Švýcarský průmysl v propadu a obavy z recese

Zpráva Swissmem potvrzuje, že švýcarský technologický průmysl se nachází v dlouhodobém útlumu. Tržby klesají již devět čtvrtletí v řadě v meziročním srovnání. V první polovině roku 2025 bylo odvětví meziročně slabší – tržby -2,5 %, nové zakázky -2,3 % a exporty -0,9 %. Druhé čtvrtletí 2025 však přineslo dramatické zhoršení: během pouhých tří měsíců se objem objednávek propadl o 13,4 % (ve srovnání s předchozím čtvrtletím). Podniky tak čelí prudkému útlumu poptávky, navíc ještě před plným dopadem nových amerických cel (ta byla oznámena až na konci 2. kvartálu a zavedena v srpnu). Kapacitní využití ve firmách mezitím kleslo na ~81 %, výrazně pod dlouhodobý průměr (86 %) a zaměstnanost v odvětví se ve 2. kvartále snížila o 3 100 míst. Ukazatele tak potvrzují, že odvětví již balancuje na hraně recese.

Zástupci Swissmem situaci popisují jako kritickou. „Nacházíme se v nebezpečné sestupné spirále,“ varoval ředitel Swissmem Stefan Brupbache. Pokles poptávky po investičních celcích je markantní a negativní vlivy se kumulují. Pokud se trend nepodaří zvrátit, hrozí podle Swissmem prohloubení průmyslové recese a další ztráty pracovních míst. Jen za poslední rok zaniklo v technologickém sektoru přes 6 000 pracovních míst (polovina z toho ve 2. kvartále 2025). Počet volných pozic klesl na něco málo přes 3 000, což ukazuje, že odvětví se fakticky nachází v poklesu. Swissmem hovoří o „dramatičnosti situace pro firmy, zaměstnance i celé regiony“. Naplnil se tak jeden z černých scénářů a očekávání dalšího vývoje jsou pochmurná – Swissmem předpokládá, že pokles zakázek se v příštích měsících ještě zrychlí.

Bezprecedentní americká cla 39 % a jejich dopady

Klíčovým faktorem, který švýcarskou krizi prohlubuje, jsou nově zavedená americká cla. Spojené státy v srpnu uvalily mimořádné clo ve výši 39 % na veškerý dovoz ze Švýcarska. Jde o bezprecedentně vysokou sazbu, která nemá obdoby – pro srovnání: na dovoz z EU uplatňují USA clo 15 %, pro Velkou Británii 10 %. Není jasné a zdůvodněné, proč právě Švýcarsko čelí jedné z nejvyšších tarifních přirážek na světě. Důsledky jsou však jasné: švýcarské zboží se přes noc stalo v USA o téměř dvě pětiny dražším, což staví exportéry do extrémní nevýhody vůči konkurentům z EU nebo Japonska. Swissmem situaci označil za „hororový scénář“ a varoval, že pokud 39% clo zůstane v platnosti, exportní obchod švýcarského technologického průmyslu do USA bude fakticky mrtvý. Mnoho amerických zákazníků raději zvolí levnější alternativy odjinud nebo nákupy odloží. Nejcitelněji zasáhne tento šok tradičně proexportní odvětví: výrobu luxusních hodinek, strojírensko-elektrotechnický sektor (MEM průmysl) či potravinářství (např. čokoládu), zejména pak malé a střední podniky, pro něž může dodatečná 39% zátěž znamenat likvidaci odbytu.

Americký krok zasáhl Švýcarsko v nejhorší možný okamžik. Již hrozba zavedení cel v dubnu vedla k poklesu amerických objednávek – exporty švýcarského tech-průmyslu do USA se po prudkém růstu v 1. čtvrtletí ve 2. kvartále propadly (z +5,3 % v Q1/2025 na -3,1 % v Q2/2025, v meziročním srovnání). To výrazně přispělo k onomu celkovému 13% propadu zakázek ve 2. čtvrtletí. Samotné zavedení cel 7. srpna 2025 pak švýcarský průmysl šokovalo naplno.

