukončení sklizně se však v řadě vesnic stále v nějaké formě slaví, většinou společenskou zábavou s hudbou a tancem. Na vratech mnoha soukromých statků jsou vidět kytice obilných klasů se stuhami nebo jiné formy dožínkových věnců. Pro obyvatele zemědělských krajů jsou dožínky stále důležitým přelomem hospodářského roku.

Lidé ve městech však už dnes uvažují jinak. Dobrou úrodu obilí nespojují s pečivem, které si denně kupují v supermarketech a většinou je ani nezajímá, kde se tam vlastně vzalo. Není to však tak dávno, kdy miliónům obyvatel hrozila v případě tragické úrody smrt hladem. Poslední hladomory, zaviněné špatnou úrodou a nedostatkem zásob, kdy lidé umírali na podvýživu, postihly Čechy ještě na konci 18.století za vlády císaře Josefa II.

Dožínkový věnec

Věnce, které byly obřadně předávány hospodáři při dožínkové slavnosti, byly obvykle zhotoveny ze všech druhů pěstovaného obilí a někdy i polního kvítí. Schovávaly se po celý rok až do příštích žní, protože obilí a bylinkám, z nichž byly uvázány, se přisuzovala magická moc. Lidem i dobytku mohl takový věnec pomoci k uzdravení. Zároveň měl zaručit větší výnos z příští setby. Obilí připravené na jarní setbu se míchalo s několika zrnky z věnce, a navíc ještě z posledního snopu předchozí úrody.

DOČESNÁ

Slavnost, která připomínala dožínky, je však zaměřena na jinou plodinu – na chmel. Někde se nazývala také chmelové ožinky  nebo očesky. Průběh byl obdobný, jen místo posledního snopu se z chmelnice slavnostně vezl poslední štok chmele. Někdy byl ozdobený věncem nebo kyticí, vázanými z chmele, květů a barevných stuh. Stejně jako dožínkové se i chmelové věnce pečlivě uschovávaly, někdy zavěšené na vysoké tyči na dvoře statku, jindy uvnitř hospodářských budov. Vůz s posledním nákladem očesaného chmele se ještě zdobil vlajícím červeným šátkem. Česáče na cestě do statku často doprovázela hudba. Hospodář jim poděkoval za práci a podaroval je soudkem piva nebo penězi, což obojí přišlo vhod na večerní zábavě. Zároveň také vyplatil vydělanou mzdu. Česáči bývali totiž vesměs sezonní pracovníci, kteří do chmelařské oblasti přicházeli na výpomoc i z velké dálky.

„Žrouti“ piva

Chmel je v Čechách tradiční zemědělskou plodinou. Již v 15. a 16. století představovalo vaření piva jeden z hlavních příjmů vrchnostenských a městských hospodářství. Po třicetileté válce se český chmel vyvážel do celé Evropy. Už od středověku pivovary chmel kupovaly, takže rolníci za něj dostávali hotové peníze. A to byl vždycky dobrý důvod k oslavě.

Pivo, jak ho známe dnes, se vaří od konce 18. století. Staročeské pivo vypadalo jinak. Bylo především mnohem hustší. Vyrábělo se také z chmele a ječného sladu, ale proces kvašení probíhal jiným způsobem. Výsledkem byl kašovitý nápoj, který se ovšem nepil, ale jedl lžící z misek. A protože v archaické řeči našich předků neměl výraz „žrát“ tak vulgární význam jako dnes, pivo se prostě žralo. Odtud také pocházi dnešní výraz pro člověka, který to s alkoholem poněkud přehnal a opil se.

Svátky piva

Dnes je to v ČR s dočesnou obdobně jako s dožínkami. Vliv na její průběh má i to, že sklizně chmele se v současnosti účastní jen málo česáčů, protože většinu práce zastane mechanizace. V některých centrech chmelařských oblastí, jako je například Rakovník nebo Žatec, se ve 20. století začaly pořádat ústřední oslavy, které uzavírají celý chmelařský rok. Mají podobu karnevalového průvodu s vozy, kromě toho se organizuje bohatý program pro návštěvníky. A samozřejmě se pije hlavně pivo.

