MMF v letošní  zprávě konstatuje výrazné zlepšení všech makroekonomických ukazatelů litevské ekonomiky od krize v letech 2008-2009. Jedná se zejména o zlepšení platební bilance, která se v průběhu několika málo let dostala z neudržitelného schodku -15% k HDP do více méně rovnovážného stavu v současnosti. Litevská ekonomika vykazuje již druhým rokem na dnešní poměry úctyhodný růst  (3,6% v r. 2012, resp. 5,9% v r. 2011) a tento trend (ekonomický růst na hranici 4%) má i nadále pokračovat, zejména podaří-li se oživit úroveň investic na předkrizovou úroveň.

Podobně úspěšná byla fiskální konsolidace - tj. snížení rozpočtového schodku 9% na současná 3%. To vše při udržení relativně nízkých mzdových nákladů, které se výraznou měrou přičinily o strmý nárůst exportu - hnacího motoru současného ekonomického růstu. Nezaměstnanost setrvale klesá (z 18,5% v r. 2010 na 11,7% na konci r. 2012). K dosažení předkrizové úrovně 6-7% brání přetrvávající útlum zejména ve stavebnictví. Co se cenové hladiny týče – a té litevská vláda ve snaze vyhovět Maastrichtským kriteriím věnuje v letošním roce zvýšenou pozornost – MMF očekává pokračování sestupného trendu až k úrovni 2,1%. Za positivní inflační predikce může litevská vláda blahořečit další dějství ekonomické krize v EU, resp. stagnující poptávku pro energetických komoditách doprovázenou jejich cenovým poklesem.

Většina rizikových faktorů, které by proces oživování litevské ekonomiky mohly zvrátit či zpomalit, pochází ze zahraničí. Recese u hlavních obchodních partnerů (EU, RU) může způsobit pokles vývozu, zhoršení uvěrových podmínek, resp. nedostatek investičních prostředků. Litevská vláda (potažmo centrální banka) má svázané ruce i v otázce monetární politiky – místní měna lit/litas je pevně svázaná s eurem již od r. 2004. Snižování strukturálního rozpočtového schodku, resp. zadlužení veřejného sektoru jako takového, nicméně umožní vládě vytvořit fiskální quasi „polštář“, který bude možné využít na stimulaci hospodářství v případě jeho poklesu.

MMF závěrem konstatuje, že konkurenceschopnost Litvy doznala od r. 2008 výrazného zlepšení. K dosažení udržitelného ekonomického růstu založeného na zdravé domácí poptávce bude nutné snížit (zejména strukturální) nezaměstnanost na předkrizovou úroveň a čelit některým demografickým výzvám, z nichž nejakutnější je emigrace (ročně až 1% obyvatelstva). K tvorbě pracovních míst a posílení konkurenčního prostředí by litevská vláda mohla účinněji zapojovat i prostředky z EU.

Mezi opatření na pracovním trhu, s nimiž se MMF ne zcela ztotožnil, patří loňský nárůst minimální mzdy v několika etapách z 800 Lt (5.840 Kč) na 1.000 Lt (7.300 Kč). Vedoucí mise Julie Kozacková upozorňuje, že je v těchto případech nutné opatrně vyvažovat růst mezd s růstem produktivity. Příliš rychlé zvyšování mzdové úrovně by dle MMF mohlo podkopat konkurenceschopnost litevských výrobců a současně opětovně nastartovat inflaci.