Zpracoval Jan Vytopil

Jan Bžoch se narodil 27. března 1909 v Českém Šternberku jako nejmladší ze tří dětí. Většinu života však prožil v Orlíku, kde jeho otec vlastnil mlýn. Znalost provozu a fungování mlýna i vodních pump se mu hodila později při válečných operacích na Filipínách, kde se mu podařilo zajistit mlýny pro obléhané americké jednotky. Po smrti jeho otce byl mlýn prodán.

• Orlík - pomník Janu Bžochovi a dalším padlým ve 2. světové válce

Jan Bžoch vystudoval ČVUT v Praze, kde promoval v roce 1931. Na žádost podnikatele a honorárního konzula Československa Leo Schnurmachera odcestoval v roce 1936 na Filipíny. Schnurmacher tehdy požádal svého přítele Prof. Josef Schneidera, aby mu pomohl získat někoho na výkon konzulární agendy na jím vedeném honorárním konzulátě. Schneider tehdy doporučil právě Jana Bžocha.

Na Filipínách se pak Jan Bžoch věnoval podnikání, pracoval pro firmu Leo Schnurmacher Inc a byl i představitelem Exportního ústavu československého na Filipínách, někdejší obdoby současného Czech Trade. Zároveň byl členem a pokladníkem menšího československého krajanského sdružení.

V roce 1939 vydal Jan Bžoch v Orientálním ústavu knihu: Filipíny. Studie o současných hospodářskýchpoměrech se zeměpisným a dějepisným přehledem dr. K. Haltmara. Praha.

Po přepadení Československa Němci se Jan Bžoch dobrovolně přihlásil do služeb americké armády a jako cizinec se tak v prosinci roku 1941 stal civilním zaměstnancem americké armády USAFFE. Za akci, která zajistila potraviny pro hladem sužovanou americkou a filipínskou armádu, obdržel v roce 1945 posmrtně americkou Medal of Freedom. Cílem výpadu bylo v Japonci ostřelované "zemi nikoho" získat dva rýžové mlýny. Citujeme: v dopise ze dne 9. 1. 1946 generálporučíkovi E. B. Gregorymu ve Washingtonu píšeplukovník M. A. Quinn o statečnosti Čechoslováků v bojích o Filipíny. Zmiňuje jejich neohroženost a odhodlané plnění úkolů v bojích, kdy byli 36 hodin podnepřátelskou palbou. Zmiňuje ve svém dopise přímo těchto sedm Čechoslováků, kteří se v bojích vyznamenali: Jan Bžoch, Pavel Fuchs, Leo Hermann, Bedřich Hermann, Fred Lenk, Otto Hirsch a Arnošt Morávek. "Nevěřil jsem, že se z akce vrátí, ale když po 36 hodinách přišli, byl to zázrak. Otevřel jsem lahev staréwhisky, kterou jsem si nechával pro zvláštní příležitosti, a připil si s nimi na zdraví," napsal Quinn dceři jednoho z Čechoslováků. Zdroj: Report of operationsquartermaster corps, United States Army in the Philippine campaign, 1941-1942 - zpráva americké armády.

Po několika měsících bojů se Japoncům dne 9. dubna 1942 vzdalo přibližně 75000 amerických a filipínských vojáků včetně Bžocha. Jan Bžoch byl nucen se zúčastnit nechvalně proslulého Bataanského pochodu smrti jako jedeen z 6 Čechů (Jan Bžoch, Pavel Fuchs, Bedřich Hermann, Fred Lenk, Hans Lenk, Norbert Schmelkes). Poté byl uvězněn v Cabanatuan Camp 1, kde pracoval s americkými inženýry na projektu přivádějícím vodu do tábora.

Hellships
Na konci války Japonci transportovali fyzicky schopné zajatce na nucené práce do Japonska prostřednictvím tzv. hell ships. Název hell ship pochází z útrap a pobytu bez stravy a pití, které zde váleční zajatci museli snášet. Organizátoři hellship byli po válce popraveni.

