Gašpar Mašek, (1794, Praga, 1873, Lublaň)

Český Kašpar Mašek by skladatel, dirigent a hudební pedagog.  Na pozvání Filharmonické společnosti se v roce 1820 přestěhoval do Lublaně, kde se stal vedoucím orchestru Filharmonické společnosti a jejího sboru. Byl v té době jedním z mála vzdělaných hudebníků v Lublani, a s toho důvodu i poměrně angažován v hudební oblasti. I když se dochovalo jen několik jeho hudebních děl, v oblasti komponování byl mimořádně plodný. Mašek svého tvůrčího vrcholu dosáhl s kantátou „Kdo je mar?“na text Jovana Vesela Koseskiho, za což obdržel v r. 1860 cenu v Praze.

Anton Nedvĕd, (1829, Hořovice -1896, Lublaň)

Anton Nedvĕd, skladatel a hudební pedagog do Lublaně přišel v roce 1856, kde se stal hudebním ředitelem Filharmonické společnosti v Lublani. Za léta svého působení v Lublani pozvedl úroveň komorní a orchestrální hudby na evropskou úroveň, neboť kromě slovinských písní uvedl díla světové hudby. Byl jedním ze zakladatelů Lublaňské čítárny, kde vedl sbor, a podílel se také na založení a provozu „Glasbene matice“ v roce 1872. Věnoval se i pedagogické práci a zavedením zpěvu na základních školách jako jeden z prvních připravil v roce 1863 hudební učebnici ve slovinštině „Krátká nauka o hudbě“.

Anton Foerster (1837, Osenice u Jičína, 1926, Novo mesto)

tvůrce nejhranější a nejoblíbenější slovinské opery

Narodil se v Čechách, kde získal hudební, ale i právnické vzdělání. V roce 1867 přišel do Lublaně, kde zpočátku působil jako sbormistr. V následujícím roce se stal varhaníkem a vedoucím hudební sekce v lublaňské katedrále a tuto službu vykonával celých 41 let. Byl aktivní i jako hudební pedagog,  redaktor časopisu „Cerkveni glasbenik“ (Církevní hudebník). Do dějin se zapsal především jako autor slovinské národní opery „Kraňský slavíček“,  která je považovaná za první slovinskou operu. Opera byla hned po premiéře v roce 1872 příznivě přijata kritikou a s nadšením publika. Mezi slovinskými operami je i dnes považována za nejoblíbenější a nejmelodičtější díky lidovému duchu. Anton Foerster je autorem řady dalších skladeb, které se řadí mezi vysoce hodnotnou hudbu. Jeho tvorba zahrnuje kolem čtyř set skladeb různých žánrů, od sborových a sólových písní až po díla komorní, klavírní a orchestrální.

Emerich Beran (1868, Brno – 1940, Lublaň)

položil základy výuky hry na violoncello na profesionální úrovni

Skladatel, hudební pedagog a violoncellista, který studoval v Brně u světově uznávaného českého skladatele Leoše Janáčka. V roce 1898 odjel do Mariboru, kde působil jako pedagog na Státním mužském učitelském ústavu (Državno moško učiteljišče). Vychoval řadu významných slovinských hudebníků a skladatelů. V rámci ústavu založil i smyčcový orchestr, který se časem proslavil po celém Slovinsku. Beran se aktivně podílel na organizování koncertů a významně ovlivnil kulturu, život a dění v Mariboru. V roce 1928 přijal nabídku ředitele konzervatoře v Lublani a začal vyučovat hru na violoncello. Zbytek svého života strávil v Lublani, kde zemřel 11. března 1940. Jeho tělo bylo dle jeho přání pochováno na městském hřbitově v Mariboru.

Václav Talich (1883, Kroměříž – 1961, Beroun)

první dirigent Slovinské filharmonie v Lublani

Václav Talich patří mezi největší české dirigenty 20. století. Své první dirigentské angažmá získal v Lublani v roce 1908, kde působil jako šéfdirigent Slovinské filharmonie (1908–1912). Již po prvním představení, které bylo ve velkém sále hotelu Union, zaznamenala Slovinská filharmonie obrovský úspěch. Talich se během krátké doby stal významnou postavou hudebních kruhů v Lublani, za jeho vedení se výrazně zvýšila kvalita orchestru i jeho repertoáru. V roce 2018 byla Václavu Talichovi  v Grand Hotelu Union v Lublani odhalena pamětní deska.