Dopad na švýcarské firmy je okamžitý. Swissmem uvádí, že asi třetina podniků (31 %) plánuje přesunout část výroby do EU jako reakci na uvalená cla. Tato čísla potvrzuje i průzkum Swissmem mezi 385 členskými firmami po zavedení cla. Firmy se snaží zmírnit dopad na svou konkurenceschopnost přesunem produkce do zemí, odkud je export do USA zatížen nižším clem (EU). Podle detailnější analýzy jde často o částečné přesuny – firmy by si ponechaly klíčové aktivity ve Švýcarsku, ale některé fáze (finální montáž, logistika či vybrané produktové řady) by umístily do vnitřního trhu EU. Tím by jejich zboží spadalo pod příznivější 15% americký tarif a současně by se přiblížily evropským zákazníkům v době slabé poptávky. Další podniky volí úsporná opatření – redukci nákladů, propouštění či zkracování pracovní doby. “Propouštění je nevyhnutelné,” konstatoval prezident Swissmem Martin Hirzel s tím, že rozsah ztráty míst bude záviset na tom, jak rychle se podaří clo 39 % snížit. Podle průzkumu Swissmem již 38 % firem zvažuje propouštění, 28 % zavedení zkrácené práce a plných 31 % přesun části provozů do EU.

Nepříznivý trend potvrzují i další šetření. Podle asociace Swissmechanic (sdružuje menší a střední podniky strojírenského oboru) zaznamenalo 40 % exportujících MEM firem pokles zakázek z USA a téměř 10 % podniků muselo exporty do USA zcela zastavit. Řada specializovaných švýcarských výrobců tak během pár měsíců přišla o významný trh – například firma Blumer AG (výrobce etiketovacích strojů) měla dosud 15 % tržeb z USA, ale od dubna nepřišla jediná objednávka a s 39% clem se americký trh pro ni de facto uzavřel. Její šéf Roy Bruderer upozorňuje, že ač technologicky převyšují německou konkurenci, ta nyní těží z výrazně nižšího 15% cla platného pro EU. Podobných případů je více a Swissmechanic varuje, že nenajde-li se řešení, jsou ohroženy desetitisíce pracovních míst ve Švýcarsku.

Slabá poptávka v Asii, stagnace v Evropě a silný frank

Dalším důvodem propadu švýcarského exportu je ochlazení poptávky na globálních trzích, zejména v Asii. Ve 1. pololetí 2025 byly celkové vývozy švýcarského technologického průmyslu meziročně nižší o 0,9 % – hlavně kvůli slabému odbytu v Asii (-7 %), přičemž zvlášť Čína propadla o -16,8 %. Čínský trh, donedávna motor růstu, tak výrazně zklamal očekávání. Exporty do Evropské unie stagnovaly (-0,1 %), což odráží obecné zpomalení evropské poptávky. Německo, jako zdaleka největší obchodní partner Švýcarska, se potýká s průmyslovým útlumem a nedávno balancovalo na hraně recese. V kontextu slabé Asie a váznoucí Evropy označil ředitel Swissmem Brupbacher evropský trh „téměř za kotvu stability“ – v porovnání s jinými regiony je na tom Evropa relativně lépe, byť zdaleka ne dobře. Jedinými světlejšími body v Asii byly pro Švýcary Japonsko a Indie, kde exporty v pololetí mírně rostly. Celkově však platí, že švýcarští exportéři čelí široce rozkročenému poklesu poptávky na klíčových trzích současně – v USA (kvůli clům), v Evropě i Asii.

K potížím s odbytem se přidává nepříznivý měnový vývoj. Švýcarský frank letos výrazně posílil – vůči americkému dolaru o ~13 % a je silný i vůči euru. Frank tradičně funguje jako bezpečný přístav, což v nejistých dobách zvyšuje jeho hodnotu. Pro exportéry je to však další rána, neboť švýcarské výrobky se cenově prodražují na zahraničních trzích. Podniky označují právě silný frank za hlavní negativní faktor – v průzkumu Swissmem plných 73 % firem uvedlo, že dopady silné měny na jejich byznys jsou značné až velmi těžké. To vyvrací častý argument, že trvale silná měna firmám „prospívá tím, že je nutí inovovat a zvyšovat efektivitu“ – v praxi nyní frank ohrožuje konkurenceschopnost firem a podlamuje jejich marže. Navíc se přidávají další strukturální problémy, na které exportéři poukazují: vysoké ceny energií v Evropě, přetrvávající regulační zátěž a rostoucí konkurence ze strany levnějších asijských výrobců.

Tento souběh negativních vlivů – cla, slabá poptávka a silná měna – vytváří pro švýcarský průmysl velmi obtížné prostředí. Swissmem popisuje situaci jako „15 negativních faktorů naráz“, přičemž 70 % firem hodnotí jejich kumulovaný dopad jako velmi závažný. Není proto divu, že švýcarské podniky jsou nuceny utlumovat plány, revidovat investice a spouštět krizové scénáře. Například známý výrobce cukrovinek Lindt & Sprüngli již zvažuje přesun části produkce (proslulé zlaté čokoládové zajíčky) mimo Švýcarsko. I když ekonomové zatím předpovídají celoroční růst HDP Švýcarska, podnikatelská sféra je mnohem opatrnější a řada firem už aktivovala nouzové plány.