Nejznámější pivní festival současnosti se ovšem koná v německém Bavorsku. Mnichovský Octoberfest navštěvuje každý rok koncem září několik miliónů návštěvníků z celého světa, kteří tam vypijí miliony litrů piva.

VINOBRANÍ

Vinobraní mělo v zemích na sever od Alp vždycky skromný charakter, protože v zemědělské produkci převládalo obilnářství. Ale ve starověkém Řecku a Římě patřilo mezi nejvýznamější svátky. Postupně se vyvinulo v slavnost Dionysií, konanou počátkem prosince. Šlo o velkou oslavu, přístupnou všemu venkovskému lidu a dokonce i otrokům. Její součástí byly soutěže ve zpěvu či o nejlepší masku, hrály se antické komedie i tragédie. Oblíbenou zábavou byl závod v tom, kdo se udrží déle vestoje na nafouknutém kozlím měchu.

Vinná réva

V českých zemích se vinná réva ojediněle pěstovala již v čase Velkomoravské říše. Ale ještě na počátku středověku zde víno nebylo běžným nápojem. Mnohem rozšířenější byla staročeská medovina. Teprve zásluhou církve se začalo víno pěstovat a také dovážet z Německa.

Větší rozšíření pěstování vinné révy se datuje od 14. století za vlády krále Karla IV.

Dnes se v ČR vinná réva pěstuje hlavně podél Labe a na jižní Moravě. Sklizeň připadá v závislosti na odrůdách a také na počasí do období od poloviny září do konce října.

Oslavy

Oslava závěru sklizně vinných hroznů byla typická pro všechny vinařské oblasti a provázela ji řada tradičních obyčejů. Po sesbírání posledních hroznů se všichni, kteří na vinici pracovali, ozdobili révou a vydali se do kvasírny. V čele průvodu šel vinař s posledním trakařem plným hroznů. Následovalo pohoštění a zábava.

Okázalé slavnosti vinobraní se soustřeďují hlavně do center vinařských krajů. Poměrně dlouhou tradici mají v Mělníku. Vinobraní zde se v roce 1922 zúčastnil i prezident T.G. Masaryk. Poprvé se tu objevila i hranná scénka o příjezdu Karla IV. do Mělníka, která provází mělnické vinobranní dodnes.

Na Moravě se vinobraní pořádá v řadě center pěstování vinné révy. Jedním z nejnavštěvovanějším je Znojmo, které si pro oslavy vybralo postavu českého krále Jana Lucemburského, který sem prý v roce 1327 přišel zapít zdařilé státnické jednání ve Vratislavi. Dnes je hlavním bodem oslav alegorický průvod s králem Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou, pážaty, ozbrojenci, bubeníky a trubači, doprovázenými kejklíři, lovci, sokolníky a na závěr bohem Dionýsem se skupinou dívek. K velkým lákadlům patří i nabídka čerstvého burčáku (bouřlivě kvasící vinný mošt s nižším podílem alkoholu).

LEN A KONOPÍ

 

Petrolenko, Petrolenko, vijeme ti věneček,

abys ty nám požehnala napřesrok na límeček....

 

Textilní plodiny představovaly od pravěku významnou surovinu, zvláště v dobách, kdy si lidé na venkově sami zhotovovali hrubé látky a z nich pak šili oděv. Dnes nevíme, zda oslavy spojené s ukončením pěstování lnu a konopí existovaly už ve středověku. První zmínky pocházejí až z doby po třicetileté válce. Nejvíce jich je ze Šumavy a z Českomoravské vrchoviny, které patřily od 18. století k největším producentům lnu a současně k místům, kde lidé doma za mzdu předli a tkali pro tehdejší manufaktury.

Petrolenka

Při sklizni lnu se pletly věnečky z posledních stébel nebo se hrst stébel zahrabala do země. Podobně jako při sklizni obilí se na poli nechávalo několik stonků lnu, jimž se říkalo například petrolenka.

