Mise vedené vrchním ředitelem Ministerstva životního prostředí Davidem Surým se zúčastnila rozsáhlá delegace složená z českých firem Dekonta, ENKI a Gisat a výzkumníků z CzechGlobe (při Akademii věd ČR), Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Ostravské university. Delegace se soustředila na jednání s federálními institucemi Kanady v Ottawě a na příležitosti v provinciích Alberta a Britská Kolumbie, které se řadí k nejvíce zasaženým klimatickou změnou. Možnosti spolupráce tak byly projednány s federálními a institucionálními partnery jako Public Safety Canada, Environment and Climate Change Canada, či Red Cross Canada. Jelikož implementace klimatických a záchranných řešeních probíhá zejména na provinční úrovni, delegace jednala také s provinčními partnery v Albertě s Ministerstvem životního prostředí Alberty, Ministerstvem lesů a parků a implementačními agenturami včetně Alberta Emergency Management Agency a propagovala příležitosti ke spolupráci i na rozsáhlém networkingu v Edmontonu a ve Vancouveru. Významným prvkem spolupráce je také společný výzkum a příležitosti meziuniverzitních partnerství, které aktuálně posiluje status Kanady jako asociované země v programu Horizon Europe. Během mise proto delegace realizovala rozsáhlá jednání s Carleton University v Ottawě, s University of Alberta v Edmontonu a s  University of Victoria a Royal Roads University. Na závěr cesty pak delegace navštívila operační centrum města Vancouver pro jednání ke krizovému řízení na úrovni velkoměsta a na networkingové akci ve Vancouver Club pak setkání se zástupci University of British Columbia.

Návštěva otevřela řadu příležitostí na firemní, univerzitní i administrativní úrovni a identifikovala širokou paletu možností spolupráce na konkrétních projektech. Dramatický vývoj dopadů klimatické změny v Kanadě zejména v oblasti lesních požárů ukazuje, že české firmy by těmto oblastem měly věnovat pozornost dlouhodobě.

 

Dopady klimatické změny na Kanadu v posledních letech významně narůstají ve všech oblastech

Důsledky globálního oteplování se projevují v Kanadě rostoucí četnosti extrémních teplot, lesních požárů, záplav i sucha. Změna klimatu ovlivňuje každodenní život obyvatel, přírodní prostředí i hospodářství a zároveň vyžaduje přijetí nových opatření. Rok 2024 byl celosvětově nejteplejším rokem v historii měření a posledních deset let tvoří zároveň deset nejteplejších let, jaká kdy byla zaznamenána. Výzkumy ukazují, že projevy změny klimatu jsou nejpatrnější na severní polokouli.

Průměrná roční teplota na území Kanady vzrostla od roku 1948 přibližně o 1,7 °C, přičemž nejvýraznější oteplení zaznamenaly severní oblasti, prérie a severní část Britské Kolumbie. V severní Kanadě se průměrná roční teplota zvýšila dokonce o 2,3 °C. Největší nárůst teplot byl zaznamenán v zimním období. Do konce století by mohla průměrná roční teplota v Kanadě vzrůst o 1,8 °C při nízkých emisích a až o 6,3 °C při vysokých emisích ve srovnání s obdobím 1986–2005. Intenzivní vlny veder dnes proto ohrožují Kanadu i v oblastech, které dříve měly mírné klima, jako jsou Vancouver, Whitehorse nebo Halifax. Kanada se v současnosti otepluje zhruba dvakrát rychleji než světový průměr. Očekává se, že ve druhé polovině tohoto století zažije většina kanadských měst alespoň čtyřnásobný nárůst dnů s teplotami nad 30 °C oproti minulosti. Během červnové vlny veder v roce 2024 byly v některých částech Quebecu a Atlantické Kanady naměřeny teploty o více než 10 °C vyšší, než je dlouhodobě běžné.

Nárůst teplot a nárůst sucha proto zvyšuje riziko a intenzitu lesních požárů. Podle Národní databáze lesnictví v Kanadě vzniká každoročně více než 8 000 požárů, které spálí průměrně přes 2,1 milionu hektarů. Klimatické modely ukazují, že extrémní podmínky pro vznik požárů se budou zvyšovat, což by mohlo do konce století zdvojnásobit plochu spálené krajiny, zejména v boreálních lesích, které jsou historicky ohniskem požárů. Ve východní Kanadě se například v posledních letech více než zdvojnásobila pravděpodobnost extrémních podmínek, které k požárům vedou jako jsou teplejší průměrné teploty, nižší zásoby sněhu nebo sušší půda. Horko navíc přispívá k častějším bleskům, které způsobí přibližně 50 % požárů a jsou původcem až 85 % veškerých spálených ploch. Lidská činnost, zejména v hustě osídlených oblastech, je příčinou zhruba poloviny požárů, například kvůli kempování, ohňostrojům, zemědělskému vypalování, nedbalosti či sabotážím.

