Česká republika má od září nového vedoucího Stálého zastoupení ČR při Evropské unii. Na této nejvyšší diplomatické pozici nahradil dlouholetého českého velvyslance Martina Povejšila jeho dřívější zástupce Jakub Dürr. V minulosti se zabýval evropskými záležitostmi na Univerzitě Palackého v Olomouci, nebo působil jako náměstek na Ministerstvu zahraničních věcí a na Ministerstvu školství.

Nový velvyslanec při EU Jakub Dürr má před sebou nelehký úkol – společně s kolegy připravit druhé české předsednictví v Radě EU, které je naplánováno na rok 2022. V rozhovoru pro EURACTIV.cz kromě dalšího přiblížil, co takové přípravy obnáší.

Na místo nejvyššího českého velvyslance při EU přicházíte z pozice náměstka „pro Evropu“ na Ministerstvu zahraničních věcí. Jak je podle Vás tato kontinuita důležitá?

Mám výhodu, že jsem se pracovně setkával s evropskými záležitostmi i v akademickém prostředí a předtím, než jsem byl náměstkem, jsem se jim věnoval jako velvyslanec v COREPER I. Ta kontinuita je tedy opravdu silná, možná v českém kontextu až zarážející. Ale v tom evropském, tak jak to vidím u mnoha ostatních kolegů, se jedná o přirozenou kariérní trajektorii. Soudím, že je to velká přednost, která mi umožňuje lepší znalost prostředí, institucí a také členských zemí.

Na Ministerstvu zahraničních věcí teď proběhlo mnoho personálních změn, včetně nástupu nového šéfa diplomacie. Co na to říkáte a jak podle Vás období bez plnohodnotného ministra ovlivnilo české vyjednávací schopnosti v EU?

Ministr teď může zúročit svoji znalost evropské problematiky, se kterou se seznámil velmi dobře ve svých předcházejících pozicích. Mám radost, že se mu nyní podařilo nachystat  ambiciózní program během jeho návštěvy v Bruselu tento týden – setkání s Federikou Mogherini, generálním tajemníkem NATO Stoltenbergem a také s celou řadou komisařů. Bude mít i schůzky v oblasti rozvoje, rozpočtu a víceletého finančního rámce, setká se s think-tanky. Všude bude chtít prezentovat dynamiku české evropské politiky tak, jak to zmiňoval při všech svých nástupních projevech.

A jak se tedy období bez ministra zahraničí projevilo na pozici ČR v EU? Zní to, jako kdyby teď Tomáš Petříček musel vše dohánět… Uškodilo toto období českým zájmům?

Určitou dobu jsme museli některé věci suplovat z pozic náměstků a jednalo se o jisté období určitého „vykrývání“. Teď je situace určitě stabilizovanější. Po konečném nalezení koaličního půdorysu je jasné, že nového ministra toho čeká opravdu hodně.

Nové výzvy

Váš předchůdce Martin Povejšil působil na pozici vedoucího Stálého zastoupení České republiky při EU poměrně dlouho. Chcete pokračovat v jeho šlépějích, nebo máte v plánu vést Stálé zastoupení jiným směrem?

Já jsem se snažil ihned po příchodu zachovat co nejvíce kontinuity a osvědčených postupů práce, a budu to tak dělat i nadále. „Dům“, který teď řídím, je značně velký, nemá ve zvyku se vychylovat různými směry. To je dobře. Máme za úkol zprostředkovávat Brusel Praze a Prahu Bruselu. V tomto ohledu tedy to, co se zde vybudovalo, není potřeba přenastavovat. Ostatně sám jsem byl součástí celého aranžmá Martina Povejšila. Byl jsem nejenom jeho náměstek v Černínském paláci, ale mezi lety 2012 a 2016 také jeho zástupce v Bruselu. Ta kontinuita je tedy opět přirozená a logická.

Zároveň to ale neznamená, že budu v nových dobách používat jen staré metody. Nové výzvy  nás čekají už  za pár měsíců, a jmenují  se české předsednictví v Radě EU. Z mého pohledu je zde nějaký vektor, který ukazuje právě na rok 2022, a příprava předsednictví, jeho zabezpečení, je něco, co začíná už za chvíli.

K předsednictví bych se vrátil později. Co je pro Vás hlavní prioritou v bližším horizontu, řekněme v následujícím roce?

Je to ještě lepší komunikování na lince Praha–Brusel. Příští rok bude turbulentní vzhledem k zásadním změnám v institucích, nejedná se jen o volby do Evropského parlamentu, ale také o následné změny v Evropské komisi a samozřejmě na pozici předsedy Evropské rady. Mezi priority bude patřit stabilizace, dořešení projednávaných záležitostí a současně překonání tohoto období změn, a zároveň posílení role a také funkcí České republiky v Bruselu. To bude největší starost nejen moje, ale všech na Stálém zastoupení. Konkrétně budeme řešit, jak posílit viditelnost české stopy zde v Bruselu, a to se bude mimo jiné týkat obsazování jednotlivých funkcí v institucích.