Zachovaly se však také zprávy o různých žertovných zvyklostech. Ženy se po sklizni převlékaly za muže a s posledním snopkem lnu obcházely vesnici.

Konopická

Skutečná oslava se však netýkala vlastní sklizně, protože to byl jen začátek dlouhého a poměrně složitého zpracování, jehož výsledkem po několika měsících byla koudel k předení nití. Konopická se pořádala až po zpracování konopí.

Se lnem a konopím souvisí i známé lidové tance zvané konopičky, konopice, později i skočná, obkročák či moták a další. Jejich původ je tzv. skákání na len a konopí – čím výš žena (a někde i muž) při tanci vyskočila, tím lepší a vyšší byl pak len nebo konopí napřesrok.

BRAMBORY

Když přivezli v 16. století Španělé do Evropy brambory z Ameriky, považovali je všichni za okrasnou květinu. Na šlechtických sídlech byly ozdobou zimních zahrad, podle jedné zprávy dostal kvetoucí bramboru císař Rudolf II. jako vzácný dárek od španělského krále. Kolem poloviny 18. století se začaly pěstovat ojediněle i v českých zemích, hlavně jako krmivo pro dobytek. Brambory přišly do Čech pod názvem zemská jablka neboli zemčata, zemáky. Odtud pochází i lidový název erteple (německy Erde – země, Apfel – jablko). Později se jim začalo říkat brambory, snad podle toho, že se do ČR dostaly z německých Branibor. Teprve kruté hladomory za císaře Josefa II. přinutily obyvatele venkova, aby začali brambory jíst. Záhy se rozšířily po celé zemi.

Brambory byly příliš obyčejnou plodinou, která navíc neměla v českých zemích delší tradici, proto se pořádaly oslavy k ukončení jejich sklizně jen velmi ojediněle, a to ještě pouze na velkostatcích, kde se pěstovaly na rozlehlých polních plochách a sloužily na prodej. Ojedinělé zmínky známe z Českomoravské vrchoviny, kde po vyorávce brambor dostala čeleď lepší oběd, kořalku a někdy pár korun. Odpoledne pak šli všichni společně do hospody.

Jabkancová pouť

V současné době se stále ještě v některých oblastech brambory nazývají původním jménem „zemská jablka“. A tak se například v České Třebové pořádá v polovině listopadu pravidelná jabkancová pouť, jejímž hlavním lákadlem je zvláštní pečivo z bramborového těsta.

ŘEPA OVOCE I SLÁMA

Význam pěstování cukrové řepy v českých zemích prudce vzrostl na počátku 19. století, kdy se začaly stavět cukrovary. Oslavy ukončení vyorávky nebyly nijak okázalé, obvykle se podobaly ukončení sklizně brambor.

Kromě tradičních oslav ukončení sklizně obilí, chmele a vína se v současné době objevují i další, které jejich organizátoři pořádají pro zábavu – svou i návštěvníků. V oblastech kde se pěstuje ovoce, se konají slavnosti s názvem dočesná. Průběh je spojen s přípravou nejrůznějších dobrot.

Jinde zase založili tradici Slavností slámy, které se konají v srpnu a nabízejí návštěvníkům slaměné sochy, slaměný hrad a další atrakce.

PANNA MARIA (15. srpen)

Zdrávas, Maria......

Marie byla matkou Ježíše Krista, kterého vychovávala spolu se svým manželem Josefem. Byla pravděpodobně ještě mladá dívka, když jí archanděl Gabriel sdělil, že se stane matkou Božího syna. Tomuto okamžiku se říká zvěstování a stal se jedním ze svátků spojených s jejím jménem.

Raná křesťanská církev nepřisuzovala Marii žádný mimořádný význam. Jen pro její čistotu (porodila syna a zůstala přitom pannou) ji někdy stavěla do protikladu k hříšné Evě, která podle náboženských představ stála spolu s Adamem u zrodu lidstva. Ve středověku se však Panna Maria zařadila mezi velmi uctívané světce. Symbolizovala nejzákladnější lidské pocity – mateřství i lásku, radost i smutek.