Kromě požárů dopadá klimatická změna ale i na tání sněhu a související záplavy. S rostoucí teplotou se mění charakter srážek, kterých sice v mnoha oblastech Kanady přibývá, ale sněhové srážky nahrazuje déšť. Zejména v jižní Kanadě tak lze v důsledku vyšších teplot a menší sněhové pokrývky očekávat častější jarní záplavy způsobené rychlejším táním. Zároveň se dopady v zemi velkého severu projevují i na sněhové a ledové pokrývce, jejíž rozsah se v posledních desetiletích výrazně zmenšuje a teplota permafrostu stoupá. Tyto změny budou pokračovat i nadále a významně ovlivní ekosystémy i infrastrukturu v severních oblastech. Ledovce v západní Kanadě mohou do konce století ztratit až 90 % objemu a většina ledových příkrovů a šelfů v Arktidě zanikne. Toto souvisí ale i se strategickými a bezpečnostními oblastmi, kdy tání Arktidy otevírá nové obchodní cesty, čehož chce Kanada využít například pro plánované rozšíření přístavu Churchill v Manitobě, stejně jako pro rozvoj dalších těžebních a infrastrukturních projektů.

V neposlední řadě mají klimatické změny dopady také na kanadskou biodiverzitu, kdy ekosystémy degradují bezprecedentním tempem. Ztráta ledových ploch ovlivňuje výskyt kanadských polárních medvědů, migrační trasy ptactva a umožňuje šíření dřevokazného hmyzu, ale například i klíšťat a boreliózy, která byla donedávna v Kanadě prakticky neznámou chorobou. Lze proto konstatovat, že i s ohledem na kanadské přírodní bohatství se všechny aspekty dopadů klimatické změny stávají zásadní výzvou pro kanadskou vládu, ekonomiku i obyvatelstvo, pro níž přijímá významná opatření. Představuje také významný kontrast ke svému jižnímu sousedovi, kdy na rozdíl od USA zůstává významným aktérem mezinárodních iniciativ v boji s dopady klimatu.

 

Kanadská politika v boji s klimatickou změnou sahá od ekonomických opatření až po mezinárodní partnerství

Důsledky klimatické změny představují pro kanadskou ekonomiku významnou hrozbu. Kanadský průmysl by mohl dle odhadů do roku 2050 každoročně ztrácet až dvě miliardy dolarů kvůli poklesu produktivity během horkých období. Počítá se i s nárůstem škod na infrastruktuře, do poloviny století by mohly škody na silnicích a železnicích stoupat o více než pět miliard dolarů ročně a škody na energetické síti o více než jednu miliardu.

Kanada existenci klimatické změny dlouhodobě uznává a patří mezi světové lídry co se týče mezinárodních klimatických závazků. Země se zavázala k ambiciózním cílům, jako je snížení emisí skleníkových plynů o 40–45 % do roku 2030 oproti úrovním z roku 2005 a být klimaticky neutrální do roku 2050, což potvrdila i aktuální vláda premiéra Carneyho. Kanada zůstává na rozdíl od USA signatářem Pařížské dohody, stejně jako je zapojena do United Nations Framework Convention on Climate Change a United Nations Convention on Biological Diversity. Spojenectví s Evropskou unií v klimatických tématech se také projevuje v implementaci obchodní dohody CETA, při které vznikla například Canada – European Union Green Alliance. Spolupráci v inovacích a výzkumu pro témata udržitelnosti podporuje také program Horizon Europe, či další nástroje jako cofundové programy nebo iniciativa Low Carbon Business Action (LCBA) podporující spolupráci evropských a kanadských podniků při nasazení nízkouhlíkových technologií. Spolupráce kanadské vesmírné agentury CSA s evropskou ESA pak umožňuje rozvoj řešení spojených se vzdáleným pozorováním země a satelity.

