Z Maroka se za 25 let vlády současného krále Muhammada VI. stává moderní země, která se s přispěním geopolitických změn transformuje v moderní ekonomiku. Maroko aspiruje na pozici modelové ekonomiky pro země regionu severní Afriky a mostu spojujícím země Evropy a Afriky. Sami Maročané právem vyzdvihují politickou a ekonomickou důležitost své země, bez které by se v jejich očích evropské země přinejmenším na severu Středomoří již neobešly. 

Proč je Maroko pro Evropu důležité?
Pro evropské země, zejména po pandemii koronaviru, je Maroko ideálním trhem pro rozvíjení obchodních aktivit v oblasti energetiky, zemědělství, potravinářství, dopravy, textilního průmyslu a do budoucna i obranného průmyslu. Maročané z dnešní ekonomiky s nálepkou „vývozní“ a „nízkonákladová výroba“ chtějí vybudovat s přispěním domácích reforem a zahraničních investic ekonomiku s nálepkou „přidané hodnoty“, která bude silným konkurentem především výrobcům z Číny. 

Změny politických pozic zejména Francie a USA a „restartované“ partnerství se Španělskem nebo Německem v posledních letech není sázkou naslepo. Maroko se snaží o větší politickou a ekonomickou transparentnost založenou na strategii současného marockého monarchy postupně aplikovanou od jeho nástupu na trůn v roce 1999. Za tu dobu Maroko navázalo smlouvy o volném obchodu s 52 zeměmi světa, včetně EU, USA, Turecka a arabských zemích. Přesto, že marocká ekonomika prožívala těžká období, dokázala se postupně vypracovat do pozice současné výrobní platformy domácích i zahraničních společností, které se snaží z marockých obchodních a industriálních zón v Casablance, Tanger, Kénitře, El – Jadidy, Al – Ajúnu nebo Dachle na Západní Sahaře obstát ve světové, z pohledu Maročanů především asijské a turecké konkurenci.

Maročané zhodnocují moderní a rychle vyrůstající dopravní, námořní, leteckou a turistickou infrastrukturu doplněnou o reformy např. v oblasti školství. Problémem budoucnosti nejsou finanční zdroje nutné pro budování infrastruktury, ale její obsluha kvalitně vzdělanou lidskou silou. V této oblasti se Maročané zaměřují na rozvoj technicko – inženýrských a medicínských oborů. 

Výsledkem synergie výše uvedených faktorů je nakonec i představení vlastní značky osobních vozů „Neo“, vyráběné automobilkou Neo Motors Morocco s podporou francouzského Peugeot Stallantis v Ain El Aouda nedaleko hlavního města Rabatu. Maroko se díky přítomnosti několika světových automobilek a dodavatelů komponentů dostalo na špičku afrického automobilového průmyslu a svou produkcí 480 tis. osobních automobilů ročně již předčilo Jihoafrickou republiku. 

Maročané jsou hrdi na energetickou strategii země, která od roku 2009 cílí na solární a větrnou energii a v poslední době rovněž na výrobu zeleného vodíku. Maroko vystavělo ve středu své země prozatím největší solární elektrárnu v Africe „Noor“. Energetický mix Maroka chytře odpovídá potřebám zemí EU, které chtějí vyrábět "zeleně" a zavádějí daně na dovoz výrobků z fosilních paliv.  

Maroko – brána do Afriky 

Role Maroko jako mostu mezi zeměmi Evropy a Afriky je podpořena stabilním finančním a bankovním sektorem země a úspěšnou marockou diplomacií ve světě. Tím Maroko otevírá pomyslné dveře na africký kontinent čítající dnes více jak 1 mld. obyvatel, jejichž počet  se má do roku 2050 zdvojnásobit. Nezapomínejme ani na africkou zónu volného obchodu ZLECAF (Zone de Libre Echange Continenatale Africaine) sdružující země Africké unie, jejímž členem je i Maroko. 

Zdá se, že Maroko umí zhodnotit to, co jiné země nemají – dlouhou časovou periodu charakteristickou pro funkční období jedné královské dynastie. Během ní je možné promyšleně zavádět sektorové reformy a strategie, v Maroku na první pohled vypadající neuspořádaně a nepropojeně, které ale zemi mohou dovést do postavení nové regionální mocnosti. Zemi přejeme, aby dvě významné sportovní události v roce 2025 - Africký fotbalový pohár národů a v roce 2030 - Světový šampionát v kopané, toho byly důkazem.