Zářijová studie Asociace pro mezinárodní otázky zmiňuje, že se Česká republika na evropské úrovni v posledních letech příliš zabývala tématem migrace a na důležitější otázky se zapomínalo. Souhlasíte s tímto závěrem?

Může se to tak zdát, realita tady v Bruselu je samozřejmě daleko širší. V plejádě politik, které se v EU musí řešit, si nemůžeme dovolit nechat stranou žádnou z nich. Ať už se podíváte na kohezi, finanční záležitosti, vyjednávání o víceletém finančním rámci, zemědělskou politiku, školskou politiku nebo rybolov – šíře témat, které Stálé zastoupení ve spolupráci s pražským ústředím obhospodařuje, je opravdu daleko větší. Po překonání různých krizí, kterými si EU i v minulých letech prošla, dokončujeme diskusi také o základních kamenech unijní migrační a azylové politiky.

Příprava na předsednictví pomalu začíná

Jak už jste zmínil, Česko bude v druhé polovině roku 2022 předsedat Radě EU. Co všechno obnáší přípravy na předsednictví z hlediska personálních kapacit a podobně?

My jsme teď závislí na výsledku debaty vlády, která se bude v nejbližších týdnech zabývat přípravou koncepčního, finančního a personálního zabezpečení českého předsednictví. To vše v rámci takového prvotního dokumentu, kde by měly jednotlivé resorty dodat své požadavky a stavět na tom nejlepším, co se povedlo v prvním předsednictví v roce 2009. Existuje toho spousta, co můžeme použít, protože se to osvědčilo. Až se tento materiál schválí, bude vyžadovat detailnější přípravu na úrovni státních tajemníků jednotlivých ministerstev v oblasti plánování personálního zabezpečení zejména pro rok 2020 a 2021. Jak se to v těchto letech z hlediska čísel a expertů nastaví, tak to bude i v průběhu samotného předsednictví. Rok 2019 je tedy stále pouze „přípravka“. Teprve potom nás čeká debata o praktických záležitostech, tedy kde ti lidé budou sedět, jak to bude vypadat v Bruselu, kolik doprovodných akcí máme udělat, kolik bude summitů a velkých událostí v Praze, kde bude sídlit Stálé zastoupení a podobně.

Začínají se už rýsovat konkrétní priority českého předsednictví, nebo je stále příliš brzy?

Ještě je brzy. Samozřejmě ty priority jsou už mnoho let v našich hlavách, těch úřednických a diplomatických, a odpovídají profilu České republiky, který je jednoznačný už od dob před vstupem do EU. Tam můžeme zahrnout liberální přístup v otázce obchodu, podporu jednotného trhu a Evropy bez bariér. V tomto světle je stále platných mnoho principů, na kterých Česko stavělo i v průběhu prvního předsednictví. Nebyly ale stále nově politicky posvěceny, avšak tipoval bych, že opět půjdeme tímto směrem. Důležitým momentem a „výkopem“ pro práce na programu bude samozřejmě naše první setkání se dvěma zeměmi, které s námi tvoří „předsednické trio“ – opět jsou to Francie a Švédsko. Myslím si, že první debaty s nimi povedou k dalšímu vyprofilování naší pozice. Nevíme však ještě, co bude předkládat nová Komise, která vznikne v příštím roce. Teprve poté se započnou normální legislativní práce.

Připomněl jste evropské volby a další očekávané proměny institucí v příštím roce. K jak velkým změnám rozložení politických sil v Evropské unii podle Vás dojde?

Obecné očekávání nejenom zde v „bruselské bublině“, ale i v jednotlivých politických stranách je takové, že politická mapa v Bruselu bude překopána a změněna poměrně výrazně. Nevíme, kdo a jak přesně posílí, jak bude majorita v Evropském parlamentu vypadat. Zdá se, že se ta většina bude tvořit daleko složitěji, než tomu bylo po jakýchkoliv předcházejících volbách.

Zakončil bych obecnější otázkou. Jakou Evropskou unii by si měla Česká republika do budoucna přát?

Evropskou unii funkční, srozumitelnou občanům členských států a naplňující přesně ty úkoly, které jsou od ní vyžadovány. Měla by si přát EU malou v malých věcech, velkou ve velkých věcech – tak, jak vychází z Agendy lídrů a z mnohých strategických dokumentů. Evropa musí být kapacitně schopná jednotlivé výzvy a problémy postupně řešit. Po krizích si užijme tohoto končícího legislativního období, kdy se věci postupně více stabilizují a mohou se tak naplňovat sliby, které EU dává.

 

Originální rozhovor Ondřeje Pleváka s velvyslancem Jakubem Dürrem pro Euractiv.cz si můžete přečíst také na webových stránkách Euractivu.