Kanada zaznamenala v posledních letech významnou migrační vlnu taženou ambicemi federální vlády v podpoře konkurenceschopnosti kanadské ekonomiky skrze nárůst dostupné kvalifikované pracovní síle. Migrační boom byl na vzestupu do roku 2024, kdy federální vláda podporovala příchod až půl milionu nových obyvatel ročně, to se nicméně ruku v ruce s nárůstem cen projevilo zejména ve velkých městských centrech na krizi bydlení, zdravotnictví a infrastruktury. Nedostupnost bydlení především zasáhla ekonomicky slabší skupiny, které se potýkaly s prekérními podmínkami nájmů, přeplněností bytů, nebo i bezdomovectví. Zasaženy jsou také skupiny mladých dospělých, které se nemohou osamostatnit a zůstávají bydlet déle s rodiči. Krize také snižuje produktivitu, snižují se výdaje rodin, omezuje se pracovní mobilita a nepřímo snižuje kanadské HDP. Bytovou krizi v Kanadě lze označit za strukturální a země proto v současnosti aktivně řeší, jak zajistit obyvatelům přijatelné podmínky, což vyžaduje výrazné investice.

Hlavními centry stavební aktivity je zejména oblast Greater Toronto Area v Ontariu, metropolitní oblast Vancouveru v Britské Kolumbii, dále města Calgary a Edmonton v Albertě a také Montreal v provincii Quebec. Kanadský realitní trh čelil v posledních letech zpomalování, které někteří komentátoři odůvodňují vysokými cenami a zejména absencí střední třídy bytů a středně velkých staveb (tzv. „the Missing Middle“). Vysoké ceny nemovitostí a ekonomická nestabilita vedly v posledních letech nízké míře prodejů, přičemž v letošním roce se očekává mírné oživení. Podle Canadian Real Estate Association se pro rok 2026 se předpokládá růst prodejů o 5,1 % (na cca 495 tisíc nemovitostí), průměrná cena by měla vzrůst o 2,8 % na zhruba 699 tis. CAD. V roce 2027 má následovat další, ale mírnější růst prodejů (+3,5 %) a cen (+2,3 % na cca 715 tis. CAD). Dostupnost nákupu nemovitostí se již snaží podpořit například vláda Ontaria odpuštěním daně při nákupu první nemovitosti, což vyhlásila v letošním roce, aby zejména ulehčila situaci mladým rodinám.

Významným problémem je pak v posledních letech nedostatečný objem výstavby rezidenčních budov a domů, kterou se federální i provinční vlády snaží adresovat. V národním průměru v roce 2025 počet zahájených staveb vzrostl o 6 % a rekordní výstavbu zaznamenal hlavně segment nájemních bytů. Situace se však významně liší mezi jednotlivými městy a například Toronto se v loňském roce drželo stále pod historickým průměrem. Ve veřejné diskusi proto panuje shoda, že provincie a municipality musí zajistit urychlenou výstavbu bydlení zejména pro střední třídu a toto je také nezbytnou podmínkou, pokud chce Ontario nadále lákat kvalifikované pracovníky. Naopak Alberta těží z vyšší nové nabídky a rychlejších povolovacích procesů, což vede k vyrovnanějšímu trhu a menšímu riziku akutní bytové krize. Podle analýz TD Economics se zde očekává spíše trendový růst cen bez spekulativních výkyvů, zatímco Ontario čelí tlaku nadbytku investorských bytů a opatrnějšímu přístupu developerů.

Realitní trh tak vykazuje paradox: zatímco objem transakcí a ceny se stabilizují, dostupnost bydlení zůstává pro velkou část populace kritická. Bytová krize se proto stává nejen ekonomickým, ale i sociálním a politickým tématem s dlouhodobými dopady na městský rozvoj.

