Film „Alois Nebel“ je debutem režiséra Tomáše Luňáka. Animované drama je adaptací stejnojmenného komiksového románu, který má tři díly.

Autory černobílé předlohy jsou spisovatel a scenárista Jaroslav Rudiš a zpěvák, textař a výtvarník Jaromír 99. K realizaci filmu byla poprvé v české kinematografii použita unikátní technologie rotoskoping, která je kombinací hraného a animovaného filmu.

Technologii rotoskopie si tvůrci vybrali proto, že zachovává plynulost a realističnost pohybu postav a předmětů. Výsledky obraz se maximálně shoduje s charakteristickou mimikou a gestikou herců. Tato technologie spočívá v tom, že se nejprve natočí dané scény s herci v reálném prostředí, a ty jsou poté po jednotlivých filmových okénkách překresleny a animovány. Poprvé byla použita v roce 1915 americkým filmařem Maxem Fleischerem.
Na Českých lvech za rok 2011 si snímek odnesl cenu za nejlepší hudbu, nejlepší zvuk, nejlepší výtvarné řešení a nejlepší plakát.

V prosinci 2012 dosáhl na Evropských filmových cenách vítězství v kategorii nejlepší animovaný film.

Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot). Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha. Nejčastěji se mu v ní zjevuje Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po 2. světové válce. Šedivé dny na nádraží v Bílém Potoce na sklonku socialismu líně plynou, výhybkář Wachek (Leoš Noha) společně se svým otcem (Alois Švehlík) kšeftují s důstojníky sovětské armády. Poklidnou atmosféru naruší jednoho dne Němý (Karel Roden), který překročí hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Halucinace nakonec Nebela přivedou do blázince a přijde o místo výpravčího. Vydá se do Prahy hledat jinou práci u dráhy a na Hlavním nádraží najde svou životní lásku, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). Nebel se rozhodne vrátit zpátky do hor, aby se znovu setkal s Němým a souboj s temnými stíny minulosti dovedl do konce.