Náměstek Tlapa ve svém projevu zdůraznil, že v současné době je ekonomické diplomacii věnována zvýšená pozornost. Z příkladů, které můžeme nalézt nejen v České republice ale i zahraničí vyplývá, že kompetence v oblasti ekonomické diplomacie se většinou dělí mezi Ministerstvo zahraničních věcí a další ekonomické ministerstvo a jeho zvláštní agentury. Sílícím prvkem je i snaha přizvat do rozhodování o ekonomické diplomacii zástupce podnikatelské sféry. Lze vysledovat i trend k posílení koordinace zastupitelských úřadů s pobočkami agentur v jednotlivých hostujících státech. V některých zemích také ekonomické sekce nebo agentury na podporu vývozu za své služby účtují poplatky (z důvodů vytvoření udržitelného financování pro tyto agentury velké množství požadavků). V ekonomické diplomacii se řada zemí soustředí na konkrétní sektory, ve kterých jejich společnosti mohou nabídnout přidanou hodnotu.

Tento trend na příkladu Maďarska potvrdil i místopředseda J. Manninger. Maďarská diplomacie reformovala svůj systém ekonomické diplomacie v roce 2014, kdy se propojilo ministerstvo zahraničních věcí s ministerstvem pro obchod. Nově vzniklé ministerstvo pro národní ekonomii se věnuje interním ekonomickým otázkám. Ministerstvo zahraničních věcí se tak rozšířilo o ekonomické diplomaty. Souběžně s tím došlo i k posílení agendy ekonomické diplomacie u všech diplomatů. Činnost sítě zastupitelských úřadů je doplňována několika agenturami a organizacemi. Samostatně fungující Investment Agency má na starosti příliv zahraničních investic do Maďarska. Podpoře exportu pak napomáhá i agentura Trade House, která poskytuje placené zprostředkovatelské služby či obchodní semináře. I tyto instituce však reportují svou činnost ministerstvu zahraničních věcí. Autonomní roli má jen podpora exportu poskytovaná v rámci obchodních komor. Výkon ekonomické diplomacie je centralizován nejen na úrovni ministerstva, ale obdobným způsobem velvyslanec v každé zemi působí v roli tzv. „mini prime minister“, který odpovídá a koordinuje všechny aktivity od ekonomických až po kulturní.

V následné otevřené diskuzi zástupci ostatních zemí V4 vesměs pozitivně komentovali směřování ekonomické diplomacie České republiky a Maďarska. Všichni představitelé se také shodli, že spolupráce formou sdílení zkušeností, inovací a obecně „best practices“ (rozvoj zahraniční sítě, nové metody ve vyhledávání sektorových příležitostí, synergické efekty mezi veřejným a soukromým sektorem) je nanejvýš přínosná. Kromě sdílení vlastních zkušeností by však členské země V4 mohly spolupracovat na poli ekonomické diplomacie také při vyhledávání a prosazování skutečných příležitostí především na rozvojových trzích (například v Íránu) v rámci tzv. „sdílených kompetencí“, což by sekundárně mohlo vést i k upevnění a vylepšení pozic zemí V4 na světových trzích.