České desetileté výnosy spadly na historická minima a v poslední aukci mohli českému státu investoři utrhnout ruce. Podobně veselá situace je v Polsku, kde si stát půjčuje nejlevněji za posledních šest let. I když objektivně relativní kvalita českého a polského dluhu roste, má pořád hodně daleko k pozici bezpečného ostrova. Český ani polský dluh nebo měna asi nebude v brzké době hrát roli švýcarského, německého nebo amerického protějšku.
Jak česká, tak polská státní kasa nehospodaří na první pohled vůbec špatně. I když český státní rozpočet možná nedodrží úplně přesně schodek pro tento rok, odchylka od plánovaného schodku na úrovni sto pěti miliard korun asi nebude velká a deficit se dostane do blízkosti tří procent HDP. To je v tuto chvíli v celoevropském srovnání úspěch. Česká vláda je navíc slušně předfinancovaná. Má před sebou skoro polovinu roku a už si na trhu půjčila zhruba devadesát pět procent prostředků potřebných pro letošní hospodaření. Navíc má z minulých let na účtech neutracené rezervy v hodnotě desítek miliard korun. Když by na to přišlo, nepotřebuje si tedy české ministerstvo financí v tuto chvíli prakticky půjčovat vůbec nic. V Polsku je situace obdobná. Deficit veřejných financí má být letos jenom nepatrně vyšší než v Česku (necelá čtyři procenta HDP) a potřeba financování na letošní rok je pokrytá již z více jak osmdesáti procent.
Pořád ale těžko český a polský trh označit za bezpečný ostrov. Za poklesem výnosů jsou kromě domácích faktorů také globální tendence. Strach ze slabého růstu v globální ekonomice jako celku vedl k poklesu výnosů ve většině bezpečných lokalit (americký, německý, švýcarský trh), ale i v řadě periferních ekonomik (Irsko, Itálie). Je sice pravda, že se vylepšuje i výnosové rozpětí mezi českým a německým dluhopisem, to ale zatím nedosáhlo ani minim roku 2012, byť absolutní úroveň českých výnosů je v tuto chvíli na historických minimech.
Český dluhopisový trh také obdobné prudké přílivy peněz ze zahraničí, které dočasně pomohly zlepšit sentiment, již mnohokrát zažil. Podíl zahraničních investorů na vládním dluhu ale nikdy dlouhodobě nevzrostl nad patnáct procent. Jako bezpečný ostrov se také na rozdíl od dluhopisů zatím příliš nechovají ani středoevropské měny a mají k tomu pravděpodobně dobrý důvod.
Především česká ekonomika je v případě dalšího zostření eurokrize extrémně zranitelná svojí otevřeností a rostoucí závislostí na zahraničním obchodu. České úsporné manévry přispívají v tomto roce zatím k rekordnímu propadu domácí spotřeby a eventuální prudší propad zahraniční poptávky by sen o superbezpečném českém dluhopisu rychle rozprášil.

JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny e-mail: jabures@csob.cz