Vlastimil Tusar, první diplomatický zástupce Československa v Rakousku

Zdroj: Úřad vlády ČR

Vztahy mezi Československem a Rakouskem v počátečním období po první světové válce určovaly především hospodářské styky i nerozřešené otázky vyplývající z rozdělení bývalého státoprávního svazku rakousko-uherské monarchie. Zprostředkovatelem počátečních kontaktů byl úřad plnomocníka ČSR, zřízený ve Vídni počátkem listopadu 1918 Národním výborem. Po podpisu mírové smlouvy s Rakouskem v Saint-Germain 10.9.1919 přistoupily obě strany k navázání diplomatických styků. Předpokladem jejich navázání bylo z československé strany prosazení zahraničněpolitické koncepce ČSR ve vztahu k Rakousku, čehož dosáhla československá diplomacie podepsáním protokolu s Rakouskem 12.1.1920. Navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi pak vyplývá z aktu odevzdání kabinetního listu prvního rakouského chargé d´affaires 20.1.1920 ministru zahraničních věcí E.Benešovi, československý chargé d´affaires odevzdal svůj kabinetní list po 24.1.1920. Diplomatické styky zanikly anšlusem Rakouska.

Po skončení druhé světové války se přistoupilo k obnovení diplomatických styků. V listopadu 1945 se předsednictvo vlády ČSR usneslo na návrh ministra zahraničních věcí a vzhledem k doporučení Spojenecké rady pro Rakousko uznat vládu K.Rennera způsobem deklarativním tak, jak to 20.10.1945 učinily okupační velmoci. Poté bylo přikročeno k výměně zástupců s oficiálním názvem "zmocněnec k hájení zájmů československých v Rakousku" a "zmocněnec k hájení zájmů rakouských v Československu" . Tito zmocněnci byli pověřeni u ministrů zahraničních věcí. Rozhodnutím Spojenecké rady v Rakousku z 25.2.1946 bylo rakouské vládě povoleno vysílat do ciziny politické zástupce a přijímat politické zástupce cizích zemí. Na základě tohoto rozhodnutí československá vláda se 23.4.1946 usnesla uznat Rakousko a jeho vládu de iure a vyměnit si s ním politické zástupce. Dne 29.4.1946 byl československý zmocněnec v Rakousku jmenován politickým zástupcem ČSR v Rakousku a obdobnou funkcí byl z rakouské strany pověřen rakouský zmocněnec v Praze. Dne 28.6.1946 byla ve Vídni podepsána nová dohoda čtyř okupačních velmocí o kontrolním ústrojí v Rakousku. V jejím čl. 7 byla dána rakouské vládě volnost navazovat normální diplomatické styky s vládami členských států Spojených národů. Jelikož vládní usnesení ČSR z 13.11.1945 zmocnilo ministra zahraničních věcí, aby provedl výměnu diplomatických zástupců za podmínky, že tak napřed učiní jedna z okupačních velmocí, vytvořily se pro obnovení československo-rakouských diplomatických styků po 7.9.1946, kdy v Rakousku odevzdal své pověřovací listiny vyslanec USA, reálné podmínky. Při své návštěvě u generálního sekretáře MZV 2.10.1946 přednesl rakouský politický zástupce v ČSR oficiální návrh rakouské vlády na obnovení řádného diplomatického a konzulárního zastoupení mezi oběma zeměmi. K jeho realizaci pak došlo udělením agrément rakouskému vyslanci v ČSR Adrianovi Rotterovi a československému vyslanci Františku Bořkovi-Dohalskému.

Dne 8.1.1975 oznámilo v tisku federální ministerstvo zahraničních věcí ČSSR, že vláda ČSSR a spolková vláda Rakouské republiky se dohodly svá vzájemná diplomatická zastoupení povýšit na velvyslanectví. Diplomatické styky jsou naplňovány prostřednictvím diplomatických misí v obou zemích.