Předběžné opatření Zemského soudu v Berlíně z 10. srpna 2006 vydané ve prospěch navrhovatele (Česká republika) bylo i přes odvolání odpůrce potvrzeno, protože navrhovatel byl odpůrcem poškozen ve svém právu na ochranu jména a naplňuje důvody pro vydání usnesení dle § 935 ff občanského soudního řádu a § 12 občanského zákoníku.

Návrh na vydání předběžného opatření není neúčinné proto, že by navrhovatel nebyl v tomto případě řádně zastoupen právním zástupcem. Navrhovatel předložením originálu plné moci na jednání 26. září 2006 prokázal, že řízením pověřil právního zástupce. Předložený originál plné moci obsahoval oficiální razítko velvyslance a byl podepsán vyslancem, tj. zástupcem velvyslance. Vzhledem k těmto skutkovým okolnostem by odpůrce musel konkrétně uvést, proč by tato plná moc k vedení řízení měla být neúčinná. Navrhovatel je totiž v rámci Spolkové republiky Německo zastoupen k právním úkonům svým velvyslancem, popř. vyslancem. V tomto rozsahu může velvyslanec, popř. jeho zástupce, pověřovat advokáty k vedení řízení a k těmto účelům může vystavovat plné moci. Skutečnost, že předložená plná moc byla vystavena protiprávně, nebyla prokázána.

Odpůrci nepřísluší právo na toto jméno. Odpůrce má jako právnická osoba vlastní firemní jméno a tím má jednoznačně jiné jméno než navrhovatel. Skutečnost, že odpůrce je oprávněn užívat jména navrhovatele, není v tomto případě prokázána. Tímto je naplněn případ tzv. neoprávněného přivlastnění si jména ve smyslu § 12 věta 1, 2 Alt. občanského zákoníku. Jestliže neoprávněná osoba užívá jako doménu cizího jména - bez jakýchkoli koncovek, pak se vytváří obecný dojem, že se jedná o doménu držitele jména; pročež dochází k záměnám (k tomu srovn. Spolkový soudní dvůr - NJW - RR 2002, 1401 - Düsseldorfský státní znak, Vrchní zemský soud v Düsseldorfu WRP 2002, 1085 - duisburg-Info.de; k záměně u domén srovn. též Spolkový soudní dvůr NJW 2002, 2031 pod II.2 b) bb) - shell.de). Tato ochrana domény zásadně platí také pro jména územních celků. U navrhovatele, cizího státu, se zjevně jedná o územní celek. Proto podléhá také ochraně před užíváním svého jména jako domény třetími osobami. V tomto případě se nejedná o rozporuplnou doménu, což by mohlo vést k tomu, že navrhovateli by nepříslušela ochrana dle § 12 občanského zákoníku. Vrchní zemský soud v Düsseldorfu ve svém rozhodnutí z 15. července 2003 - 20 U 43/03 sice uvedl, že např. provozování Karlsruhe.at by mohlo být rozporuplnou doménou, protože Karlsruhe je v Německu a koncovka "at" zjevně odkazuje na Rakousko - v tomto případě to však neplatí. Tyto úvahy mohou být adekvátní, pokud se jedná o územní celky veřejného práva, jako jsou města a obce. V Německu se totiž často vyskytují obce a města se stejným názvem a tyto názvy se částečně vyskytují také v německy hovořící cizině (např. v Německu se vyskytuje několikrát Berlín). Něco jiného musí ale platit v případě, kdy se u ochraňovaného jména jedná o jméno státu. Česká republika vystupuje na celém světě ojediněle, ať již pod svým českým oficiálním názvem či v německy mluvící oblasti pod německým překladem svého oficiálního státního názvu. Koncovka at, ch nebo také com nevede k rozporuplné doméně, protože koncovka u státního názvu navrhovatele pouze poukazuje na to, z které části internetu, tj. z které národní části sítě, uživatel právě vyvolává informace. Tato koncovka však nemůže vyvolávat dojem - jako v případě města - že se jedná o nějaké město, které patří ke státnímu území, v jehož oblasti je tato síť s označením např. at nebo také de vedena. S poukazem na jedinečnost států není koncovka, označující určitou síť, považována za součást jména, neboť každému uživateli je známo, že tento stát existuje jako jedinečný útvar. Při doméně nejvyšší úrovně tschechische-republik.at může uživatel spíše nabýt dojmu, že navrhovatel má v síti koncovku at, že se sám takto prezentuje a že je majitelem této domény.
V daném případě není rovněž zřejmé, jak jinak je možné zabránit dojmu, že vlastníkem dané domény je navrhovatel, než vzdáním se užívání zmíněných domén. Navrhovateli proto přísluší nárok, aby bylo upuštěno od užívání jeho jména v doménách. Kromě zmíněných domén přísluší navrhovateli obecný nárok vůči odpůrci, aby neužíval jeho jména i u dalších domén.

Dále navrhovateli přísluší nárok, aby odpůrce již nezcizoval provozující domény, které nesou jméno navrhovatele. Není totiž zřejmé, že tyto domény mohou být přeneseny na jinou osobu než navrhovatele, která by byla oprávněnou majitelkou tohoto jména.

V daném případě je žádoucí, aby předběžné opatření bylo provedeno co nejdříve. Samotný zákaz užívání jména navrhovatele a jeho dalšího užívání odpůrcem v rámci předběžného opatření postačuje k řízení pro nečinnost. Při posuzování, zda předběžné opatření k tomuto řízení poskytuje důvod, nepůjde o to, jak navrhovatel jedná ve vlastní zemi. Rozhodující pro toto řízení je, jak jedná v německy mluvící oblasti, v níž neoprávněná právnická osoba vystupuje s přeloženým jménem. Zde navrhovatel - bezprostředně poté, co se prostřednictvím svého vyslance dozvěděl, že překlad jeho státního názvu je v německy mluvící oblasti komerčně využíván jako doména, a to mj. i odpůrcem - jednoznačně požadoval opatření, aby užívání jeho jména bylo napříště zakázáno. Soudu je známo, že navrhovatel takto postupoval nejen vůči odpůrci, nýbrž že jsou vedena paralelní řízení proti dalším fyzickým a právnickým osobám, které protiprávně užívají jeho jméno. Spěšnost je alespoň do rozhodnutí ve věci samé důvodná i proto, že při dalším užívání jména navrhovatele odpůrcem mohou třetí osoby nabýt dojmu, že navrhovatel je provozovatelem dané domény. Důvod k brzkému provedení předběžného opatření je dán již pro vůli odpůrce užívat jména navrhovatele.

• Tisková zpráva velvyslanectví v německém znění