V praktické implementaci uvnitř země je však zatím kanadská politika rozpolcená, protože Kanada je zároveň čtvrtým největším producentem ropy a pátým největším těžařem zemního plynu na světě a příjmy z těžby fosilních paliv představují významnou část HDP. Na pozadí obchodní války s USA je tento pragmatický přístup ještě více patrný a vede k rozvoji strategických ekonomických projektů v oblasti fosilních paliv, mezi nejvýraznější patří listopadová dohoda federální vlády s provincií Alberta na výstavbě nového ropovodu, což je zásadní oznámení historického významu. V mezinárodním srovnání zároveň dosud patří Kanada mezi země s velmi vysokými emisemi v přepočtu na obyvatele. Vláda je tak i s ohledem na nastavení kanadské ekonomiky pod tlakem najít kompromis mezi stupňující se společenskou poptávkou pro ochraně klimatu a ekonomickou konkurenceschopností. Paralelně s úsilím hledat cesty na snižování emisí proto vláda přichází se strategií klimatické adaptace, která uznávají, že klima se mění a bude třeba zemi  - jednotlivé provincie i města a komunity, na to v následujících dekádách lépe připravit.

Zároveň Kanada přijala řadu národních nástrojů, které napomohou rozvoji udržitelných technologií. Lze zmínit například Clean Technology Program, který přispěl k téměř 60 miliardám CAD výdajů od roku 2015; Clean Growth Hub, který asistuje firmám s rozvojem čistých technologií; či federální fondy Sustainable Development Technology Fund a Canada Growth Fund. Rozvoj nových technologií spolu se strategií adaptace na změnu klimatu tak mohou pomoci předcházet či snižovat některé dopady klimatu. Zároveň se však Kanada potýká s nutností řešit náhlé přírodní katastrofy, kterých bude i přes tuto snahu přibývat. I proto se česká delegace v Kanadě soustředila na systém krizového managementu a možnosti spolupráce v této oblasti.

 

Krizový management v Kanadě je sdílenou výzvou od Ottawy, přes provincie až po komunity

Kanadský systém havarijního řízení (krizového managementu) je sdílenou odpovědností mezi federální, provinční a teritoriální vládou, jejich partnery včetně původních obyvatel (Indigenous population) a jednotlivými občany. Každá úroveň administrativy má své vlastní zákony o krizovém managementu a způsoby organizace v rámci své příslušné jurisdikce. I jednotliví občané mají rovněž zodpovědnost být připraveni na katastrofy a přispívat k odolnosti komunity.  V případě nouze obvykle reagují jako první místní samosprávy. Pokud provinční nebo teritoriální vláda potřebuje s mimořádnou událostí více pomoci, federální vláda se zapojí a poskytne podporu. Na federální úrovni je to Public Safety Canada (kanadské ministerstvo vnitra), které zajišťuje, aby celá vláda spolupracovala při pomoci v nouzové situaci.

Adaptace na měnící se klima se projevuje i v tlaku na posílení mechanismu pro zvládání katastrof, resilience a připravenosti země. V letech 2008–2018 bylo zaznamenáno více než 195 významných katastrof, které stály desítky miliard dolarů a zasáhly stovky tisíc obyvatel. Zranitelná je kritická infrastruktura, ale též z hlediska společnosti též odlehlé a komunity původních obyvatel, a to kvůli izolaci, omezenému přístupu k službám a silné závislosti na přírodních ekosystémech.

Kanadská strategie nouzového řízení (Emergency Management Strategy for Canada: Toward a Resilient 2030) vychází z rámce Emergency Management Framework a mezinárodního Sendai Framework for Disaster Risk Reduction (2015–2030). Oba tyto rámce podporují celospolečenský přístup, který propojuje federální, provinční a teritoriální vlády, obce, soukromý sektor. Strategie zdůrazňuje proaktivní prevenci a mitigaci rizik, připravenost, koordinovanou reakci a odolnou obnovu která zohledňuje environmentální i socio-ekonomické faktory. Preventivní opatření výstavbu infrastruktur jako jsou například hráze, protipovodňové zábrany ale také například plánování území či změna stavebních předpisů. Prevence také spočívá ve vzdělání společnosti, zapojení obyvatel a osvojení si zásad bezpečnosti.

V letošním listopadu přijatý kanadský rozpočet na rok 2025 s výhledem až do roku 2029 posiluje národní připravenost a odolnost vůči přírodním katastrofám prostřednictvím tří klíčových kroků. Zaměří se na podporu modernizace předpovědí počasí a klimatických modelů a to cestou investice ve výši 2,7 miliardy CAD do modernizace výpočetního systému Meteorologické služby Kanady, což má přinést zlepšení přesnosti předpovědí, varování a klimatických projekcí. To posílí připravenost na povodně, požáry, bouře a další extrémní jevy. Investovat bude Kanada i do zesílení systému veřejné výstrahy -  55,4 milionu CAD bude určeno na zcela nový model Národního varovného systému, aby byla veřejnost rychleji a přístupněji informována o lesních požárech, povodních, extrémním počasí a dalších hrozbách. Posílí se rovněž kapacity pro hašení lesních požárů, kdy 257,6 milionu CAD umožní pronájem čtyř dalších hasicích letadel pro podporu provincií a teritorií při stále závažnějších požárních sezonách.

