Připomínka lucemburského Dne národního odboje
25.02.2026 / 09:00 | Aktualizováno: 24.02.2026 / 14:04
Spolu s lucemburskými představiteli Fondation nationale de la Résistance (FONARES) a Comité pour la mémoire de la Deuxième Guerre mondiale (CM2GM) jsme si v neděli 22. února 2026 připomněli v Lucemburku Den národního odboje, památný den věnovaný odboji lucemburského obyvatelstva proti nacistické okupaci během 2. světové války.
Za oběti nacistické okupace byla v neděli 22. února sloužena mše v Chapelle du Glacis, kterou celebroval kardinál Hollerisch. Akce se zúčastnili zástupci diplomatického sboru, včetně české velvyslankyně, a představitelé římskokatolické, protestantské, židovské i muslimské komunity. Akci završilo kladení květin, čestná salva a projev předsedy vlády Lucemburska Luca Friedena.
Tradičně se tento den uctívá před památníkem Croix de Hinzert (Hinzertský kříž) ve čtvrti Limpertsberg na památku 23 lucemburských členů odboje, kteří byli 25. února 1944 popraveni u koncentračního tábora Hinzert (nedaleko německého města Trevír).
Commémoration de la Journée de la Résistance nationale
Popravení byli vůdčí osobnosti a aktivní účastníci lucemburského odporu proti nacistické okupaci v letech 1940–1944. Lucemburské odbojové hnutí pomáhalo skrývat desítky lidí před gestapem, organizovalo sabotáže, šířilo protinacistické materiály a odmítalo nucenou službu v německé armádě — aktivity, které byly nacisty tvrdě potlačovány.
Mnoho odpůrců okupace bylo zatčeno a deportováno právě do koncentračního tábora Hinzert, který sloužil jako SS-Sonderlager a tranzitní tábor před dalšími transporty. Během války jím prošly tisíce lucemburských politických vězňů a přinejmenším několik set jich zde zahynulo. 
Za 2. světové války zahynulo přibližně 5 700 Lucemburčanů, tedy zhruba 2 % tehdejší populace (země měla kolem 300 000 obyvatel), procentuálně přibližně stejný počet jako Čechů.
Toto číslo zahrnuje civilní oběti, členy odboje, oběti deportací do koncentračních táborů a mladé muže, kteří padli po nuceném odvodu do německé armády. Zvláštní tragédií byla deportace židovského obyvatelstva, deportováno bylo asi 800 lucemburských Židů, přežilo jen 70.
Přibližně 11 000 mladých Lucemburčanů bylo nuceně zařazeno do Reichsarbeitsdienst (RAD) – říšské pracovní služby. Zhruba 12 000 mužů bylo následně násilně odvedeno do Wehrmachtu (tzv. „Zwangsrekrutierung“). Tyto odvody vyvolaly v Lucembursku v roce 1942 protesty, které nacisté tvrdě potlačili.
Celkově byla okupace Lucemburska jednou z nejtvrdších v západní Evropě, nacistické Německo se zemi pokusilo anektovat a germanizovat její obyvatelstvo.