Dopady na české firmy a paralely ve střední Evropě

Pro české exportéry a průmyslové dodavatele je švýcarská krize varovným signálem. Řada českých firem je napojena na švýcarský technologický sektor – ať už jako subdodavatelé komponent pro švýcarské strojaře, investiční partneři či prostřednictvím obchodní spolupráce. Pokud švýcarské firmy omezují výrobu a investice, mohou klesnout i objednávky směrem k jejich zahraničním dodavatelům. Český výrobce specializovaných dílů nebo strojů tak může pocítit pokles poptávky ze Švýcarska, bude-li tamní zákazník nucen šetřit či přesunout výrobu jinam. Například v automotive či strojírenství existují dodavatelské řetězce, kde švýcarské a české podniky úzce spolupracují – komplikace na švýcarské straně se tedy mohou přenést dál.

Na druhou stranu vznikají i nové příležitosti. Švýcarské firmy, které se rozhodnou přesunout část produkce do EU, budou zvažovat konkrétní destinace – a střední Evropa včetně Česka může být pro některé z nich atraktivní. Česko nabízí kvalitní průmyslovou základnu, kvalifikovanou pracovní sílu a členství ve vnitřním trhu EU (s nímž mají Švýcaři nyní srovnatelně horší podmínky). Pokud by švýcarský podnik otevřel nový závod nebo navázal výrobu v ČR, jeho exporty do USA by spadaly pod nižší 15% clo (platné pro EU) a zároveň by se vyhnul kurzovým výkyvům franku vůči euru. Již dnes v ČR působí řada švýcarských investorů v technických oborech (od strojírenství po mikrotechnologie) – aktuální tlak na snížení nákladů a diverzifikaci rizik může jejich řady rozšířit. Z analýz vyplývá, že firmy uvažují spíše o částečných relokacích než úplném odchodu ze Švýcarska. Mohou využít existující dceřiné závody nebo navázat partnerství s dodavateli v EU pro finální montáž a distribuci. Pro české podniky to znamená možnost získat novou zakázku či kapitálového partnera – ovšem v silné konkurenci ostatních evropských zemí, zejména sousedního Německa či Polska, které o investice rovněž stojí.

Dopady se pro české firmy projeví i nepřímo skrze změny na světových trzích. Pokud se švýcarské zboží stane v USA cenově nekonkurenceschopné, mohou tamější odběratelé hledat alternativy v jiných zemích. To by teoreticky mohlo otevřít prostor i pro některé české exportéry, kteří nabízí podobné výrobky jako Švýcaři (např. v oblasti strojních součástí, nářadí či specifických zařízení). Nicméně v mnoha segmentech je švýcarský průmysl unikátní svým high-tech zaměřením, kde české firmy přímo nekonkurují. V širším smyslu však platí, že evropští exportéři (včetně českých) nyní mají na americkém trhu výhodu nižších cel oproti švýcarským. Tento náskok ale může být dočasný – pokud se švýcarským diplomatům podaří s USA vyjednat snížení cel nebo pokud švýcarské firmy přesunou výrobu pod hlavičku EU, rozdíl se smaže. Pro české exportéry je každopádně situace připomínkou významu stabilního mezinárodního obchodního prostředí a výhod, které přináší společná obchodní politika EU. Zatímco Švýcarsko jako samostatný hráč čelí v obchodu s USA tvrdému zacházení, EU má vyjednané mírnější podmínky (15% clo) a větší páku na dojednání změn. Českým firmám tak členství v EU poskytuje určitou ochranu před jednostrannými kroky tohoto typu.

Švýcarský průmysl navzdory potížím ukazuje i inspirativní přístup: místo rezignace firmy hledají nové cesty, nové trhy a obory (83 % podniků chce vyvíjet nové trhy, 62 % rozvíjet nové oblasti podnikání). Tato odolnost a inovativnost je ostatně něco, čím se švýcarský a český průmysl vždy vyznačovaly. V době nejistot na globálním kolbišti je však jasné, že bez podpory státu a rozumné mezinárodní obchodní politiky se ani ty nejodolnější firmy neobejdou. Příběh 39% amerického cla a propadu švýcarských exportů tak připomíná, jak křehký je dnešní globalizovaný obchod – a jak důležitá je spolupráce vlády, podnikatelů a institucí, aby i v Česku export zůstal motorem ekonomiky, nikoli obětí světových turbulencí.

 

Zdeněk Eliáš, ekonomický specialista, Velvyslanectví České republiky v Bernu