Investice a opatření Kanady k řešení krize bydlení

S ohledem na výše zmíněné strukturální problémy lze očekávat v dalších letech rozšiřování rezidenční výstavby, o což se vlády napříč Kanadou čím dál více snaží. Federální investice a regulatorní změny by měly v letech 2026–2028 zvýšit tempo výstavby nájemních bytů, zejména ve velkých městských centrech. Ontario si stanovilo ambiciózní cíl postavit 1,5 milionu nových domů do roku 2031. Přestože vládní představitelé nyní označují tento cíl za obtížně dosažitelný, už v lednu 2026 zde byl zaznamenán meziroční růst zahájených staveb o 12 %. Dominovala výstavba nájemních vícejedenotkových projektů, zatímco výstavba rodinných domů zůstává utlumená. Cíl výrazného snížení bezdomovectví do roku 2028 je však ohrožen, pokud nedojde k rychlejšímu dokončování projektů a lepší koordinaci mezi federální a provinční úrovní. Zásadním faktorem zůstává ekonomický vývoj, migrace a úroveň úrokových sazeb.

Kanadská federální vláda prostřednictvím Canada Mortgage and Housing Corporation realizuje od roku 2017 více než desetiletý plán Národní strategie bydlení (National Housing Strategy) v hodnotě přes 115 miliard CAD. Hlavním cílem je zlepšit dostupnost bydlení pro nejzranitelnější skupiny, vytvořit a opravit stovky tisíc bytů a snížit chronické bezdomovectví o 50 % do roku 2028. Strategie zahrnuje programy jako Fond dostupného bydlení, Program půjčky pro výstavbu nebo Iniciativu pro zrychlené bydlení a nově je doplněna plánem „Solving the Housing Crisis: Canada’s Housing Plan“ z roku 2024, který má urychlit výstavbu a zlepšit dostupnost nájemního i vlastnického bydlení. Federální vláda také v září 2025 představila zákon Build Canada Homes, který zřídil novou národní agenturu pro výstavbu dostupného bydlení staví na udržitelných materiálech a pokročilých technologiích.

Provincie a teritoria realizují cíle National Housing Strategy prostřednictvím bilaterálních dohod s federální vládou v rámci Federal/Provincial/Territorial Housing Partnership Framework. Celkově jde o společné investice přes 15,8 miliardy CAD do roku 2028. Největší objem prostředků směřuje do Ontaria (6 mld. CAD), Quebecu (3,7 mld. CAD) a Britské Kolumbie (1,6 mld. CAD). Provinční cíle zahrnují ochranu a rozšíření sociálního bydlení, zvýšení počtu jednotek s nájemní podporou (cílem je 50 000 nových jednotek do roku 2027/28) a přímou podporu domácností skrze Canada Housing Benefit. K březnu 2025 bylo takto podpořeno již přes 330 tisíc domácností.

Mezi klíčová opatření patří také federální Housing Accelerator Fund s rozpočtem 4,4 mld. CAD, který motivuje obce ke zrychlení povolovacích procesů a úpravám územního plánování s cílem urychlit výstavbu nových bytů. Paralelně funguje program Reaching Home (5 mld. CAD), zaměřený na prevenci a snižování bezdomovectví. Přestože díky němu bylo více než 110 tisíc lidí umístěno do stabilnějšího bydlení, chronické bezdomovectví mezi uživateli azylových zařízení od roku 2016 vzrostlo o 22 %. Řada z uvedených programů cílí na nejzranitelnější společenské skupiny. Zároveň však bude v dalších letech určující i komerční výstavba bydlení pro střední třídu, která se s krizí bydlení masivně potýká. Vývoj bude pochopitelně odviset od situace trhu s nemovitostmi, nicméně v případě nedostatečných investic soukromého sektoru lze očekávat další kroky v podpoře výstavby i ze strany státní správy. Nehledě na tempo výstavby však může být pro české firmy zajímavý také trend uplatnění nových technologií pro udržitelnost a inovace ve stavebnictví.

