Podle zveřejněné zprávy bude rychlé stárnutí populace (v důsledku nižší porodnosti a delší průměrné doby dožití) prohlubovat fiskální tlak na důchodové systémy, mj. v době vysokého veřejného dluhu a konkurenčních výdajových potřeb. V roce 2050 bude na 100 osob ve věku 20–64 let připadat 52 osob ve věku 65+, což je nárůst z 33 v roce 2025 a dokonce pouhých 22 v roce 2000. Předpokládaný nárůst do roku 2050 je obzvláště výrazný v Koreji, kde dosáhne téměř 50 %, a v Itálii, Polsku, Řecku, Slovensku a Španělsku, kde přesáhne 25 %.

„Stárnutí populace je klíčovou strukturální výzvou pro všechny země OECD, která má významné ekonomické, fiskální a sociální dopady. Odhaduje se, že v příštích 40 letech poklesne počet obyvatel v produktivním věku o 13 % a v důsledku toho se sníží HDP na obyvatele o 14 % - vyspělé země budou čelit snižování rozpočtových příjmů, zatímco výdaje související se stárnutím obyvatelstva porostou,“ uvedl generální tajemník OECD Mathias Cormann. „Jelikož se dožíváme vyššího věku, musíme současně i déle pracovat. Země musí zvýšit věkovou hranici odchodu do důchodu a posílit možnosti práce ve vyšším věku, aby se zlepšila finanční udržitelnost důchodových systémů, zajistila finanční jistota ve stáří a zároveň podpořil silnější hospodářský růst.“

Počet obyvatel v produktivním věku (20–64 let) by měl v Estonsku, Itálii, Japonsku, Koreji, Litvě, Lotyšsku, Polsku, Řecku, Slovensku a Španělsku v příštích 40 letech klesnout o více než 30 %. Standardní věk odchodu do důchodu se v průměrné zemi OECD zvýší na základě současné legislativy z 64,7 na 66,4 u mužů a ze 63,9 let na 65,9 u žen při porovnání osob odcházejících do penze v roce 2024 a osob začínajících svoji pracovní kariéru v roce 2024. Budoucí běžný věk odchodu do důchodu se pohybuje od 62 let v Kolumbii, Lucembursku a Slovinsku až po 70+ let v Dánsku, Estonsku, Itálii, Nizozemsku či Švédsku. Zaměstnanci s průměrným kariérním příjmem, kteří dnes vstupují na trh práce, budou v průměru zemí OECD pobírat penzi ve výši cca 63 % čistého platu.

Zvláštní tematická kapitola se věnuje rozdílům v důchodech mezi muži a ženami. V zemích OECD ženy pobírají v průměru o 23 % nižší důchody než muži (pokles z předchozích 28 % v roce 2007). Hlavním důvodem tohoto propadu je rozdíl v jejich celoživotních příjmech, který v zemích OECD dosahuje v průměru cca 35 % ve prospěch mužů. Jednotlivé země budou muset zavést komplexnější strategii zahrnující problematiku trhu práce, prorodinné politiky a důchodového systému, aby tento genderový rozdíl v důchodech eliminovaly.

Mezi prioritní nástroje zemí, které se snaží uvolnit nevyužitý potenciál žen na trhu práce a snížit genderové rozdíly v zaměstnanosti i důchodech, patří mj. dostupnější péče o děti, podpora studia technických oborů, zajištění rovných příležitostí pro manažerské pozice či odstranění předčasných odchodů žen do důchodu. Klíčová je též ochrana životní úrovně pozůstalých po úmrtí partnera - pozůstalostní penze snižují rozdíly v důchodech žen a mužů o zhruba 1/3 ve prospěch žen, jelikož ženy tvoří až 88 % jejich příjemců.

Více informací vč. kompletní zprávy (248 stran) lze nalézt na tomto odkazu.