Island patří podobně jako Norsko či Švýcarsko mezi země, které jsou s EU úzce hospodářsky provázané (a jsou také součástí schengenského prostoru volného pohybu osob), nicméně nejsou jejími členy a neúčastní se politické integrace. Poté, co byla země těžce zasažena finanční krizí a její bankovní sektor prakticky zkolaboval, Island svou pozici přehodnotil a v červenci 2009 podal přihlášku ke vstupu do Evropské unie.

Evropská komise ve svém hodnocení z počátku roku 2010 konstatovala, že Island je na členství v Unii relativně dobře připraven a plní všechna politická a ekonomická kritéria pro zahájení jednání o členství. Určité složitosti Komise očekává pouze v oblasti soudnictví, finančnictví a pro Island specifickém sektoru rybolovu.

Doporučení Komise, aby EU s Islandem zahájila přístupová jednání, však dlouho hatil spor kolem krachu internetové pobočky islandské Landsbanki (Icesave). Britská a nizozemská vláda kompenzovaly ztracené vklady svých občanů a požadují splacení od islandské vlády ve výši 3,9 miliard euro. Původní podmínky splátky však islandští voliči odmítli v březnovém referendu.

S blížícím se zasedáním Evropské rady, která sdružuje prezidenty a premiéry členských zemí EU, nebylo dlouho zřejmé, zda došlo v jednáních mezi zainteresovanými vládami k pokroku. Nakonec dostaly Velká Británie a Nizozemsko dostatečné záruky, takže Evropská rada mohla na svém zasedání 17. června 2010 souhlasit s udělením kandidátského statusu a zahájením přístupových jednání s Islandem.

Island se tak postupně připojí k Chorvatsku a Turecku, které již přístupová jednání vedou. Na souhlas se zahájením jednání dále čeká Makedonie a přihlášku do Unie v nedávné době podaly také Černá Hora, Albánie a Srbsko.

Další informace:

• Závěry Evropské rady (17. června 2010)

_{Foto: EK}