Před velvyslancem Janem Sechterem sedí skupinka malých školáků. Po chvíli váhání se přihlásí asi osmiletý světlovlasý chlapec s brýlemi a trochu nejistou, ale srozumitelnou češtinou přečte z papírku předem předepsanou otázku. „Máte doma nějaké zvířata?“ zajímá se školák.

České velvyslanectví ve Vídni poctila v pondělí velmi vzácná návštěva – školáci z rakouského pohraničí, kteří se rozhodli si za svůj druhý cizí jazyk vybrat češtinu. V doprovodu učitelek a rodičů se skupinka sedmi dětí přišla na besedu s panem velvyslancem.

„Máme doma dva malé psy,“ vysvětluje Jan Sechter pomalu a srozumitelně a rukama přitom naznačí velikost rodinných domácích mazlíčků. V malém publiku se strhne bouřlivá diskuse o tom, co to vlastně ten „pes“ znamená. Konečně jedno z dětí nadšeně vykřikne „der Hund.“ Paní učitelky spokojeně přikyvují.

Děti se pana velvyslance ptají, jaké má koníčky, jak jezdí do práce a jestli je těžké stát se diplomatem. Poté, co položí všechny předem připravené otázky v češtině, rozhovor plynule přejde do němčiny.

„Do práce jezdím většinou na kole, když prší, jedu autem,“ vypráví Jan Sechter nejdříve pomalou češtinou a poté překládá některá slova do němčiny. Ani jazyková bariéra nezabrání vzniku živého dialogu mezi školáky a panem velvyslancem.

Po diskusi následuje promítání krátkého kresleného filmu, s jehož pomocí chtělo velvyslanectví rakouským školákům přiblížit českou kulturu ještě více. V animovaném příběhu se děti seznámily s pověstmi o staré Praze i se starými tradicemi udržovanými na jižní Moravě.

Ještě větší úspěch sklidily u malých Rakušanů vybrané díly desítky nejslavnějších českých večerníčků. Česká pohádková tvorba se školákům zamlouvala a i při odchodu z ambasády mezi sebou diskutovali, jestli náhodou pejsek z Pejska a kočičky není jeden ze dvou mazlíčků, které má doma pan velvyslanec.