Lucembursko jako „Země růží“

Lucembursko je dnes známé především jako moderní finanční centrum, avšak na přelomu 19. a 20. století bylo světovou velmocí v pěstování růží. Přezdívka „Země růží“ (Le Pays des Roses) nebyla pouhou básnickou metaforou, ale realitou, která propojovala Lucembursko s nejvýznamnějšími panovnickými dvory Evropy i se zámořím.

Příběh tohoto floristického fenoménu začal v roce 1855 na předměstí Lucemburku ve čtvrti Limpertsberg. Zdejší růžové školky za svou historii vyšlechtily přes 1 200 vlastních odrůd a v době největšího rozkvětu kolem roku 1900 vyvážely miliony sazenic ročně. Růže tehdy tvořily jeden z hlavních pilířů lucemburského exportu, hned vedle oceli. Přestože zlatou éru krutě zasáhly obě světové války a poválečný urbanistický boom, historické dědictví díky úsilí místních spolků nezmizelo a v posledních desetiletích zažívá velkou renesanci.

Nová růžová zahrada na ambasádě

Na tuto historickou tradici navazuje také Velvyslanectví České republiky, které při příležitosti 20. výročí otevření Českého zastupitelského úřadu ve vile Pierre Werner rozšířilo svůj zahradní parter o kolekci sedmi jedinečných odrůd růží.

Budova dnešního českého velvyslanectví je úzce spjata s osobností Pierra Wernera, jednoho z nejvýznamnějších lucemburských státníků moderních dějin. Werner, který stál v čele lucemburských vlád v letech 1959–1974 a 1979–1984, zásadním způsobem ovlivnil poválečný vývoj země i evropskou integraci. Do evropské historie se zapsal především jako autor Wernerova plánu z roku 1970, jenž položil teoretické i praktické základy budoucí Hospodářské a měnové unie a stal se předobrazem projektu společné evropské měny. Na národní úrovni se Werner zasloužil o transformaci lucemburské ekonomiky z ocelářské velmoci v moderní mezinárodní finanční centrum a o rozvoj institucionálního zázemí na Kirchbergu, čímž upevnil pozici Lucemburska jako jednoho z hlavních měst Evropské unie. O významu jeho odkazu svědčí i to, že před budovou dnešního českého velvyslanectví se nachází jeho busta s pamětní deskou, která připomíná Wernerovu celoživotní službu evropské integraci a modernizaci Lucemburska.

Vedle vysoké politiky a ekonomických reforem však Pierre Werner nacházel klid v mnohem komornějším světě – byl totiž vášnivým zahradníkem a milovníkem růží. Péče o ně pro něj představovala způsob relaxace. Není proto divu, že prostory spjaté s jeho životem dnes ožívají právě těmito královnami květin, které v zahradě velvyslanectví symbolizují jeho celoživotní odkaz.

Výběr propojuje moderní i historické kultivary a vytváří harmonickou kompozici, která odkazuje na lucemburské zahradnické dědictví. Mezi vysazenými růžemi se nachází vzpřímeně rostoucí čajohybrid Grand Duc Jean s pevnými květy a vysokou odolností vůči nepříznivému počasí.

Na významné dějinné vazby navazuje růže Karel IV., která byla vyšlechtěna k 700. výročí narození českého panovníka a v roce 2016 slavnostně pokřtěna na české ambasádě v Lucemburku.

Symbol evropské integrace připomíná růže Schengen, vyšlechtěná k 25. výročí podepsání Schengenských dohod, která kvete v bohatých hroznech od začátku léta až do podzimu.

Výjimečné místo zaujímá keřová růže Alexandra – Princesse de Luxembourg, vypěstovaná k osmnáctým narozeninám nejmladší sestry současného velkovévody Viléma. Lucemburský výběr uzavírá bohatě kvetoucí odrůda Salut à Luxembourg z roku 2017.

Paletu barev doplňuje český čajohybrid Ave Maria s bílými až krémovými květy a jemnou vůní. Historickou českou stopu v zahradě doplňuje odrůda Lidka z roku 1985, charakteristická sytou červeno‑oranžovou barvou a romantický charakter zahrady dotváří jemně růžová Helenka.

Velvyslanectví České republiky děkuje panu Henrimu Wernerovi za poskytnutí dobových fotografií a krásných břidlicových jmenovek a panu Vladimíru Skypalovi za cenné rady z oblasti zahradní architektury.

Více informací naleznete na těchto odkazech: www.patrimoine-roses.lu; www.rousefrenn.lu