Co nezmrzlo, to se spálila horka. Začátek letošního roku byl pro pěstitele oliv klimaticky nezvyklý  a odrazí se negativně na letošní úrodě. Horké a suché počasí přišlo na jaře dříve a plody začaly růst, hned poté následující dubnové mrazivé počasí ale velkou část stromů poškodilo. Letní horka byla zase letos natolik extrémní a dlouhá, že srazila úrodnost na minimum a ES letos očekává nejnižší úrodu oliv za posledních třicet let. 

Málo vody a vyšší náklady. Asi třetina pěstitelů disponuje zavlažovacími systémy, od kterých očekávají zvýšení výnosnosti. Mnohým z nich to ale letos nebylo nic platné, protože jim místní vodárenské společnosti v létě, kvůli všeobecnému nedostatku vody,  zakázaly napustit nádrže z blízkých řek. Jak je situace s vodou vážná hospodářsky i společensky, lze vidět i z prvního nepodmínečného odsouzení tří zemědělců, kteří roky nepovoleně odebírali vodu (skoro dvacet milionů litrů) z chráněné přehrady v jednom z národních parků. Všichni tři byli odsouzeni na tři a půl roku vězení. I ve Španělsku se loni zvýšila cena elektřiny a nově výrobci olejů od ledna platí novou daň za nevratné plastové obaly.

ES ztrácí pozice na mezinárodních trzích. Vše výše zmíněné již vedlo k růstu ceny olivového oleje o čtyřicet procent. 70 % ve ES vyrobeného oleje jde na vývoz, tam se ale zvýšená cena logicky podepsala na nižší poptávce. Oproti loňsku poklesl ES export o 45 %, nejvíce se na místo ES tlačí výrobci z TR. Olej ve velkém ve ES nakupují také IT obchodníci, i ti se podle vyjádření domácích producentů začínají ohlížet jinde. Jednou z variant je prý PT, kde díky dostatku vody v přehradách mají letos pěstitelé vyšší úrodu.

Změna je trvalá. Předseda sdružení španělských pěstitelů a vývozců Asoliva, Rafael Pico, nám potvrdil, že letošní úroda bude v porovnání s tou loňskou sotva poloviční (663 tisíc tun jsou pracovní odhady asociace pro letošní rok). I když již standardně jménem svého průmyslu zaujímá k vládě kritický postoj, nepočítá s nějakou mimořádnou pomocí na národní úrovni, nečeká ani žádnou ES aktivitu směrem k EU, přes kterou by se snažila získat větší pomoc pro postižené pěstitele. Nynější častější deště přicházejí vhod, ale pozitivně ovlivní až úrodu příštího roku. Té letošní, která začne v říjnu, už nijak nepomohou. Vedení Asoliva také již bere jako fakt, že výnosy se už v dohledné době na svoji někdejší úroveň nevrátí, zhoršená situace je nová realita. Nyní již tak vysoké ceny – až 9 EUR za litr oleje – zůstanou vysoké nebo ještě vzrostou a zlevnění nenastane dříve, než se na trhu objeví úroda příštího roku.

Lidé ani firmy byznys neopustí. ZÚ mluvil i s dvěma zástupci průmyslu a obchodu z provincie Jaen, která je se 64 miliony olivovníků největším producentem oleje ve Španělsku. Firma Nobleza del Sur patří mezi ty, které nemohly využít svoje investice do vodovodní infrastruktury, protože nedostaly povolení brát z řeky vodu do svých nádrží. Meziroční pokles úrody na polovinu, odhadovaný prezidentem Asoliva, jim přijde možná i optimistický, v jejich případě může být letošní úroda i čtvrtinová oproti dobrému roku 2021. Návratnost investic se prodlouží a větší firmy budou muset jednat s bankami o změně úvěrových podmínek. Malí pěstitelé, od kterých velcí zpracovatelé odebírají většinu úrody, ale podle něj z tohoto podnikání neodejdou. Většinou totiž jde o rodinné podniky, kde péče o stromy a prodej oliv představují druhý zdroj příjmů a v daných geografických podmínkách de facto jedinou představitelnou aktivitu umožňující přivýdělek. Již splacené náklady, práce rodinných příslušníků prakticky zdarma a dotace z EU poskytují jednotlivým pěstitelům dostatečný polštář, aby i rok tak špatný jako ten letošní nebyl likvidační. Menší obchodník, který občas olivový olej vyváží i do ČR, nám řekl, že neví, jestli letošní výrobky nabídne i k nám. Není si totiž jistý, že spotřebitelé u nás budou olej za nové ceny stále kupovat a vývoz do ČR se mu možná proto nevyplatí. Část pěstitelů se pokouší o diverzifikaci a pěstují mandle nebo pistácie. Než se však draze zaplacené investice začnou splácet, trvá to několik let a mnozí z malých pěstitelů si je nemohou dovolit.

Je třeba doplnit, že slov o katastrofě byla média plná i loni, když pěstitelé měli krachovat pod tíhou zvýšených cen elektřiny a pracovní síly. Letošní situace je jiná v tom, že o bankrotech nikdo nemluví, všichni se ale téměř na slovo shodují v tom, že ES bude na mezinárodních trzích ztrácet pozice, protože zahraniční zákazníci stále dokáží nacházet levnější alternativy.

Jedná se o další postupnou, ale trvalou změnu španělské ekonomiky, se kterou se musí země vyrovnat. Již dnes se části Španělska potýkají s úbytkem lidí v produktivním věku a mnoho vesnic a menších měst je poloprázdných. Průmysl, obchod a život celkově v takových oblastech upadají, a pokud se podobný scénář nemá za nějakou dobu opakovat i u nás nebo v jiných zemích střední Evropy, je dobré španělský scénář podrobně sledovat.

 

Tomáš Hart, diplomat Velvyslanectví ČR v Madridu