Důraz na udržitelnost budov přináší obchodní příležitosti

Kromě celkového důrazu na zvýšení výstavby obytných budov skrze příslušné fondy klade kanadská vláda významný důraz na posilování udržitelnost budov, což přináší zajímavé příležitosti pro uplatnění nových technologií i od zahraničních firem. Federální vláda Kanady představila již v roce 2024 komplexní plán transformace sektoru budov prostřednictvím strategie The Canada Green Buildings Strategy. Cílem je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, snížit náklady domácností na energie a zároveň zvýšit odolnost budov vůči extrémním klimatickým jevům. Budovy jsou třetím největším zdrojem emisí v zemi (cca 18 % při započtení elektřiny). Strategie proto klade důraz na elektrifikaci vytápění (zejména tepelná čerpadla), hluboké renovace a výstavbu nových budov v čistě elektrickém nízkoemisním standardu.

Federální přístup stojí na třech prioritách: urychlit renovace, stavět zeleně a dostupně od začátku a formovat budoucí podobu sektoru budov. Programy jako Canada Greener Homes podporují domácnosti granty a bezúročnými půjčkami na zateplení, výměnu oken či instalaci tepelných čerpadel. Součástí je i přechod od topných olejů k čistším zdrojům. Strategie zároveň propojuje klimatickou politiku s dostupností bydlení. Cílem je, aby nové miliony domů potřebné do roku 2030 nevytvářely budoucí emisní a finanční zátěž.

Významnou roli hraje také federální přístup „Buy Clean“, zakotvený v rámci Greening Government Strategy. Ten vyžaduje snižování tzv. zabudovaného uhlíku ve stavebních materiálech (beton, ocel, dřevo) u federálních projektů, povinné hodnocení životního cyklu budov a využívání nízkouhlíkových materiálů. Kanada tak podporuje domácí výrobu nízkoemisních stavebních produktů a posiluje konkurenceschopnost svého průmyslu.

Jednotlivé provincie rozvíjejí vlastní strategie v návaznosti na federální rámec. Například Quebec podporuje elektrifikaci vytápění díky převážně bezemisní vodní energetice a spolupráci společnosti Hydro-Québec s plynárenským sektorem na tzv. duálním systému (elektřina + plyn pro špičkové mrazy). Ontario investuje do energetických renovací veřejných budov a podporuje výstavbu dostupného nízkoemisního bydlení prostřednictvím provinčních fondů. Britská Kolumbie prosazuje Energy Step Code, který postupně zvyšuje energetické standardy nových budov směrem k nulovým emisím. Nové Skotsko či Prince Edward Island kladou důraz na odolnost vůči hurikánům a pobřežním záplavám. 

​​Podpora probíhá na více úrovních: finanční pobídky (granty, půjčky, daňové úlevy), regulace (zpřísňování stavebních kodexů), veřejné investice a vzdělávání pracovních sil. Federální rozpočty vyčlenily miliardy dolarů na renovace, výzkum nízkoemisních materiálů i rozšíření čisté elektřiny. Provinční vlády doplňují federální programy vlastními dotacemi a požadavky na energetickou náročnost budov. Důležitým pilířem je také rozvoj pracovních míst a dovedností. Zelený stavební sektor již zaměstnává přibližně 460 000 lidí a očekává se výrazný růst do roku 2050. Investice do školení řemeslníků, energetických auditorů a projektantů jsou klíčové pro dosažení cíle renovovat přibližně 3 % budov ročně.

