Historie českého loutkářství, jak ho známe dnes, začíná v 18. a 19. století, kdy kočovní loutkaři cestovali od města k městu a hráli v češtině, čímž přispěli k rozvoji tehdy utlačovaného českého jazyka mezi lidmi. Postupně se začala vytvářet tradice loutkařských rodin a loutkářství se dědilo jako rodinné řemeslo. Loutkaři si sami vyřezávali loutky, často podle lidových a pohádkových postav. Loutkař ovládal všechny loutky a namluvil všechny postavy. Vznikl tak jedinečný styl, v němž se strnulý pohyb marionet na drátcích vyvažoval stylizovaným hlasovým projevem. Dlouhou tradici českého loutkářství potvrzuje i jeho zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Loutkařské umění je v česku nejen nadále živé, ale je i velmi rozvinuté. Je považováno za jeden z klíčových prvků národní kultury. V České republice působí devět profesionálních loutkových divadel, sto nezávislých souborů a tři stovky amatérských.

Jako doplňková část hlavní fotografické expozice bylo v rámci projektu představeno také několik ukázek tradičních loutek a maňásků z různých částí světa, např. také lidová řezba z tykve a rohu pocházející z hor severního Kamerunu.

(Lubojacký)

Mediální pokrytí:

https://www.trend.az/life/culture/4041551.html, https://news.day.az/culture/1751321.html

https://novayaepoxa.com/v-baku-sostoyalos-otkrytie-fotovystavki-aydyna-sadykhova/529164,

https://www.youtube.com/watch?v=GfqGIvm2rFY&t=34s&ab_channel=M%C9%99d%C9%99niyy%C9%99tTV

https://www.azernews.az/culture/241362.html, https://www.azernews.az/culture/241387.html