Jelikož je implementace krizového managementu klíčová na úrovni provincií, soustředila se mise zejména na situaci v Albertě a Britské Kolumbii a možnosti další spolupráce.

Alberta jako ohnisko lesních požárů Kanady i zdroj inovací v řešení krizí

Alberta se patří mezi nejvíce zasažené provincie zejména v oblasti požárů, zároveň ale patří také mezi průkopníky nových technologií v této oblasti. V posledních dvou dekádách Alberta zažívá nárůst frekvence i intenzity požárů, které překonávají historické rekordy. Už v roce 2001 na sebe upoutal pozornost Chisholmský požár, který byl tehdy považován za jeden z nejintenzivnějších na světě, produkoval teplo odpovídající čtyřem „hirošimským“ bombám za minutu a kouř dosáhl až do stratosféry. O dvě desetiletí později se situace ještě zhoršila. Jen v roce 2023 shořelo v Albertě téměř dva miliony hektarů, více než dvojnásobek běžného ročního průměru. Jak uvádí profesorka Jen Beverly z University of Alberta, takto rozsáhlé požáry představují novou realitu, na kterou se provincie bude muset naučit reagovat, a je tomu skutečně tak. V provincii bylo od ledna do podzimu 2025 zaznamenáno přes 1220 požárů, což představuje nárůst oproti 1184 požárům v předchozím roce a 1088 požárům v roce 2023. Naprostá většina byla způsobena blesky, které zasáhly oblasti postižené suchem.

Provincie Alberta má však komplexní systém řešení krizí, který pomáhá většinu těchto situací úspěšně zvládat. Jedná se o decentralizovaný systém, kdy lokální autority i první národy řeší nehody a krize na svém území. Systém je ale koordinován ústřední agenturou, Alberta Emergency Management Agency, která zajišťuje provinční systém i komunikaci mezi jednotlivými aktéry. Vypracovává také krizový plán Alberta Emergency Plan, který pokrývá kompletní škálu potenciálních rizik v provincii. Samotnému řešení krizí se přitom věnuje 330 municipalit, 48 komunit prvních národů a 8 komunit Metis. V Calgary také působí Canada Task Force 2, která pokrývá největší krize v severozápadní Kanadě, např. sesuv půdy v nárovním parku Banff v letošním roce, požár v parku a městě Jasper, ale i krize v Yukonu či Britské Kolumbii.

 

Speciální důraz provincie klade na boj právě s již zmíněnými lesními požáry. Zhruba 60 % provincie tvoří takzvané chráněné lesní oblasti, které jsou monitorovány z více jak čtyřiceti základen hasičů a leteckých tankerů. Provincie také využívá více než dvacítku helikoptér a dalších několik desítek dočasných kontraktů s poskytovateli. Provincie monitorováním skrze síť stanic určuje míru rizik v jednotlivých oblastech a optimalizuje rozložení jednotek i plánování. Významným nástrojem je komplexní systém FireSmart, který je implementován na celonárodní úrovni věnuje se posuzování a mapování rizik lesních požárů, i jednotlivým krokům pro posilování odolnosti komunit i jedinců. Program má významnou stopu v provincii, jeho manuály a plánovací nástroje vzešly z University of Alberta, implementace v provincii aktuálně spadá pod Alberta Forestry and Parks Ministry, FireSmart je využíván také federální organizací Parks Canada, která má v gesci národní parky i v provincii. S těmito vládními institucemi i s University of Alberta jednala delegace o možné spolupráci. V případě University of Alberta je také perspektivní spolupráce v oblasti výzkumu a managementu vody, zejména díky mezioborovému institutu Water Research Centre, které pokrývá všechna témata od dodávek vody, čištění a oběhu vody až po infrastrukturu.

