Od rozhodnutí k nalezení důstojného sídla

Velvyslanectví České republiky zahájilo svou činnost v Lucemburku v roce 2002. Vzhledem k historickým vazbám obou zemí byl tehdejší velvyslanec Pavol Šepeľak pověřen na přání prezidenta Václava Havla úkolem nalézt sídlo, které by odpovídalo významu a hloubce vzájemných vztahů.

Volba nakonec padla na vilu spojenou se jménem významného lucemburského státníka Pierra Wernera, jednoho z architektů evropské integrace. Objekt byl zakoupen 3. října 2003 podpisem kupní smlouvy a tento akt byl již tehdy vnímán jako historický okamžik symbolizující novou kapitolu evropské spolupráce.

Následná citlivá rekonstrukce a rozšíření budovy, včetně vybudování moderního skleněného atria, byly oficiálně ukončeny 10. ledna 2006. Výsledek byl hodnocen jako mimořádně zdařilý – podařilo se skloubit historickou důstojnost s moderní funkčností.

Slavnostní otevření a symbolické gesto

Úřad byl slavnostně otevřen během oficiální návštěvy českého prezidentského páru Livie a Václava Klausových, v přítomnosti lucemburského premiéra a ministra financí Jeana-Clauda Junckera, předsedy Poslanecké sněmovny Clauda Weilera, předsedy Státní rady Marca Morese, bývalého premiéra a předsedy Evropské komise Jacquese Santera, bývalé ministryně zahraničních věcí Lydie Polferové a dalších významných hostů politického, kulturního i společenského života.

Po příjezdu Lucemburského velkovévody Henriho a velkovévodkyně Marie Teresy následovalo uvítání s famfárami, přestřižení pásky, zápis do knihy čestných hostů a prohlídka vily doprovázená výkladem o historii domu, který podal nejstarší syn Pierra Wernera, Henri Werner. Tento osobní rozměr okamžiku umocnil vědomí, že budova není pouze architektonickým skvostem, nýbrž také nositelem paměti a hodnot.

Rodina Pierra Wernera darovala úřadu původní dřevěný nábytek, čímž přispěla k zachování autentického ducha místa, velvyslanectví se zároveň zasadilo o umístění památníku busty Pierra Wernera, který dnes připomíná jeho přínos evropské myšlence i přátelství mezi našimi zeměmi.

Umění, historie a společná budoucnost

V nově postaveném skleněném atriu proběhla při slavnostním otevření vernisáž výstavy obrazů lucemburských umělců českého původu Oty Nalezinka a Ivy Mrázkové. Výtvarné umění tak symbolicky propojilo minulost s přítomností a stalo se mostem mezi oběma kulturami.

Během úvodních projevů zazněla slova potvrzující zájem navázat na společnou historii českých zemí a Lucemburska a toto dědictví dále rozvíjet. Připomenuta byla nejen dynastická tradice lucemburského rodu ve střední Evropě, ale i moderní evropská spolupráce, jejíž hodnoty zůstávají aktuální i dnes.

Dvacet let poté

Dnes, po dvaceti letech od slavnostního otevření, je zastupitelský úřad pevnou a respektovanou součástí diplomatické mapy Lucemburku. Vila Pierra Wernera se stala místem setkávání, dialogu a kulturní výměny.

V letošním jubilejním roce proběhne také inaugurace růžové zahrady Pierra Wernera. Péče o růže patřila k jeho nejoblíbenějším způsobům odpočinku a relaxace; nová zahrada tak bude nejen estetickým obohacením areálu, ale i citlivou připomínkou osobnosti, jejíž jméno vila nese.

Dvacáté výročí je příležitostí k ohlédnutí i k výhledu do budoucnosti. Připomíná, že diplomatická přítomnost není pouze otázkou reprezentace státu, nýbrž především trvalého budování vztahů – založených na úctě k historii, sdílených hodnotách a víře ve společnou evropskou budoucnost.