Říká se, že nic nebude stejné jako před pandemií. Nejrůznější odborníci nás většinou seznamují s tím, jak hrůzné dopady má Covid-19 mít konkrétně na jejich obor. Máme ale dojem, že známé přísloví: “Každé zlo je k něčemu dobré” se nakonec potvrdí i nyní. Všechno souvisí se vším a záleží na nás všech, zda ze současné krize vyjdeme - a o kolik - obohaceni. V následujících střípcích se s Vámi rádi podělíme o korona-virové pocity několika z nás. Tak jak že ATSL prožíval lockdown v Lucembursku?...

Povídka školní

Uffff …zase je ráno, 8:40h. Vstávám, abych se připojil k online-vyučováni. Tohle je asi tak jediné, co na koroně oceňuji  - můžu spát o hodinu víc, nemusím běžet na autobus, vymýšlet omluvu, proč mi ujel a já přišel pozdě….  (Nesmím se při tom moc opakovat, abych třídní aspoň rozveselil....)..   Škola jako home-office je fakt otrava. Jo, jasně, všichni nám říkají, že naše generace je stejně pořád „online“, že to vlastně není pro nás žádná změna, není to ale pravda ... Totiž trávit celé dny za počítačem, když to máte nařízené, povinně, zase taková výhra není. To vás pak už ani nebaví hrát si večer nějaké hry…. Nejvíc mi přitom scházejí kamarádi, A vidět se můžeme zase jenom na obrazovce…. Hodiny školních předmětů se jedna od druhé vážně hodně liší. Po počátečním zmatku jsme se sice jakžtakž vzájemně přizpůsobili - učitelé trochu slevili a my, studenti, se občas i snažíme. Překvapuje nás ale, že některé online hodiny jsou nakonec v zásadě i fajn. Nejvíc mě asi baví online tělocvik…. Pokaždé máme v plánu jinou aktivitu, vyprávíme si o sportech a učitelé nám kladou na srdce, ať se aspoň trochu hýbeme, někde v přírodě.... S opravdovým tělocvikem fakt ale moc společného nemá...

Nicolas, 16 let

Povídka home office

Rychle zapnout počítač, za deset minut  mám první ranní telekonferenci. Herdek, zase mi nefunguje připojení,. No jasně, zase je připojená celá rodina, to to bude vypadávat…. Hm, kontrola zvuku a kamery… Dnes se asi budu muset zapojit i obrazem, to se musím převléct do něčeho, co aspoň vzdáleně připomíná oblečení do práce. ... Tak ze sluníčka na balkóně honem dovnitř, aby si šéfové nemysleli, že jsme celou dobu vlastně na rekreaci.… Ale aspoň se nemusím trápit s make-upem.…Většina kolegů je, stejně jako i já, ze všech těch věčných tele-konferencí unavená. Všichni chápeme, že nám online-technologie aspoň trochu umožňují dál pracovat, všem nám však ale už chybí kontakty. Sejít se na kafe, popovídat si u oběda, být prostě spolu.

Marie, Evropský dvůr, 35 let

Povídka dopravní

Jaro 2020 – hluboký lockdown. Právě jsem si vytisknul certifikát, že opravdu, ale opravdu potřebuju jít z domu a být dnes v kanceláři. Jako servisní technik prostě svoji práci z domu dělat nemůžu…. Jedu. Sám a sám, po dálnici, mezi Thioville a Lucemburkem. V běžném provozu mi cesta trvá víc než hodinu, někdy i dvě, teď ji ale zvládám za bratru 40 minut. Sluníčko svítí, všechno kolem se zelená. Uvědomuji si, přitom, jak je všechno kolem mne klidné - bez aut, bez lidí. Dneska si to sice vychutnávám, nedovedu si ale představit, že by to bylo napořád. Divný pocit, divná situace, divná doba. Už se těším na stres, na provoz. No, tohle bych tedy vážně dlouho nevydržel….

Josef, IT servisní technik, 40 let

Povídka učitelská

V životě bych si nepomyslela, že se ze mne stane počítačový expert … Známé české přísloví říká “Nouze naučila Dalibora housti“. Ale upřímně: udržet pozornost dvaceti dětí v online vyučováni je opravdu náročné. Napřed půl hodiny řešíme, kdo má a kdo vlastně nemá připojení. Pak zase, komu funguje, nebo nefunguje počítač nebo tablet. A k výuce se dostáváme teprve, pokud vůbec, až v druhé polovině hodiny … Je to zkrátka daleko náročnější, než v klasické třídě, kde mám všechno pod kontrolou. Na frak přitom dostává i spolupráce mezi žáky. Vlastně víc spolupracují rodiče, co se někdy i vůbec poprvé seznamují s tím, co se děti vlastně ve škole vůbec učí…. To je samozřejmě užitečné. Dokonce si myslím, že to i trochu zvýší prestiž učitelského povolání. Páni rodičové můžou vidět, jak s dětmi pracuji, jak i třeba zuřím, když mi už po několikáté za den úplně vymažou připravenou práci…. Rotační výuka nám sice pomohla uspokojit potřebu setkávat se, klid v prvních dnech a týdnech ale rozhodně při vyučování nebyl....

Pavla, učitelka, 42 let

Povídka přírodní

Příroda, procházky je asi tak to jediné, co nám v současné situaci zůstalo .. . Uvědomujeme si možná víc než kdy jindy, že právě příroda nám dodává sílu - zpěv ptáků, šumění liduprázdného lesa - to je prostě vážně balzám na duši....  Mnozí lidé, kteří v Lucembursku žijí už dlouho, dokonce díky lockdown objevili i místa, kam by se asi nikdy jinak normálně ani nepodívali…. A není to dobře?

Jaroslav, řidič, 60 let 

Povídka emigrační

Nesmíte vyjet za hranice. Tuhle větu jsem tolik doufala, že už nikdy, nikdy neuslyším…A teď stojím a koukám na most přes řeku Moselu. Na obou stranách stojí policie. Kontroluje, kdo má „papíry“ v pořádku a kdo ne…. A vyjet za hranici můžeme jen kvůli práci, s přichystaným certifikátem.… Někteří „malý pohraniční styk“ během lockdownu řeší ale stejně "po staru“- les prostě přeběhnou, i když přitom riskují mastnou pokutu. Pocity však, které taková situace vyvolává, bych ale nikomu nepřála...Jsou spojené s dobou dávno minulou, s komunismem. Což je ale určitě pro nás všechny stále ještě emocionálně moc silné….

Milena, emigrantka, 75 let

Váš ATSL a ZÚ Lucemburk