Milovaná světice

Už od 4. století se vyvíjel mariánský kult a postupně přibývaly slavnosti a svátky na počest jejího narození (8.9.), zvěstování (25.3. – tedy přesně devět měsíců před narozením Ježíše o Vánocích), smrti a nanebevzetí (15.8.) a mnohé další. Zasvěcovaly se jí kostely a s oblibou byla uctívána v klášterech.

Ve středověku její význam stále stoupal. Symboly a ideály, které s ní byly spojovány, vyhovovaly evropské rytířské kultuře. Modlili se k ní rytíři před turnajem i před skutečnou bitvou a věřili, že je ochrání. Zachovalo se mnoho legeng o Marii, která se zjevila raněným a unaveným vojákům na bojištích a přinesla jim vítězství. Rytíři rádi dávali najevo svůj obdiv ke krásným ženám. V mnoha básních a milostných písních té doby se předmětem zbožňování stala místo skutečné ženy Marie jako symbol čistého citu.

Madona a Pieta

Zobrazení Panny Marie sedící na trůnu s dítětem Ježíšem zdobilo církevní architekturu po mnoho staletí. První obrazy a plastiky se objevily zhruba v 7. století. Později se začala více zdůrazňovat její role matky. Zobrazení Marie s dítětem Ježíšem v náručí se stalo její nejoblíbenější podobou v křesťanském umění. Označuje se jako Madona. Dalším typem je Pieta – zobrazuje truchlící matku, která drží v náručí svého dospělého umírajícího syna. Někdy její hrudí proniká sedm mečů, symbolizujících sedm bolestí (takové zobrazení se nazývá Mater Dolorosa, Matka Bolestná nebo Sedmibolestná).

Ochránkyně žen a rodiny

Mariánský kult se postupně rozšířil i mezi široké lidové vrstvy. Lidé pokládali Pannu Marii za ochránkyni rodiny, a proto její obrázek nebo soška nechyběly v žádném domě, bývaly součástí domácích oltáříků. Na rozdíl od jiných světců se její sochy neobjevovaly venku ve výklencích domů, ale umísťovaly se ve světnicích, neboť uctívání Panny Marie patřilo spíše k soukromému životu každé rodiny.

Je zajímavé, že v souvislosti s Pannou Marií a jejími svátky se v lidovém prostředí nevyskytuje mnoho zvyků a obyčejů, pokud nepočítáme oficiální církevní liturgii. Lidé věřili v její moc a obraceli se k ní o pomoc modlitbami, ale už k nim nepřidávali žádné magické praktiky.

Růženec

S legendami o Panně Marii je spojen i původ růžence, oblíbené pomůcky věřících při modlení. Tvoří ho řada korálků, navlečených na šňůrce, které sloužily k počítání odříkaných modlideb. Zavedl jej řád dominikánů a podle pověsti dostal růženec jeho zakladatel sv. Dominik od Panny Marie, když se mu zjevila ve snu. Ve skutečnosti je růženec odvozen od islámské modlitební šňůry, která se do Evropy dostala na konci 11. století s první křížovou výpravou.  

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

 

 

Zábava

a)    ČEŠTINA

Shodu podmětu s přísudkem nebo-li příčestí minulé už umíme celé, a tak si dnes na ně i na koncovky podstatných jmen dáme krátké souhrnné cvičení.

Doplňte I nebo Y:

Podzimní vycházka

Pomalu jsme vystupoval- na horu. Vlaštovky se chystal- k odletu. Bílé beránky plul- po obloze. V křoví měl- hnízdo kos-. U lesa se pásl- srnky. Na kraji lesa rostl- borovice. Na stráni se zelenal- bříz-. Pokoušel- jsme se určit světové strany. Po pol- běhal- zajíci. Barevné listy padal- k zem-. Z rozhledny jsme viděl- zámek. Tam jsme ještě nebyl-.

