Během bitvy padlo 45 legionářů, 210 bylo zraněno a 41 pohřešováno. Německé ztráty se pohybovaly okolo 300 mrtvých a několik stovek zraněných. Významné byly nejen boje o bachmačský železniční uzel (vítězství oddílů Stanislava Čečka), ale i boj o most přes řeku Desnu, který měl zabránit proniknutí německých vojsk na Ukrajinu. Tím došlo ke krvavým bojům u Doče, kde se proslavila Olomoucká kulometná rota "Colt" 6. Hanáckého pluku druhé divize našich legií. Prudký boj byl sveden i o zdejší vodárnu na nádraží, kde se německé jednotky zabarikádovaly.

V této oblasti byly již před 13. březnem 1918 použity celkem tři obrněné vlaky (dva české, pod velením poručíka Jungra) a jeden ruský (broněvik) – nejdříve k průzkumu a později i boji, na příkaz pozdějšího legionářského generála Červinky. Obrněné vlaky se dostaly až k mostu přes řeku Desnu, nedaleko německé linie. Legionářům se podařilo most poškodit natolik, že pro německé ešalony dočasně nebyl průjezdný. Tím byl zpomalen postup německé pěchoty.

Dík Čečkovu vítězství bylo Němci vyjednáno příměří, během něhož mohly naše vlaky volně projíždět bachmačským železničním uzlem k Čeljabinsku a Penze.

Přestože byl již uzavřen Brestlitevský mír mezi bolševiky a Němci, jeho nejednoznačná ustanovení co do přesných hranic Ukrajinské lidové republiky posloužila bolševikům jako záminka nepospíchat se stažením svých vojsk. Proto se bitvy účastnily také oddíly Rudé armády, společně s legionáři ze 4., 6. a 7. pluku.

Význam bitvy u Bachmače spočívá především v tom, že tu poprvé v novodobých českých dějinách bojovala čs. armáda, a to armáda státu, který ještě neexistoval, samostatně proti značné přesile armády mocného státu.