Povědomí nám napovídá, že Amerika má ceny energií ve srovnání s Evropou nižší. Při pohledu na cenu za KWh elektřiny na faktuře průměrné domácnosti to platí. Americká vydá 18 centů za KWh, zatímco evropská podle Eurostatu 28 eurocentů (~33 US
centů). Pod národním průměrem se ovšem schovává řada regionálních rozdílů. V populačních centrech je cena zpravidla vyšší – severovýchod USA se pohybuje mezi 20-30 centy, Kalifornie „vede“ s 30,45 centry za KWh. Kromě aktuální výše je důležité, kam směřuje trend. Za poslední rok cena v USA v průměru vzrostla o 7-10 % a do budoucna je očekáván další výrazný růst. Co za tím stojí?

 Nejprve se podívejme na velkoobchodní dynamiku. Prvním faktorem je cena paliva, především plynu, který i v Evropě po velkou část roku z principu závěrné elektrárny určuje cenu silové elektřiny. Ve Státech je role plynu ještě výraznější.  Jeho cena na celém východním pobřeží roste v souvislosti s exportní kapacitou nově budovaných LNG terminálů. Rozdíl mezi burzami – americkým Henry Hubem (17 USD/MWh) a evropským TTF (30 EUR/MWh), je nejnižší minimálně od ruské invaze.

 Kromě východního pobřeží jsou i další ostrovy, ať už doslova (Havaj, 42 centů za KWh) nebo přeneseně (Aljaška, 27 centů za KWh), kde drahý plyn zvedá ceny elektřiny. Situace Aljašky je paradoxní, neboť u tak velkého producenta ropy a plynu by jeden očekával ceny naopak nižší. Na vině je chybějící plynová infrastruktura mezi těžařským severem a osídleným jihem.

 Druhým faktorem na velkoobchodním trhu s elektřinou je rostoucí poptávka, která jde na vrub elektrifikaci nových odvětví, oživení průmyslové výroby a datovým centrům. Samotný růst zátěže by k růstu cen nutně vést nemusel – fixní položky se mohou potenciálně rozdělit mezi více spotřebitelů a tím snížit jednotkovou cenu. V současných podmínkach těžko splnitelným předpokladem je však adekvátní výstava nových zdrojů. V létě zveřejněná studie zdrojové přiměřenosti Ministesterstva energetiky předpovídá do roku 2030 růst průměrné zátěže o 15 % (115 GW). To je po 20-30 letech stagnace zásadní obrat. I pokud by nedošlo k odstavení žádných zdrojů je projektovaná kapacita nedostatečná a riziko výpadků podle studie roste 30násobně.

 Data centra jsou jako možná příčina rostoucích cen společensky zdaleka nejskloňovanější. Neovlivňují totiž pouze „silovku“. Jejich připojení si vyžaduje investice do sítě a, pokud na to nepamatuje regulace, navyšují všem spotřebitelů cenu za distribuci. V případě vertikálně integrovaných utilit – které v USA dosud obsluhují třetinu spotřebitelů – se do regulované složky dále propisují i odpisy z výstavby nových zdrojů, které mají novou plánovanou zátěž pokrýt.  Některé plány jsou skutečně velkolepé. Například utilita Georgia Power ve stejnojmenném státě na základě žádostí o připojení předpokládá do roku 2030 růst zatížení o 6 GW. 2 Odvolává se především na data centra a plánuje masivní výstavbu zdrojů. Vzhledem k realizaci zisku z CapExových  odpisů má utilita motivaci odhad poptávky nadsazovat, nicméně i kdyby byl růst poloviční, jde při instalované kapacitě utility 16 GW o markatní vývoj. 

Experti se navíc shodují, že elektrizační síť je v USA relativně stará a jen její udržení v chodu bude vyžadovat v budoucí dekádě vysoké investice. (Tedy nic, co bychom v Evropě neznali.) Ty už nyní činí odhadem 10 miliard USD ročně. V některých státech do síťové složky významně vstupují náklady na obnovu po živelných pohromách. Například podle studie jedné z národních laboratoří je právě tato položka nejvýznamnější příčinou prvenství Kalifornie s váhou 4,3 centů za KWh. Je známé, že stát pravidelně bojuje z rozsáhlými požáry. Obdobně se zálivové státy – najmě Florida a Louisana – potýkají s obnovou sítě po hurikánech. 

Na druhou stranu, titulky o skokovém růstu cen vyvažují některé statistiky. Po zohlednění inflace, cena elektřiny dosud rostla jen minimálně. A viděno jako podíl z příjmů průměrného Američana jsou výdaje na elektřinu nejnižší za 50 let. Nicméně, průměrný člověk, jak víme, neexistuje, a skutečné společenské dopady trendu může maskovat zvyšující se majetková nerovnost. Vedle projekcí jsou i anekdodální důkazy, směřující k tomu, že trend bude pokračovat. Na letošní zimu vzrostla autorovi článku ve Washingtonu D.C. cena o 30 % na 22 centů za KWh.  

Organizace trhu s elektřinou je v USA neskutečně komplexní. Pro zkoumání erovnoměrných dopadů je v některých státech možno využít ještě granulárnější data.
Vedle 11 trhů s elektřinou je velkoobchodní elektřina na liberalizovaných trzích (2/3 spotřebitelů) v USA naceňována i na úrovni jednotlivých trafostanic, jichž jsou vyšší desetitisíce (tzv. LMP – locational marginal price). LMP reflektuje místní tržní ekvilibrium a fyzickou kapacitu sítě. Zákazník tuto cenu běžně nevnímá, neboť ji za něj hradí jeho dodavatel, který náklady na dodávku do „úzkých“ a tedy drahých hrdel zpravidla rozdělí v rámci svého portfolia. Záleží ale na místní regulaci a konkrétních kontraktech a někteří spotřebitelé jsou od volatility LMP zjevně odstíněni méně.

 Bloomberg před nedávnem zveřejnil investigaci, podle které řadě spotřebitelů v Marylandu meziročně vzrostla koncová cena elektřiny až o 80 %. Společným jmenovatelem byla jejich blízkost k rozsáhlým data centrům, a právě výše popsaná dynamika. Z širší analýzy vyplynulo, že LMP trafostanic v blízkosti data center za posledních 5 let vzrostla o 247 %.  

Jak říkají Američané, sečteno a podtrženo – bottom line – cena elektřiny roste, ale dopady trendu jsou nerovnoměrné. Ceny v Americe pro domácnosti jsou
přibližně dvakrát nižší než v Evropě, nicméně srovnávání průměrných cen stírá nejen regionální rozdíly, ale i otázku celkové spotřeby a celkových výdajů.
Zatímco americká domácnost ročně spotřebuje mezi 8-11 MWh, evropská jen 3-5 MWh.  Pro spotřebitele je nejlevnější KWh ta nespotřebovaná a v současných podmínkách dostává návratnost investic do úsporných opatření nový stimul.
Čeští exportéři energeticky účinných výrobků a řešení by proto neměly trh ignorovat kvůli stereotypnímu vidění USA jako země levných energií. Pracovníci
jednotné zahraniční sítě jsou připraveni s Vámi vaše exportní plány konzultovat.

Autor: Jan Udržal