Začátkem května 2012 uplynulo 125 let od narození zřejmě nejvýznamnějšího českého botanika první poloviny 20. století, profesora a předválečného rektora Univerzity Karlovy i politicky aktivního vědce, Karla Domina, jenž měl nemalý podíl na vyhlášení Tatranského národního parku.

Karel Domin se narodil v učitelské rodině v Kutné Hoře 4. května 1882 (jeho dědem z matčiny strany byl významný pedagog G. A. Lindner). Po studiích na gymnáziu v Příbrami přešel na Filosofickou fakultu pražské univerzity, kde se později stal asistentem v botanickém ústavu u prof. Josefa Velenovského. V roce 1907 se habilitoval pro soustavnou botaniku. Mimořádným profesorem se stal r. 1911, řádným profesorem pak r. 1918, v r. 1924 pro něho byl vytvořen zvláštní farmaceuticko-botanický ústav. Ten se v roce 1927 znovu spojil s botanickým ústavem, který Domin řídil až do uzavření českých vysokých škol. V letech 1922–1923 Domin zastával funkci děkana Přírodovědecké fakulty, v letech 1933–1934 byl rektorem Univerzity Karlovy.

Domin měl neobyčejně široký vhled do všech tehdejších botanických disciplín. Ačkoliv mu nebyla cizí klasická morfologie Čelakovského a Velenovského školy, přece jen se spíše zajímal o biologii rostlin ve vztahu k prostředí, jak svědčí monografie smělků (1907) poznamenaná vlivem kdysi v Praze působícího Richarda von Wettsteina.

Karel Domin začal jako jeden z prvních sepisovat řadu monografií o rostlinstvu v Čechách, metodicky na pomezí fytogeografie a geobotaniky (Brdy 1903, České Středohoří 1904, Třeboňsko 1904, Rudohoří 1907). Zasloužil se také o uvedení fytosociologie a jejích metod na území tehdejšího Československa (Problémy a metody rostlinné sociologie, 1923). Do taxonomie se trvale vepsal stanovením nové čeledi australských masožravých rostlin Byblidaceae. Měl také živý zájem o popularizaci vědy a její historii, jak svědčí mj. i jeho příspěvky do aventinského Rostlinopisu. Jím založený časopis Věda přírodní v podstatě zaplnil mezeru po Purkyňově Živě.

Velký vliv měl také na formování ochrany přírody v meziválečném Československu: ve spolupráci s polskými botaniky zřídil geobotanickou karpatskou unii, která se zasloužila o výzkum karpatského oblouku a ochranu přírody v Tatrách. Ve dvacátých letech byl mluvčím těch ochranářů přírody, kteří protestovali proti zřízení armádní střelnice v Brdech. S geografem Jiřím V. Danešem podnikl zahraniční cesty (Jáva, Austrálie), z nichž vytěžil zajímavé cestopisy.

Domin vždy chápal význam floristiky. Na tomto poli výzkumu je důležitý jednak jeho podíl na přepracování známého Polívkova Klíče a Květeny (spolu s J. Podpěrou – Klíč k úplné květeně RČS, 1928), jednak značné organizační aktivity, jež vedly k budoucímu novému zpracování květeny Československa. Prosadil, aby brněnská univerzita zpracovávala moravskou a slezskou květenu, zatímco sám si vyhradil doménu českou a slovenskou.

Floristika se stala Dominovi vhodnou základnou pro alespoň částečnou náhradu za škody vzniklé uzavřením českých vysokých škol nacisty. Jako předseda komise pro sběr léčivých bylin při ministerstvu zdravotnictví organizoval zevrubný floristický výzkum českých zemí (tzv. floristická akce – v r. 1940 se na ní podílelo na 700 spolupracovníků). Získané poznatky vytvořily základ Květeny ČSR, jež pak vyšla v redakci J. Dostála v letech 1948–1950. V té době však již byl Domin vystaven represáliím za údajnou kolaboraci s Němci – ač soudem očištěn, nesměl se již do svého ústavu vrátit. Zlomen zemřel 10. června 1953 v Praze. Nekrology, jež by zhodnotily jeho vědecké dílo, nesměly vyjít.

Domin patřil mezi politizující přírodovědce (byl mj. poslancem Národního shromáždění za Čs. národní demokracii, resp. Národní sjednocení v letech 1935–1939). Největší stopu v politickém životě zanechal během svého rektorského roku. Tehdy svým požadavkem na vydání univerzitních insignií pražskou německou univerzitou univerzitě české v duchu tzv. lex Mareš vyvolal značné studentské nepokoje v Praze, jež vedly ke konfrontacím podle národností i podle politické orientace. V r. 1938 žádal očistu politického života v rámci Akce národní obrody (ANO). Takový postoj pak vedl k jeho krátkodobému uvěznění po r. 1945.

JAN JANKO,
Masarykův ústav – Archiv AV ČR, v. v. i.

16.1.2012 (Zdroj: http://abicko.avcr.cz/2007/5/14/)

---

ZÚ Doporučuje: Diplomová práce Markéty Hubálkové "Cestovatel Karel Domin 1882-1953" – http://theses.cz/id/8gwxjj/00171834-664564529.pdf

---

Homo botanicus: Domin, Karel

Autor Ladislav Hoskovec | 4. 2. 2011    

Karel Domin se narodil 4. května 1882 v Kutné Hoře, zemřel 10. června 1953 v Praze.

