Aby se zlepšilo nakládání s odpady, zavedly keňské vlády (ty minulé i ta současná) různé podpůrné programy. V roce 1992 byl vydán Zákon o manažování a koordinaci ochrany životního prostředí (the Environmental Management and Coordination Act, EMCA) a v roce 2002 byla založená Národní agentura pro životní prostředí (the National Environment Management Authority, NEMA).  V post-covidovém roce 2022 pak byla vydána „Kenya National Sustainable Waste management Policy“, která si především klade za úkol implementovat přístupy cirkulární ekonomiky, zlepšit svoz odpadků a jejich třídění, či podporovat investice do odpadového hospodářství. 

Velkou výzvou zůstává neadekvátní infrastruktura skládek. Rychle probíhající urbanizace situaci s nedostatečnou kapacitou skládek ještě zhoršuje. Skládky v Keni představují významná environmentální a zdravotní rizika. Například jedna z největších skládek v Nairobi a jediná oficiální skládka 5 milionového hlavního města, skládka Dandora, zabírá více než 30 akrů, což je ekvivalent skalnaté části Sněžky či čtyř fotbalových hřišt. Skládka Dandora slouží milionu lidí žijícím v jejím okolí. Odpadky jsou tam vysypány bez jakéhokoliv třídění, což vede k poletování nečistot a silnému zápachu. Ze skládky unikají toxické plyny z občas hořícího odpadu, které pak přispívají k respiračním problémům obyvatel žijícím v jejím okolí. Denně se na skládce pohybuje tisíce „neformálních“ třídičů odpadků, kteří se snaží ze skládky vybrat věci, které by se daly dále zužitkovat. Celá situace na skládce působí jak výjev z dávno uplynulých století či jak z Dickensových románů. 

Firmy zabývající se odpadovým hospodářstvím v Keni existují, je jich však stále žalostně málo. Jejich zakládání totiž brání lobbystické zájmy, potřeba vysokých vstupních nákladů a problémy při získávání příslušných licencí od regionální vlády a od NEMÁ, tedy vysoká korupce. V 5 milionové Nairobi fungují „Garbage Dot Com“, firma založená v 2003, Bins Nairobi Ltd, založená v 1986, USAFIPLUA Waste disposal services, Tranbiz, který je zaměřený na zdravotnický a nebezpečný odpad, a konečně „noví“, modernější a progresivní TakaTaka Solutions či Mr.Green Africa, který se zabývá recyklací plastů. 

Druhé největší město v Keni a vyhlášená turistická destinace Mombasa, na jaře 2023 zahájila pilotní program sběru a třídění odpadků v rámci projektu „Clean Oceans Project identification and Preparation (COPIP), který je financován Evropskou rozvojovou bankou (EIB) a slouží 800 domácnostem v chudé mombaské čtvrti Likoni. Výsledky pilotního programu jsou vcelku pozitivní. Snížilo se množství odpadků na ilegálních skládkách, zvýšilo se povědomí o pozitivních dopadech třídění odpadků. Úspěšné bylo především zapojení mládeže a žen do projektu. Projekt také vedl k vytvoření pracovních míst a zvýšil zaměstnanost ve čtvrti. Projekt ale také poukázal na fakt, že změnit myšlení a zvyky lidí je běh na dlouhou trať, že do odpadového hospodářství bude potřeba neustále investovat. Velkou překážkou, kterou muselo místní zastupitelstvo opakovaně řešit byl nedostatek vybavení jako například odpadních košů, aut na dopravu odpadků atd. Udržitelnost podobných projektů je v Keni velkou výzvou. Finance na opravy z původního grantu jsou po několika letech vyčerpány a zastupitelstva na pokračování údržby „své“ finance vyčlení jen ve výjimečných případech. 

Skládky se kvůli omezené kapacitě velmi rychle plní, což především na venkově vede k vyhazování odpadu téměř kdekoliv. Aby se zlepšil svoz a ukládání odpadu, keňská vláda se spojila se soukromým sektorem a podpořila vznik tzv. „public-private partnerships (PPP)“.
Příkladem takové spolupráce je například sběr tuhého odpadu ve městě Eldoret pod názvem „Eldoret Town Solid Waste Management Project“, či „Nakuru Integrated Solid Waste Management PPP Project“ v rámci 30ti letého tzv. Build-Own-Operate Transfer (BOOT) PPP modelu. 

