Lucemburské velkovévodství je nezávislá konstituční monarchie. Hlavou státu je velkovévoda Jindřich, jehož trůn je dědičný v nasavsko-weilburgsko-walramské dynastii. Ten stojí i v čele výkonné moci, kterou de facto uskutečňuje dvanáctičlenná vláda s premiérem (Jean-Claude Juncker). Vládu jmenuje velkovévoda, ale je zodpovědná parlamentu. Zákonodárným sborem je jednokomorová Poslanecká sněmovna s 60 poslanci, volenými obyvatelstvem na 5 let podle systému poměrného zastoupení. Aktuality týkající lucemburské vlády naleznete zde.

Hlavním městem je Lucemburk. Administrativně se území člení na tři distrikty: Lucemburk (290 000 obyvatel včetně hlavního města), Diekirch (62 000) a Grevenmacher (48000), nižší správní jednotky jsou kantony (12) a obce.

Strategicky významná poloha Lucemburska v sousedství dvou mocností Německa a Francie předznamenala v průběhu dějin nezbytnost bojovat za udržení vlastní státnosti. Společně s územím Belgie bylo jakýmsi mostem mezi západní a střední Evropou a navzdory nepatrné rozloze hrálo vždy důležitou roli. V tom lze spatřovat určitou analogii s českými zeměmi, zaujímajícími podobnou pozici ve středoevropském prostoru. Sto třicet let (1310-1441) společné cesty pod vládou Lucemburků (z toho především období vlády Jana Lucemburského a Karla IV.) bylo značným přínosem pro země Koruny české a je dobrým impulsem pro vzájemné vztahy v nově se utvářející Evropě. Dva mocní sousedé Lucemburska - Německo a Francie - představovaly i dvě rozdílné kultury - germánskou a frankofonní, které nejvíce Lucembursko ovlivnily. Kromě nich se uplatnil i výrazný vliv kultury nizozemské z období společné personální unie (1815-1890) a kultury brabantské.

Působení rozdílných kultur se odrazilo i v oblasti jazykové. Národním (oficiálním) jazykem byla roku 1984 uznána lucemburština, dialekt moselské němčiny. Úředními jazyky jsou francouzština, která převládá ve státní správě, parlamentu a školství (druhého a třetího stupně) a němčina, alternující především v základním školství a masmédiích. Výborná jazyková vybavenost obyvatelstva je předností jak v ekonomice, tak v cestovním ruchu a usnadnila po 2. světové válce příchod desítek mezinárodních institucí do Lucemburska.

Lucembursko je průmyslově vyspělý stát s vysokou životní úrovní, nejbohatší země EU (44.000 € HDP na osobu a rok). Na začátku 20. století byl hlavním zdrojem příjmů ocelářský průmysl, soustředěný na jihu v oblasti těžby rud železa. Po vyčerpání kvalitních ložisek rud byly doly postupně uzavírány a roku 1981 byla těžba zastavena úplně. Dnes jsou nejrozvinutějším sektorem služby, které spolu s obchodem a finanční sférou zaměstnávají 70% ekonomicky aktivního obyvatelstva.