Pane předsedající, vážení členové Rady bezpečnosti, dámy a pánové,

dnes uplynuly čtyři roky od zahájení války proti Ukrajině.

Čtyři roky bombardovaných měst a útoků dronů. Čtyři roky rozdělených rodin. Čtyři roky zákopů, minových polí a masových hrobů.

Stojíme zde, v instituci vytvořené k ochraně míru. A přesto už čtyři roky sledujeme otevřenou agresi proti suverénnímu státu, kterou se zdá být nemožné zastavit.

Dámy a pánové,

v Evropě kdysi stála zeď. Oddělovala svobodu od útlaku. Oddělovala pravdu od propagandy. Oddělovala budoucnost od minulosti. Tato zeď už v Berlíně nestojí. Teď stojí na Ukrajině.

Má podobu frontové linie. Má podobu okupovaných měst. Má podobu dětí, které se učí rozpoznat zvuk raket dříve, než se naučí písmena.

Stejně jako americký prezident Reagan adresoval v roce 1987 v Berlíně prezidentu Gorbačovovi svá slavná slova: „Strhněte tuto zeď!“, měli bychom i my vyslat stejný vzkaz prezidentu Putinovi: „Pane Putine, ukončete tuto válku.“

Tato válka není jen o území.

Je o základním principu: Zda mají národy právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti – nebo zda o jejich osudu rozhoduje síla zbraní.

Je o tom, zda mohou být hranice překreslovány tanky. Zda může být sousední stát vymazán z mapy. Zda se vracíme do světa sfér vlivu a okupace.

Ukrajina dnes nebrání jen samu sebe.

Brání myšlenku, že na suverenitě záleží. Že svoboda není předmětem smlouvání. Že agrese nesmí být odměňována.

Moje země, Česká republika, tuto zkušenost zná.

Víme, co to znamená, když o vašem osudu rozhodují jiní. Víme, že ustupování agresi nepřináší mír – pouze oddaluje další konflikt.

Historie nám dává prosté ponaučení:

Žádná okupace netrvá věčně. Žádná zeď nestojí věčně. A žádná armáda nemůže zlomit vůli národa, který se rozhodl být svobodný.

A proto chci dnes mluvit na rovinu.

Je mi líto, že velvyslanec Něbenzja odešel z místnosti, protože jsem mu chtěl říci, aby v Moskvě vzkázal: zastavte tuto válku a dejte míru šanci.

Ne jako gesto slabosti, ale jako krok zodpovědnosti.

Svět vás sleduje. Historie vás sleduje. A s každým dalším dnem této války roste zbytečný účet za lidské utrpení.

Někteří říkají, že mír není možný.

Mír ale vždy začíná rozhodnutím. Rozhodnutím zastavit ničení. Rozhodnutím přestat posílat mladé muže na smrt. Rozhodnutím otevřít cestu diplomacii namísto dělostřelectva.

Agrese není projevem síly. Je to přiznání strachu.

Dámy a pánové,

dnešek není jen o Ukrajině,

je o poselství, které vysíláme světu. Zda říkáme, že válka se vyplácí. Nebo že civilizovaný svět stojí při obětech, nikoli při agresorech. Zda přijímáme, že právo mlčí, když mluví zbraně. Nebo zda dokážeme ukázat, že hodnoty mají svou váhu.

Dámy a pánové,

chtěl bych vás vyzvat, abyste vyčerpali všechny diplomatické cesty k dosažení spravedlivého a trvalého míru. V tomto ohledu oceňuji prezidenta Trumpa a jeho tým za jejich neúnavné úsilí přivést obě strany k jednacímu stolu. Rozhovory, jakkoli nedokonalé, jsou nekonečně lepší než alternativa.

Budoucnost nemusí patřit zákopům.

Může patřit obnově. Může patřit spolupráci. Může patřit generaci, která už nebude znát zvuk sirén a dronů. Ale tato budoucnost začíná jediným rozhodnutím.

Prosím, vážení zástupci Ruské federace, vyřiďte svému prezidentu Putinovi, ať tuto válku zastaví.

Děkuji vám.