V Keni se nevěnuje mnoho pozornosti zvyšování povědomí o správném nakládání s odpady. Většina obyvatel vůbec neví, co je na jejich nakládání s odpady špatně. Na venkově se běžně odpadky denně či obden pálí v pomalu doutnajících kupičkách u každého domu. Případně se odpady prostě vyhodí za prostor pozemku. Nejefektivnější řešení tohoto problému je, když daná komunita začne sama manažovat odpadové hospodářství sama a nečeká na řešení od regionální či centrální vlády.  Například projekt „Watamu Community Solid Waste Management and Recycling Enterprises“  sbírá a třídí odpadky v 7 kilometrovém ohruhu turistického letoviska Watamu. Projekt je pak částečně financován z prodeje vytříděného plastu, zaměstnává 40 žen z místní komunity a daří se mu recyklovat cca 70 % plastů z oblasti. Projekt se zrodil díky podpoře agentur OSN, Německé a Holandské rozvojové pomoci. Zajímavé jsou malé komunitní projekty v nejchudších čtvrtích Nairobi, které se zabývají sběrem odpadků a kompostováním organického odpadu jako například Kinyango Bidi Group, Korogocho Mbolea Group nebo City Park Hawkers Market Group, kterým se daří zlepšit podmínky v jednotlivých komunitách. Většina z projektů se neomezuje pouze na recyklaci a provozuje i další aktivity, které nabízejí vzdělání a zaměstnání pro ženy např. tzv. komunitní městské zemědělství „ urban agriculture“.

Recyklování je jen velmi omezené. V Nairobi fungují firmy, které sváží domácí i kancelářský odpad. Jen některé se pak věnují recyklaci. Zajímavá je firma Taka Taka Solutions (takatakasolutions.com), která byla založená německým podnikatelem a přestože se jedná o komerční podnikání, nebyla by schopná vstupních investic bez rozvojové pomoci. Firma po přivezení odpadu do „centrály“ odpad ručně roztřídí (nekvalifikovaná pracovní síla je v Keni levná) na organický odpad, textil, papír, kov a plast. Z organického odpadu firma dělá kompost, který se prodává v obchodech se zeleninou. Na plast má firma drtičku od německého výrobce a drť pak dále prodává firmám vyrábějícím plast. Použitím recyklovaného plastu se následně zabývají firmy Vintz Plastics, PETCO, či Ecopost a Gjenge Makers, z nichž posledně jmenovaní používají recyklovaný plast jako stavební materiál. Kov vykupují firmy jako House of Procurement (HOP), Ali Empex Dealers Ltd. (in Mombasa), Metal and Waste (TWC) Limited, či Davetrade Innovators v Nairobi, kteří se zaměřují na elektronický odpad. Recyklace textilu byla a je v Keni stále více rostoucím problémem. Proto iniciativa jako je  „Closing the Loop on Textile Waste in Kenya“, která získala zkušenosti v Indii a která používá inovativní chemickou technologii americké firmy PurFi,  přináší velkou naději. Odpadový textil je možné po recyklaci znovu zpracovat v nový materiál. Keňská vláda, která také usiluje o znovuobrození keňského textilního průmyslu s „Closing the Loop on Textile Waste in Kenya“ úzce spolupracuje a chtěla by recyklaci textilu pomocí této metody rozšířit po celé Keni.  

Zpracování odpadů na energii se zabývají projekty, které vyrábějí především bioplyny. Takovými jsou „Nairobi Waste-to-Energy Project“, či Kibera Waste Management Initiative. Tyto projekty se ale většinou potýkají s problémy a jen cca 30 % vybudovaných projektů je komunitami používáno. 

Obecně platí, že keňské nakládání s odpady je stále problematické. I když jsou projekty na zapojení cirkulární ekonomiky velmi populární pro rozvojovou agendou neziskových organizací, mezinárodní instituce zabývající se ochranou životního prostředí či jiné dárce, přeci jen zbývá v Keni velký prostor pro zapojení nových technologií k řešení těchto problémů. To představuje významné příležitosti také pro české firmy. Velvyslanectví ČR v Nairobi připravuje návštěvu českého ministra životního prostředí do Keni v únoru 2025 za doprovodu obchodní delegace. V případě zájmu o účast na obchodním fóru v rámci mise doporučujeme firmám se obrátit na Hospodářskou komoru ČR, která delegaci koordinuje, či na Obchodně ekonomický úsek velvyslanectví ČR v Nairobi.

Napsala: Marta Anna Ledgard, vedoucí obchodně-ekonomického úseku ZÚ Nairobi