عربي  česky  français 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo X logo

Pravda Zdeněk

Působil v Maroku od 25. 9. 1959 jako CDA a.i.

Od 31. prosince 1959, kdy do funkce nastoupil první československý velvyslanec Zdeněk Jobánek, pak v Rabatu působil jako I. tajemník a zástupce velvyslance. Z Rabatu musel být v březnu 1961 přeložen v důsledku vážné autohavárie
, po vyléčení byl od září 1962 tři roky přidělen jako rada na velvyslanectví v Alžíru.

Zdeněk Pravda

Zdeněk Pravda

1. 8. 1923, Vizovice – 14. 7. 2006, Praha

Absolvoval reálné gymnázium (maturita 1942), od r. 1942 pracoval jako dělník a později soc. referent v továrně na obuv Standard ve Veselí n. Moravě. Po voj. službě pracoval v podniku MEZ ve Frenštátě, r. 1947 vstoupil do KSČ a koncem r. 1949 byl jako jeden z dělnických kádrů přijat na MZV.

Začínal v německo-rakouském odboru (A VI/3), koncem roku 1951 přešel do AO (A IV) a od června 1952 byl (v hodnosti III., pak II. Taj.) přidělen na ambasádu do Káhiry, kterou vedl řadu měsíců jako chargé d´affaires a. i. Od ledna 1955 působil jako II. taj. Nově zřízené ambasády v etiopské Addis Abebě, po návratu absolvoval tříleté studium mezinárodních vztahů na VŠP při ÚV KSČ. Po návratu na MZV začal pracovat nejprve v 9., blízkovýchodním, pak 10., africkém odboru, od prosince 1959 působil jako I. tajemník (a zástupce tituláře) v Maroku. Z Rabatu musel být v březnu 1961 přeložen v důsledku vážné autohavárie, po vyléčení byl od září 1962 tři roky přidělen jako rada na velvyslanectví v Alžíru. Od října 1965 byl převeden do MO ÚV KSČ jako expert na Afriku, současně začal pracovat na kandidátské dizertaci o severní Africe, nedokončil ale aspiranturu. Od 1. 6. 1972 vedl africké oddělení 8. TO FMZV, v l. 1972-75 pracoval v tehdejším Ústavu pro celoevropské otázky (CEO), po jeho začlenění do tzv. Útvaru základních politických otázek (ZPO) působil v této složce nejprve jako rada, později jako poradce, a to až do penzionování v březnu 1989.

(Zdroje: Archiv MZV ČR, Diplomacie Československa, Díl II, Academia)