Z pohledu mezinárodního práva je postavení konzulárních úřadů je upravenoVídeňskou úmluvou o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963. Tato úmluva rozlišuje dvě kategorie konzulárních úřadů:

- konzulární úřady vedené konzulárními úředníky z povolání a

- konzulární úřady vedené honorárními konzulárními úředníky.

Vídeňská úmluva nedělá zásadní rozdíly mezi oběma kategoriemi konzulárních úřadů, pokud se jedná o jmenování vedoucích úřadů a vlastní výkon konzulárních funkcí.

Rozdíly však existují v postavení obou kategorií těchto úřadu, zejména pokud jde o jejich výsady a imunity. V tomto hledu je zvláštní postavení honorárních konzulátů podrobněji rozvedeno v hlavě III Vídeňské úmluvy.

Rozdíl je dále v tom, jaké úkoly české přepisy a předpisy Evropské unie svěřují oběma kategoriím konzulárních úřadů. Obecně lze říci, že honorární konzuláty České republiky nevykonávají úplně všechny povinnosti jako konzulární úřady vedené konzulárními úředníky z povolání. Honorární konzulové například nevydávají víza ani neorganizují volby do Parlamentu České republiky.

Obecně jsou pravomoci honorárního konzula stanoveny ve Statutu českého honorárního konzulárního úředníka a v konkrétní podobě dále vymezeny v Instrukci pro výkon konzulárních funkcí, kterou každý honorární konzul obdrží při nástupu do funkce.

Síť honorárních konzulátů začala znovu vznikat téměř okamžitě po zásadních politických změnách, ke kterým v bývalém Československu došlo po listopadu roku 1989. V červnu 1990 vyslovila tehdejší federální vláda souhlas se zřizováním honorárních konzulátů a ještě téhož roku začaly první honorární konzuláty vznikat. Řada nově jmenovaných honorárních konzulů dále v práci pokračovala i po vzniku České republiky dne 1. ledna 1993. Za dvacet let své existence dokázala Česká republika vybudovat rozsáhlou síť 170 honorárních konzulátů v mnoha zemích světa.

Na pozici honorárního konzula jsou vybírány odpovědné a významné osobnosti, které v dané oblasti působí dlouhodobě, mají zkušenosti z fungování místní administrativy i hospodářského a kulturního života a které si zde díky tomu vybudovaly stabilní kontakty. Návrh na jmenování honorárního konzula i zřízení jeho úřadu dává zpravidla diplomatická mise, tedy velvyslanectví České republiky, v příslušné zemi. Honorárního konzula pak jmenuje český ministr zahraničních věcí. Ke jmenování se v konečné fázi vyjádří i přijímající stát, ve kterém honorární konzul Českou republiku bude zastupovat.

Role honorárního konzula spočívá v dobrovolné činnosti ve prospěch České republiky v zahraničí, kterou vykonává pod vedením vedoucího diplomatické mise České republiky akreditovaného v dané zemi, případně pod vedením generálního konzula z povolání. Jeho hlavním úkolem je prosazovat ekonomické, obchodní a kulturní zájmy České republiky,  rozvíjet vzájemné vztahy v těchto oblastech a v neposlední řadě též pomáhat českým občanům, zejména pokud se ocitnou v nouzi. Jejich úkolem je též přispívat k rozvoji turistiky a kontaktů mezi lidmi.

Honorární konzulové tak v mnoha ohledech významným způsobem napomáhají při naplňování hlavních úkolů české diplomacie v zahraničí. Je též zcela nepochybné, že v dnešním globalizovaném světě bude podíl honorárních konzulů České republiky na plnění těchto úkolů i nadále růst.