Josef Ressel se narodil se roku 1793 v Chrudimi česko-německým rodičům. Studoval v Česku i ve Vídni a toužil se stát lékařem. Drahá studia by ovšem rodiče nemohli zaplatit a mladý Ressel nakonec díky stipendiu od samotného císaře Františka I. vystudoval lesnickou akademii v Mariabrunnu.

Císař zřejmě odhadl Josefovy pravé vlohy dobře, protože Ressel se v Korutanech, kam nastoupil do služby, těšil mimořádné oblibě.  Mezi místními vznikla dokonce historka o tom, jak Ressela uprostřed hlubokých lesů přepadli lapkové a dočista o všechno ho obrali. O několik dní později ovšem ti samí loupežníci přišli až k němu a věci mu vrátili. Prý proto, že se po městě rozkřiklo, že byl všemi oblíbený lesník okraden.

Služba pro stát vyžadovala časté cestování. Kromě Rakouska žil Josef Ressel několik let na Slovinsku. V roce 1821 byl přeložen do Terstu, což mělo na jeho další život zásadní vliv. V přístavu totiž slýchával často od námořníků historky o tom, že úspěch plavby plachetnic je téměř výlučně závislý na příznivém větru. Ressel se rozhodl, že umožní námořníkům oprostit se od závislosti na větru a stát se na plachetnicích vlastními pány.

Pomocí Archimédova šroubu, který v 16. století nakreslil Leonardo Da Vinci, se rozhodl provést revoluci v námořní dopravě. Nakonec se mu podařilo sehnat bohatého obchodníka, který se uvolil zafinancovat první zkušební jízdu lodi Sovička. Plavba probíhala dobře. Vlastně více, než dobře, protože loď plula daleko rychleji a plynuleji, než plachetnice. Bohužel však během plavby prasklo měděné potrubí parního stroje, který poháněl lodní šroub.

Loď byla povolána zpátky do přístavu, Ressel přišel o mecenáše a naopak dostal zákaz provozování dalších podobných pokusů od tamější policie. Další plány s lodí Sovička tak ztroskotaly na nedostatku financí. Ressel v dalších letech vynalezl ještě šroubový lis na víno, válcový lisovací stroj, kuličkové ložisko bez mazání a buzolu, ale jeho velké plány s lodní dopravou vzala voda. Zemřel na malárii v roce 1857 ve slovinské Lublani, kde je také pohřben.

Stejně jako mnoho dalších géniů své doby, dostalo se Josefu Resslovi uznání až po smrti. V roce 1866 mu americká akademie věd ve Washingtonu oficiálně přiznala vynález lodního šroubu. Pomník mu vystavěla také rodná Chrudim, která po něm také pojmenovala své gymnázium. Jeho bustou se chlubí Národní muzeum v Praze, Resslova tvář se objevila také na poštovních známkách v Česku i na Slovinsku a dokonce také na bankovce v hodnotě 500 šilinků