Posledních 5 Čechů (F. Lenk, J. Bžoch, J. Hrdina, J. Vařák a A. Volný) vězněných v Cabanatuan spolu s celkem 1619 vězni měli být 14. prosince 1944 odvezeni lodí Oryoku Maru. Ta však byla ve filipínském přístavu Subic Bay bombardována, přičemž zahynul Čech Fred Lenk, ale další čtyři přežili spolu s přibližně 1333 vězni. Zpočátku byli drženi na malém tenisovém hřišti dva dny bez jídla a léků, následně jim bylo povololeno 5 lžic rýže denně a omezený příděl z vody z kohoutku na hřišti v tropických vedrech bez dostatečného stínu. Dne 21. prosince byli vězni 21 naloženi na nákladní vozy do San Fernando, Pampanga a vlaky do San Fernando, La Union. Zde byli naloděni na tzv. hellships, lodě směřující do tajwanského přístavu Takao. Většina z vězňů byla umístěna na loď Enoura Maru, čtyři Češi skončili na menší lodi Brazil Maru spolu s řadou nemocných japonských vojáků na horní palubě. Ti obdrželi jídlo a pití, ale Češi a Američané byli během plavby v podstatě ignorováni. Loď nebyla cestou bombardována. Vězni obdrželi první jídlo až 1. ledna 1945 - 5 sucharů a trochu rýže. Dne 6. ledna byli přemístěni na přední část lodi Enoura Maru, která byla 9. ledna 1941 bombardována americkými bombardéry. Více než 300 vězňů včetně 4 Čechů zde zahynulo. Z celkem 1619 vězňů, kteří se nalodili z vězení Cabanatuan se jich méně než 550 dožilo Japonska a méně než 300 žilo na koncu dubna 1941, kdy byla část vězňů převezena do Koreji a do Manchurie.

Ostatky Jana Bžocha s největší pravděpodobností leží v některém z dvaceti hromadných hrobů více než třista obětí bombardování Enoura Maru na vojenském hřbitově na Havaji. Původně byly uloženy v masovém hrobě nedaleko Kaohsiungu na Tchajwanu. Po válce byly ostatky převezeny do centra v Šanghaji a následně na Havaj.

Jan Bžoch byl v roce 1945 posmrtně vyznamenán za hrdinství americkou Medal of Freedom, nejvyšším civilním vyznamenáním USA a v roce 2004 i filipínskými medailemi za obranu a za osvobození.

• Two little girls lost their Czech fathers on a Japanese Hellship
• Posmrtné vyznamenání in memoriam Za obranu Filipín
• Posmrtné vyznamenání americkou Medal of Freedom (Executive Order 9586 -Jul 6, 1945):

Takto zdůvodnily americké noviny udělení Medaile svobody Janu Bžochovi:
Posthumous medal for Czech who helped U.S. in W.W. II More than 63 years ago, Jan Bzoch disregarded the odds, his own self-interest and human nature to do what he thought was right. The U.S. military finally was able to fully recognize what Bzoch did while fighting alongside U.S. forces in World War II. Bzoch and six other Czechoslovakian citizens who, while living in the Philippines in 1941, joined with U.S. forces to try to hold off the forthcoming Japanese invasion. Bzoch and his countrymen did this despite assurances it was only a matter of time before U.S. forces would succumb to the invading Japanese and the chance they could be legally shot as spies. Bzoch and his countrymen not only served during the more than three months of fighting, but they also apparently did everything they could to hold off the Japanese. At one point, Quinn said, Bzoch and the other Czechoslovakians spent more than 36 hours exposed to enemy fire while they dismantled a rice mill to take back to U.S. troops in desperate need of food. Eventually the U.S. forces surrendered and Bzoch was taken prisoner. He died Jan. 9, 1945, when the unmarked prison ship he was on was bombed and sunk on its way to Japan. On July 6, 1945, the Medal of Freedom was granted to the Czech volunteers, however, his family knew nothing about it until last summer (citace: mercurynews.com 12 Jun 05)"

Za podklady k tomuto článku děkujeme dceři Jana Bžocha paní Jane Bzoch Cambus, vedoucímu ČEKK Taipei Juraji Koudelkovi a panu Michaelu Hurstovi, řediteli POW Camps Memorial Society.