Inovace jako další motor rozvoje i investic ve stavebnictví

Kanada prochází zásadní transformací stavebnictví od tradiční, řemeslné výstavby směrem k industrializovaným a technologicky řízeným procesům. Klíčovým nástrojem je program Regional Homebuilding Innovation Initiative, realizovaný vládou Kanady v rámci národního plánu bydlení. Iniciativa podporuje modulární výstavbu, prefabrikaci, 3D tisk, panelové systémy i výstavbu domů s nulovou uhlíkovou stopou a vysokou klimatickou odolností. Program je realizován prostřednictvím regionálních rozvojových agentur jako Atlantic Canada Opportunities Agency, která spravuje část prostředků určených na inovace ve stavebním dodavatelském řetězci. Cílem je zvýšit produktivitu sektoru, urychlit výstavbu a zároveň podpořit technologickou modernizaci celého odvětví.

Významnou roli v transformaci sektoru hrají také univerzity a výzkumné inkubátory. Například McMaster University prostřednictvím své Faculty of Engineering vyvíjí automatizované stavební systémy pro vícepodlažní budovy ve spolupráci s firmou Horizon Legacy. Výzkum probíhá v laboratořích Applied Dynamics Lab a AM-HOME Lab a zaměřuje se na robotickou výstavbu a 3D tisk betonu přímo na staveništi. Cílem je vytvořit standardizované postupy, které bude možné začlenit do National Building Code of Canada. Laurentian University založila Institute for Northern Housing Innovation při McEwen School of Architecture zaměřený na dostupné a udržitelné bydlení v severním Ontariu. Institut funguje jako regionální inovační inkubátor pro nové materiály (např. bio-based stavební prvky), pokročilé výrobní procesy a ekonomické modely dostupného bydlení. Financování z provinčního fondu TERF umožňuje modernizaci výzkumné infrastruktury.

V kontextu inovací se prosazují dřevostavby na bázi masivních konstrukčních prvků z lepeného dřeva jako klíčová součást nízkouhlíkové transformace stavebnictví. Růst dřevostaveb souvisí s progresivními stavebními předpisy umožňujícími vyšší dřevěné budovy, technologickým vývojem nových produktů (např. křížem lepené panely), rozvojem hybridních systémů (kombinace dřevo–ocel–beton) i rostoucí poptávkou po udržitelných materiálech. Kanada díky silnému lesnickému sektoru využívá dřevostavby jako nástroj rozvoje bioekonomiky a dekarbonizace stavebnictví. V Britské Kolumbii například vznikl projekt Brock Commons Tallwood House: 18 patrová dřevostavba demonstrující využití masivního dřeva s nízkým zabudovaným uhlíkem. Z hlediska tržního zastoupení se dřevostavby uplatňují zejména u veřejných budov, administrativních objektů, škol, komerčních staveb a vícepodlažního rezidenčního bydlení nad 300 m². 

Stavebnictví se tak stále více profiluje jako strategické investiční odvětví propojující inovace, udržitelnost a dlouhodobý ekonomický růst, což přináší příležitosti i pro české firmy. Ty mohou mohou při vstupu kanadský trh využít některé klíčové veletrh a akce, mezi nimiž vyniká zejména veletrh Buildings Show, který je již více než 35 let klíčovou každoroční událostí stavebního a realitního sektoru v Severní Americe. Koná se v Torontu a propojuje architekty, developery, investory, výrobce stavebních materiálů a technologické firmy v oblasti komerční i rezidenční výstavby. Akce se zaměřuje se na aktuální trendy jako modularita, mass timber, digitalizace stavebnictví, ESG standardy a dekarbonizace budov. Vedle The Buildings Show jsou pro investory významné i další akce, například konference REALPAC zaměřená na institucionální investory a kapitálové trhy, či Canadian Construction Association Annual Conference, která každoročně sdružuje lídry kanadského stavebnictví a zaměřuje se na strategické směřování odvětví, legislativní prostředí, inovace a konkurenceschopnost trhu. Firmy mohou navázat spolupráci také s vybranými organizacemi v oboru, například Canadian Construction Association, Canadian Home Builders' Association či Canadian Real Estate Association.

 

Eva Libs Bartoňová, Šárka Neumannová, Generální konzulát ČR v Torontu