Základní informace k návrhu restitučního zákona:

            O potřebě řešení restitucí se v Srbsku hovoří již minimálně od roku 2005. Za vlády Miloševiće byla částečně vyřešena otázka restituce zemědělské půdy a církevního majetku. Po roce 2000 neexistovala dostatečná politická vůle k vyřešení této problematiky. Odhady celkového majetku určeného k restituci se pohybují od úrovně několika miliard € až po 250 mld. €.

            Návrh zákona předpokládá vrácení majetku či finanční náhrady vlastníkům vyvlastněných majetků podle stavu z března 1945. Dosud je registrováno cca 140 tisíc žádostí o restituce podle dřívějších právních předpisů. Z toho důvodu bude ředitelství pro restituce transformováno na restituční agenturu.

Podstatou restitučního zákona má být fyzické vracení majetku ve všech případech, kde je to možné, ve výjimečných případech budou restituentům vydány dluhopisy v dinárech a to do celkové hodnoty 2 mld €. Nebude umožněna náhrada v podobě jiných nemovitostí.

            Místopředseda vlády Djelić je přesvědčen, že v rámci procesu konsolidace se státu podaří vrátit naturálně téměř veškerou půdu. Jedná se o přibližně 300.000 hektarů zemědělské půdy a lesů.

            Původní majitelé podniků nebudou moci dostat majetek naturálně, ale budou kompenzováni prostřednictvím dluhopisů a na základě zhodnocení kapitálu podniku. Ocenění hodnoty podniků bude provedeno na základě hodnoty kapitálu v době vyvlastnění (březen 1945), která bude přepočítaná na aktuální tržní hodnotu.

            Návrh zákona obsahuje některé další principy, jako např. reciproční klausuli nebo vyloučení restitučních nároků členů okupačních sil (z druhé světové války).

            V rámci veřejné rozpravy ZÚ Bělehrad zaregistroval debatu k následujícím tématům:

1) Stanovení rozhodného roku pro posouzení nároku na restituci (březen 1945)

Nejhlasitěji tuto hranici napadla židovská obec. Ta požaduje, aby do zákona byl zahrnut majetek, který byl vyvlastněn Židům v letech 1941-1945 za okupace Jugoslávie nacistickým Německem. Podle názoru Sdružení pro restituce (koalice nezávislých NGO) by nejvhodnějším termínem byl duben 1941. Ten by pokryl také nároky fyzických osob, kterým byl znárodněn majetek během války v zónách okupovaných Maďarskem, Chorvatskem nebo v rámci „vyřizování účtů“ v samotném Srbsku (k tomu docházelo již od roku 1944).

2) Neumožnění náhrady v podobě jiných nemovitostí za restituovaný majetek, který nelze fyzicky vrátit

Podle názoru vlády je umožnění restituce náhradních nemovitostí administrativně náročným procesem, který by navíc otevíral prostor pro korupci. Sdružení pro restituce považuje vyloučení náhrad za základní nedostatek návrhu zákona. Podle jejich názoru zakládá množství výjimek z povinnosti fyzického vrácení majetku (který je přitom deklarován jako základní způsob restituce) situaci, kdy drtivá většina náhrad bude v podobě finančního vyrovnání. To by pak dosáhlo nedostatečné úrovně s odůvodněním omezenosti prostředků ve státním rozpočtu. Princip náhrad je podle sdružení možný (nárokován je ekvivalent cca. 28% pozemků ve vlastnictví státu, 3,2 lesů a např. 4% pozemků v Bělehradě) a znamenal by snížení nároků na státní rozpočet.

3) Odhad finančních nákladů

Na kulatém stolu k návrhu zákona, který zorganizovala 10.8.2011 tisková agentura Tanjug, někteří nezávislí ekonomové upozornili, že odhad nákladů na finanční kompenzace (2 mld €) je stanoven direktivně na základě požadavků MMF. Nebere se přitom v úvahu proběhlá privatizace. Již privatizované majetky nebude možné fyzicky vrátit, proto zmiňovaná částka je spíše minimální. Jiní ekonomové však oponují, že 2 mld € sice představují cca. 5 % HDP, ale v případě splatnosti např. během 20 let by zátěž pro srbský státní rozpočet byla snesitelná (řekněme 0,25% HDP ročně).

4) Výpočet kompenzace v dinárech

Během projednání návrhu zákona na Hospodářské komoře Srbska prosazovali představitelé řady podnikatelských asociací, aby předmětné dluhopisy byly vydávány v €, nikoliv v dinárech. Podnikatelé se domnívají, že by při výpočtu vyvlastněného majetku výpočet měl být devizový, protože „nikdo nemůže předpokládat, co se stane s dinárem v příštích pěti letech“. Na tento návrh mpř. vlády Djelić odpověděl, že cílem státu je posílit dinár a co nejvíce transakcí provádět v dinárech. Zdůraznil, že zkušenosti okolních zemí v takovém případě potvrzují, že tento postup (devizový výpočet) se neukázal jako transparentní a efektivní pro kompenzaci.

            Podle návrhu zákona zveřejní Ředitelství pro restituce výzvu pro podání žádostí o vrácení majetku v denním tisku, na oficiálních stránkách srbské vlády, ministerstva financí a ředitelství ve lhůtě do 120 dnů ode dne vstupu zákona v platnost.  Z návrhu též vyplývá, že osoby, které přihlásily odňatý majetek podle zákona o přihlášení a evidenci odňatého majetku publikovaném v Úředním věstníku č. 45/05 předkládají novou žádost. Celý text návrhu zákona (v srbském jazyce) je k nalezení na webových stránkách: http://www.mfin.gov.rs/pages/article.php?id=7765&#txt7765