Připravila Radka Hejmalová-Millar

b)    FOTBAL

Příspěvek k MS ve fotbale - od paní Zdeny Šírové

 

Úvaha o míči – od paní Zdeny Šírové

 

Jsem míč. Obyčejný balón. Jsem kulatý, měkký i pružný a k pohybu nepotřebuji žádné tělo. Jen trochu zaslouženého uznání, neboť plně akceptuji, že mě stvořili k ranám. Kopou do mne nohama, vrážejí do mne hlavou a ještě za to sklízí potlesk. Nebo dostávají krásné žluté a červené kartičky. Ty nemám rád, protože se přestane hrát, většinou na hřiště vběhnou lékaři s nosítky a mě si nikdo nevšímá. To je cavyků pro nějakou bouli a trochu modráků! Co když i já cítím bolest? Osud míče je hodně, hodně nespravedlivý.

Ale nemyslete, že si tady stěžuji. Vůbec ne. Mnohem hůř je na tom hokejový puk, do kterého třískají ohnutými palicemi a velmi často je odmrštěn i ostrou kanadskou bruslí. Naštěstí lednímu klání fandí jen severní část světadílů, a to není nic moc. Ale zase mnohem lépe je na tom volejbalový kolega, kterého na zem skoro nepustí, hýčkají ho prstíky, opatrně přehazují  přes síť, aby náhodou neupadl. Někdy mu skoro závidím. I ten nejprudší smeč musí být oproti dobře mířeným přihrávkám středních útočníků úplné pohlazení. Jenže každý  rub má i své výsluní a kopačák je hold kopačák! Zkrátka, patřím k elitě, s tím se nedá nic dělat.

Ale nemyslete, že se tady chvástám. Já skutečně dělám neuvěřitelné zázraky. Sledovali jste někdy přenos zápasů anglické fotbalové ligy? Třeba Manchester United versus Liverpool či Arsenal?  Nebo vezměte si letošní mistrovství světa. Určitě jste viděli na vlastní oči, co způsobím, když jsem šikovně nakopnut. Permanentně přivádím do naprostého transu všechny na stadionu, všechny u televize a navíc i ostatní, kdo se vydali do ulic. To nesvedl ani Michael Jackson, ani Madona, ba ani legendární Beatles. V několika stejných minutách šílí milionové davy v Amsterodamu, Tokiu i v Buenos Aires, a bez nadsázky vzruším i ty, kteří ke stavu blaženosti běžně potřebují alkohol, drogy nebo dokonce modré posilovací pilulky. Stačí padnout do branky a je to. V jedné vteřině rozzářím nebo rozpláči téměř polovinu lidské populace zcela rozdílného věku, postavení či pohlaví. Ukažte mi někoho, kdo umí totéž?!

Přesto jsem se ještě na žádném šampionátu nedočkal odměny ani obdivu. Postupující družstva získávají tučné finance, nejlepší z nejlepších jsou dekorováni medailemi, vítězové si odváží  zlatý putovní pohár i lásku publika. Je velmi smutné, že já, který jediný  tuto slavnostní chvilku zapříčinil,  ležím o samotě v ústraní a nikdo si na mne ani nevzpomene. Nikdo mě nepoděkuje, nepohladí, nepolíbí, jako třeba státní znak na tričku nebo trávník pod nohama.

Ale nemyslete, že se trápím. Jsem rozumný a moc dobře vím, že mě určili hlavně ke kopání! Navíc je nad slunce jisté, že se moje světová popularita opět vrátí. Díky vysoké laťce, kterou nasadil World Cup 2010, budu zase zdobit výlohy obchodů, venkovní prostory i parky, interiéry i exteriéry hotelů, škol i ostatních budov. Nastávající pořadatelé se přece nemohou nechat zahanbit. A možná se za deset let znovu objevím spolu s ostatním sportovním náčiním a pěti olympijskými kruhy v této krásné zemi.

Until then bye, bye, South Africa and thank you! 

