Hlavními body jednání byly dvě politické diskuse ministrů, a to na téma „Střednědobé hodnocení programu Erasmus+ a jeho budoucí směřování po roce 2020“ a „Rozvíjení vzdělávacích aspektů uvedených v závěrech Evropské rady z prosince 2017“.

V první diskusi ocenili ministři výstupy ze zprávy o střednědobém hodnocení programu Erasmus+, které EK zveřejnila 31. 1. 2018 a které vycházejí z podrobné veřejné konzultace a z národních zpráv. Ministři se ve svých vystoupeních shodli na tom, že program Erasmus+ je jednoznačným úspěchem a vlajkovou lodí evropských programů, jehož struktura by měla být do budoucna co nejvíce zachována a program by měl být výrazně finančně posílen, aby lépe pokryl poptávku a umožnil posílení vzdělávací mobility v Evropě.

Ministři vyjádřili potřebu vycházet ze současných úspěchů programu Erasmus+ a v příštím programovacím období klást větší důraz také na mobilitu studentů středních škol a škol odborného vzdělávání a přípravy. Pozornost je třeba věnovat většímu zapojení studentů ze znevýhodněného socioekonomického prostředí, z odlehlých regionů a menších subjektů. Je nutné nadále pracovat na administrativním zjednodušení programu, na rozvoji jeho inovační kapacity a na posílení synergií programu Erasmus+ s dalšími programy EU, především s ESF a s programem pro výzkum a inovace Horizont 2020. ČR v rámci svého vystoupení zdůraznila nutnost zpřístupnit program výrazně většímu množství talentovaných žáků a studentů a nutnost zaměřit se především na posílení mobility v oblasti středoškolského a odborného vzdělávání.

Ve druhé politické diskusi na téma „Rozvíjení vzdělávacích aspektů uvedených v závěrech Evropské rady z prosince 2017“ uvítali ministři skutečnost, že se problematika vzdělávání dostává v poslední době do popředí zájmu hlav států, což se odrazilo na jednání v rámci Sociálního summitu v Göteborgu v listopadu 2017, na prosincových závěrech Evropské rady a na konání Prvního vzdělávacího summitu v Bruselu 25. 1. 2018.

Ministři se ve svých vystoupeních věnovali především podmínkám vzniku Evropského vzdělávacího prostoru, rozvoji jazykových a digitálních kompetencí, možnosti vytvoření sítě evropských univerzit a uznávání středoškolských diplomů. Obecně panovala shoda nad tím, že spolupráce v oblasti vzdělávání na úrovni EU přináší jednoznačné přínosy jak pro jednotlivé žáky, studenty, učitele, vzdělávací organizace, tak i pro samotné národní vzdělávací systémy, je však třeba respektovat různorodost těchto systémů a národní kompetence. Do budoucna je třeba stavět na osvědčených nástrojích a soustředit se na jejich další posílení a rozvoj. ČS vyjádřily podporu možnému vytvoření sítě evropských univerzit, je ovšem třeba pojmout tento projekt na principech inkluzivity, geografické vyváženosti a na základě procesu odspoda, aby samotné univerzity měly zásadní slovo při jejich vytváření, zaměření a kritériích pro účast.

Naprostá většina delegací, včetně ČR, také podpořila posílení výuky jazyků a další pokrok v rozvoji digitálních kompetencí, a to ve všech formách a stupních vzdělávání. Pokud jde o spolupráci v oblasti uznávání středoškolských diplomů, většina zemí uvedla, že jde o jeden ze základních předpokladů pro posílení mobility studentů v Evropě, avšak je třeba zohlednit specifika vzdělávacích systémů ČS, měla by být respektována dělba kompetencí mezi ČS a EU a nemělo by jít o formu harmonizace národních systémů. V průběhu neformálního pracovního oběda ministři diskutovali o možnostech posílení spolupráce v oblasti školního a vysokoškolského vzdělávání pro inkluzivní, soudržnou a inovativní společnost. Ministři se v rámci svých vystoupení zaměřili především na téma předčasných odchodů ze vzdělávání.