Karel Čapek začal hru R.U.R. (úplný název korporace, která dala hře jméno zněl Rossum´s Universal Robots) psát počátkem roku 1920 a její světovou premiéru plánoval v Národním divadle do konce roku. Tiskem proto hra vyšla již v listopadu 1920 v nakladatelství Aventinum v grafické úpravě a s dřevorytovou obálkou Josefa Čapka, Karlova bratra. Čapkův plán však narušili amatérští ochotníci z malého města Hradec Králové, kteří plán premiéry v Národním divadle nerespektovali, a první uvedení hry proběhlo na regionální divadelní scéně v podání herců-amatérů, v režii inspektora státních drah dne 2. ledna 1921. V českém Národním divadle v Praze byla hra uvedena až 25. ledna 1921. Na repertoáru ale vydržela šest let a lístky se prodávaly dokonce i na černém trhu.

Čapkovo „kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích“, jak zní podtitul R.U.R., se stalo okamžitě hitem. Čapkovi se totiž podařilo uchopit důležité téma své doby – potenciálně ničivý vliv technologické civilizace na společnost. Zároveň stvořil působivou varovnou metaforu modernity ovládané víc než duchem sebevědomým a bezohledně praktickým rozumem i dravým podnikatelem Rossumem. Soudobá kritika byla většinou příznivá, pouze ze sídla levicové kulturní avantgardy se ozývaly kritické hlasy ohledně prvoplánové chytlavosti a podbízivosti tématu. Čapkova hra ovšem oslovila publikum po celém světě.

Ještě v roce 1921 mělo drama premiéru v Cáchách, o rok později ve Varšavě, v Bělehradě, v New Yorku, v roce 1923 v Londýně, ve Vídni, v Berlíně, Curychu a v dalším roce v Paříži, Tokiu, Budapešti a v Krakově. Ve stejném desetiletí následovaly i překlady do většiny evropských jazyků. Drama oceňoval i H. G. Wells, slavný autor Války světů a jeden z nejvlivnějších světových intelektuálů své doby, který později prosazoval Čapkovu nominaci na Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1938 se R.U.R. stalo vůbec první televizní inscenací science fiction v historii, když jej jako jeden ze svých prvních dramatických počinů uvedla BBC.

Český rodák robot tak postupně obsadil veškerý celosvětový kulturní, avšak i vědecký a všeobecně veřejný prostor. Na rozdíl od člověka, který se může stát jen globální celebritou, stal se globálním fenoménem, jedním ze symbolů stále mohutnější technologické civilizace (technosféry).

Zdroj: Text vychází z článku Jaroslava Veise „Nejslavnější Čech robot slaví sté narozeniny!“