Tento festival moderního tance je největším festivalem v baltských zemích, jeho hlavním cílem je představit litevskému publiku různá taneční divadla, skupiny a zejména nezávislé tanečníky, kteří se zabývají současným a moderním tancem, jeho technikami a triky.  

Taneční pár Tereza Ondrová a Peter Šavel předvedl taneční projekt „Boys Who Like to Play With Dolls“. Tématem jejich společného projektu je genderová otázka - tedy sexualita osobnosti, nikoliv pouze jako biologický fenomén. Společnost nám odmalička vštěpuje genderové stereotypy - růžová je pro holky, auta pro kluky, holky si hrají s panenkami a kluci nebrečí. Podstata toho, co znamená býti mužem nebo ženou nevychází pouze z množství hormonů v těle, ale je z velké části výsledkem společenského vlivu či rozhodnutí, vzdělání, procesu socializace.

Tereza Ondrová je tanečnicí, pedagožkou, choreografkou, absolventkou pražské HAMU a jednou ze zakladatelek VerTeDance. Jako osobitou interpretku ji ke spolupráci zvali a zvou nejvýznamnější osobnosti a soubory v ČR – Jan Kodet, Lenka Ottová, DOT504, Mirka Eliášová, Peter Mika, Věra Ondrašíková, Nir de Volf, Felix Ruckert, Thomas Steyaert ad. Tereza se v r. 2010 stala tanečnicí roku (Dancer of the year Prize). 

Peter Šavel (tanečník, pedagog a choreograf, absolvent bratislavské VŠMU a bruselského P.A.R.T.S.) je rovněž vyhledávaným interpretem, který od roku 2010 působí v Bruselu a věnuje se vlastní tvorbě. Spolupracuje se Stanislavem Dobákem, ale také se skupinou Body Talker a choreografem Pierrem Droulersem, Peter spolupracoval např. s T. Hauertem, S. Sanchisem, D. Zambranem, W. Vandekeybusem ad.

Inscenace „Boys Who Like To Play with Dolls“ vynesla T. Ondrové a P. Šavelovi zařazení do celosvětové sítě Aerowaves mezi dvacet nejvýznamnějších osobností a souborů roku 2014.

Netypický byl již začátek představení, kdy interpreti seděli v sálu na židlích a čekali, až se všichni opozdilci usadí a utichnou. Interpreti měli stejné džíny, téměř identické účesy a těla pomalovaná tetováním. Jejich takto zvolený styl zobrazuje společností předepsaná pravidla, jež mají určovat jejich život. Pomalu se začali pohybovat a předem určená pravidla v průběhu jejich vystoupení mizela. Pohyb a tanec se v tomto projektu stává prostředkem pro vyjádření kontrastu mezi projevem těla a duše se snahou zpochybnit nejrůznější společenské stereotypy a nahlédnout do tematiky genderu. Pohyb interpretů byl skoro dokonale jednotný a propojený, divákovi bylo chvílemi těžko rozlišit mezi tanečnicí a tanečníkem, mezi ženou a mužem, jejich emocionální projev včetně skřeků a zpěvu hraje v představení roli hlavního výrazového prostředku.

Představení umělců se těšilo mimořádnému zájmu litevského publika, která vysoce překonala kapacitu sálu inovativního kulturního prostoru pro moderní tanečníky a představení (bývalá budova tiskárny v starém městě Vilniusu - Black Theatre). Toto kulturní centrum má program pravidelných večerů velice kvalitních moderních a experimentálních představení, současné choreografie, bohatý kalendář seminářů vedených špičkovými evropskými představiteli kultury.

Po představení proběhla v divadelním kavárně diskuse, kterou moderoval významný litevský divadelní a taneční kritik Vaidas Jauniškis. Zdůraznil, že inscenace nenabídla pouze profesionální pohybové výkony, ale také zajímavý pohled na genderovou problematiku zpracovanou originálními výrazovými prostředky současného tance. „Tento projekt si získal uznání po celém světě a není těžké (po zážitku z představení) pochopit proč. Naprosto silná směs každodenních pohybů, doplněná impresivním moderním tancem,“ uvedl Jauniškis.

Druhé vystoupení českého tanečního páru se uskutečnilo dne 19. května 2017 v přístavním městě Klajpéda.