ZdenaMia@gmail.com

                                                                                                                             

c)     HÁDANKA

Máme pro vás další hlavolam…

Tři muži se potápějí v řece, ale když vylezou z vody, jenom dva mají mokré vlasy. Jak je to možné?

d)    ČESKÉ OSOBNOSTI

Mistr Jan Hus

 

595 let od upálení Mistra Jana Husa

Čeští evangelíci, protestanti a Církev československá husitská si v úterý 6.7. ve státní svátek připomněli odkaz církevního reformátora Jana Husa. Od jeho upálení letos uplynulo 595 let. Vzpomínka následuje tradičně po slavnostech sv. Cyrila a Metoděje a upozorňuje na významné historické kořeny českého národa.

 Mistr Jan Hus studoval na pražské univerzitě, kde roku 1393 získal hodnost bakaláře a roku 1396 mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. Již jako univerzitní profesor (od roku 1400) byl vysvěcen na kněze a začal kázat v kostele sv. Michala. V roce 1401 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a později rektorem univerzity, kde se stavěl za větší podíl Čechů na řízení univerzity.

Kázal v Betlémské kapli na pražském Starém Městě, kritizoval církevní praxi a požadoval návrat k chudé církvi. Za to na něj byla uvalena klatba. Své názory odmítl odvolat, proto byl rozhodnutím církevního koncilu v Kostnici 6. července 1415 upálen. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí kališníků. Hranice i s Husovými ostatky byla po upálení vhozena do řeky Rýna, aby si jeho přívrženci neudělali z hrobu poutní místo. U Husových přívrženců v Čechách způsobila zpráva o upálení hněv a odpor vůči těm, kdo jej vydali na smrt, tj. ke koncilu. Převládlo mínění, že byl odsouzen především pro svou kazatelskou činnost, protože hájil pravdu a neodchýlil se od učení církve. Jeho odsouzení bylo chápáno i jako odsouzení Českého království a jeho pořádků.

Doslov k Husově procesu tvořilo odsouzení Jeronýma Pražského. Poté, co Jeroným kázal v Bavorsku proti koncilu, byl zatčen a dopraven do Kostnice, kde uznal odsouzení Viklefovo i Husovo. Nebyl však propuštěn, s podezřením, že soudce obelstil. Při novém vyšetřování se přiznal k Viklefovým i Husovým naukám a prohlásil za svůj největší hřích, že se Jana Husa, „dobrého a svatého muže“, zřekl. 30. května 1416 byl odsouzen a upálen i mistr Jeroným Pražský.

Smrt dvou českých kazatelů způsobila eskalaci napětí uvnitř Českého království, která posléze vedla k husitské revoluci. Jan Hus bývá hodnocen jako předchůdcem protestantské reformace.

Dílo

Psal především traktáty, ale i rozsáhlejší díla. Pro církev psal latinsky, pro prostý lid česky. Husova díla jsou charakteristická přístupným jazykem a jasnou kompozicí.

                                                                                                                   Zpracovala: Mirka Schullerová

 

e)    RECEPTY

Sušenky od paní Alenky Strolené

Tyto jednoduché sušenky můžete udělat jak na sladko, tak na slano. Obě verze se na jazyku budou jen rozplývat. Úspěch u strávníků je tedy zaručen.

Sladká verze:

30 dkg mouky

20 dkg másla

6 lžic bílého vína

citrónová kůra

Ze všech ingrediencí vypracujeme těsto, které pak rozválíme na placku silnou 2 mm.

Z placky můžeme vykrajovat libovolné tvary, nebo pro ty línější, či s nedostatkem času, placku na libovolné tvary jednoduše nakrájíme. Tvary dáme na vymazaný plech (plech je nejlepší vystříkat „non stick“ sprejem) a pečeme na 180 stupních C do růžova. Upečené sušenky obalíme ve vanilkovém cukru a servírujeme.

Slaná verze

Stejné ingredience, pouze vynecháme citrónovou kůru.

Vypracované těsto opět vyválíme na placku silnou 2mm. Tentokrát nakrájíme na proužky a dáme na vymazaný plech. Před pečením potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme čímkoli – tj. co má kdo rád – kmínem, solí, bylinkami, směsí koření, paprikou sladkou či pálivou,.....

Pečeme na 180 stupních C do růžova.

Podle paní Alenky zapsala Radka Hejmalová-Millar

 

f)      HUMOR