Významný český botanik, profesor botaniky Karlovy univerzity (byl nástupcem J. Velenovského), jeden ze zakladatelů České botanické společnosti.
Vystudoval botaniku na České univerzitě v Praze. Po habilitaci v roce 1906 byl v roce 1916 jmenován profesorem botaniky. Jeho vědecký záběr byl značně široký, kromě rostlinné taxonomie, morfologie, floristiky a geobotaniky se věnoval také ochraně přírody (jeden ze zakladatelů Tatranského národního parku), v neposlední řadě nutno ocenit i jeho popularizační činnost (např. založil časopisy Věda přírodní, Acta botanica a Hortus Sanitatis, společně s J. Podpěrou vypracoval nové vydání Polívkova Klíče k úplné květeně atd.). Rád také cestoval, ze svých výprav čerpal materiál též pro své cestopisy, podnikl cesty na Jávu, do Austrálie, západní Indie, Mediteránu. Z Austrálie přivezl do Prahy i rozsáhlý a cenný herbář čítající na 8400 položek.
V letech 1922 a 1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, v letech 1933 a 1934 dokonce i rektorem Univerzity Karlovy. V době 2. světové války (po uzavření vysokých škol) pracoval v Ústřední komisi pro sběr léčivých rostlin (pod záštitou tehdejšího Ministerstva zdravotnictví). Poněkud rozporuplně působí Dominova činnost politická. V letech 1935–39 byl poslancem Národního shromáždění republiky Československé, do kterého byl zvolen za nacionalistické uskupení Národní sjednocení, v době 2. republiky byl členem organizace Akce národní obrody. Takže po válce stanul dokonce za svou činnost v době protektorátní před soudem. Ten jej ale od všech bodů obžaloby osvobodil. Na univerzitní místo však již nenastoupil, zemřel v ústraní.

Z jeho rozsáhlého botanického díla jmenujme alespoň:

• Brdy. Studie fytogeografická (Praha 1903)
• České Středohoří. Studie fytogeografická (Praha 1904)
• O rostlinách užitkových (Praha 1910)
• Koření se stanoviska botanického a hospodářského (Praha 1913)
• Beiträge zur Flora und Pflanzengeographie Australiens (Stuttgart 1913–29)
• Velikáni říše rostlinné (Praha 1914)
• Rostlinstvo naší domoviny (Praha 1914)
• Květena Čech se zvláštním zřetelem k útvarům rostlinným, vztahům rostlin k půdě a podnebí a k dějinám jejího výzkumu (Praha 1917)
• Rostlinné tvarosloví. Základy srovnávací a popisné morfologie rostlin (Praha 1925)
• Klíč k úplné květeně republiky Československé. Jako druhé vydání Polívkova Klíče k úplné květeně zemí koruny české vypracovali Dr. Karel Domin a Dr. Jos. Podpěra (Olomouc 1928)
• Pteridophyta. Soustavný přehled žijících i vyhynulých kapraďorostů (Praha 1929)
• Bučiny Podkarpatské Rusi s hlediska sociologického (Praha 1930)
• Československé bučiny. Studie geobotanická (Praha 1931)
• Naše Tatry. Redigovali Dr. Karel Domin, Dr. Vladislav Mladějovský (Praha 1931)
• Gymnospermae. Soustavný přehled žijících i vyhynulých rostlin nahosemenných (Praha 1938)

Z cestopisů:

• Dvojím rájem. Díl první, Cesta na Jávu a po Jávě (Praha 1912 )
• Dvojím rájem. Díl druhý, Cesta po Australii a na Ceylon (Praha 1925)
• Za jižním sluncem. Zápisky přírodopisce z cesty po středomoří (Praha 1925)
• Dvacet tisíc mil po souši a po moři. Kniha I, Cesty po Západní Indii. Díl I (Praha 1928)
• Dvacet tisíc mil po souši a po moři. Kniha I, Cesty po Západní Indii. Díl II (Praha 1929)
• V říši marockého sultána (Praha 1940)

(Zdroj: http://botany.cz/cs/domin/)

---

Karel Domin vystudoval botaniku na České univerzitě v Praze. Po habilitaci v roce 1906 byl roku 1916 jmenován profesorem botaniky. Jeho vědecká činnost se zaměřovala především na taxonomii rostlin, fytogeografii a geobotaniku. Prováděl též floristický výzkum Československa a účastnil se i expedice do jihovýchodní Asie. Věnoval se také ochraně přírody a je považován za člověka, který se nejvíce zasadil o vznik Tatranského národního parku.^[1]

V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v letech 1933–1934 rektorem Univerzity Karlovy. Jako rektor se snažil o získání finančních prostředků na rekonstrukci Karolina a angažoval se při takzvané insigniádě, v jejímž rámci stál na straně těch, kteří požadovali vydání univerzitních insignií, které protiprávně zadržovala Německá univerzita v Praze.

V letech 1935 až 1939 byl Karel Domin poslancem Národního shromáždění republiky Československé, do kterého byl zvolen za Národní sjednocení. V době druhé republiky byl členem organizace Akce národní obrody, otevřeně pronacistického a kolaborantského uskupení. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci se již ke své vědecké práci nemohl pro své pravicové politické názory vrátit.

Karel Domin má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Domin.^[2]

V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Dominova.^[3] Jeho jméno nese i Dominova skalka.

(Zdroj: Wikipedia)