Konkrétní ukázku vývoje v Albertě a zároveň i příklad praktického řešení požárů v Albertě představuje  požár v roce 2024 v Jasper National Park, který patří spolu s Banff National Park k nejslavnějším a nejvyhledávanějším turistickým destinacím v zemi. V krátkém čase se v okolí města Jasper objevilo několik menších požárů, které se po několika hodinách spojily do obrovského ohnivého komplexu, který se začal nekontrolovatelně šířit údolím řeky Athabasca. Silné nárazy větru, které dosahovaly rychlosti až 87 km/h roznášely žhavé uhlíky a rozšiřovaly tak oheň. Plameny místy dosahovaly výšky 30 až 50 metrů. Oheň se také nekontrolovatelně šířil kvůli suchému a horkému počasí. Během pouhých čtyř hodin se plocha zasaženého území zvětšila na více než tři tisíce hektarů. Federální agentura zodpovědná za správu národních parků Parks Canada reagovala nasazením jak pozemních, tak leteckých jednotek. Požár byl vyčíslen jako druhý nejnákladnější v kanadské historii a zničil přes 350 budov ve městě Jasper.  Jasper byl přitom jedním z prvních národních parků v Kanadě, který implementoval systém FireSmart a je proto pravděpodobné, že se potenciální dopady požáru ještě snížily.

S ohledem na nárůst přírodních katastrof v Albertě a celkové otevřenosti ke spolupráci se tak do budoucna skýtají pro české společnosti a instituce příležitosti v dodávkách pro albertské záchranné složky, ale i ve sdílení dobré praxe a výzkumných projektech. Příležitosti představují také programy poskytované organizacemi Alberta Innovates a Emissions Reduction Alberta (ERA). Obě organizace poskytují financování pro inovační projekty realizované v Albertě, a to i ze strany zahraničních subjektů, přičemž právě na environmentální otázky, přírodní zdroje a energetiku je kladen velký důraz. ERA je spolufinancovaná z průmyslových poplatků z produkce uhlíku (carbon pricing) vybraných albertskou vládou. Z těchto zdrojů je zajišťován fond Technology Innovation and Emissions Reduction (TIER) zaměřený na rozvoj technologií pro snižování emisí skleníkových plynů. ERA je také kanadským poskytovatelem v cofundovém programu na podporu mezinárodní spolupráce ve výzkumu Clean Energy Transition, který na české straně poskytuje Technologická agentura ČR.

Britská Kolumbie v popředí udržitelnosti i environmentálních katastrof

Britská Kolumbie byla druhým provinčním partnerem, s nímž česká delegace navázala spolupráci. Provincie patří mezi environmentálně nejprogresivnější provincie v Kanadě a byla též první provincií, která v Kanadě v roce 2008 zavedla tzv. uhlíkovou daň, kterou využívala do letošního roku. Z hlediska klimatických změn patří tato provincie ale i mezi nejpostiženější a to především z ohledu na rekordní vlny veder rozsáhlé lesní požáry a ničivé povodně.

Příprava Britské Kolumbie na klimatickou změnu probíhá na několika úrovních. Provincie se soustředí na zvyšování odolnosti (resilience) vůči projevům klimatické změny, které již zažívá v současnosti - zpracovávají se plány a investuje se do infrastruktury, která má chránit před povodněmi, což je reakce na ničivé události, jako byly záplavy v roce 2021, které přerušily hlavní dopravní trasy. To zahrnuje opravy a modernizace protipovodňových hrází a valů. Po zkušenostech z vln veder, kdy zemřely stovky lidí, provincie zavedla vylepšené systémy včasného varování před extrémními vedry.  Provincie významně investuje i do modernizace systémů havarijního řízení a reakce na lesní požáry. Součástí je lepší plánování a prevence. Z hlediska dlouhodobé politiky se zavádí strategické rámce, které kombinují snižování emisí  s přizpůsobením se (adaptací). To se promítá například do nových pravidel pro rozvoj výstaveb s ohledem na rizika. To například znamená omezování rozvoje v pobřežních oblastech ohrožených stoupáním hladiny moře a úpravy stavebních norem pro lepší odolnost budov.  Posiluje se zároveň ochrana přírodních ekosystémů, provádí se obnova mokřadů a lesů, které fungují jako přirozená ochrana proti záplavám, erozi a zadržují vodu v krajině, což pomáhá při suchu.

Vláda Britské Kolumbie (BC) poskytuje rozsáhlou a strukturovanou podporu pro podnikání, výzkum a inovace v oblasti čisté energie, zmírňování dopadů změny klimatu a zelených technologií. Tato podpora je klíčovou součástí vládního plánu CleanBC zaměřeného na snížení emisí a přechod k nízkouhlíkové ekonomice.  Provincie zavedla několik klíčových fondů a grantů, které cílí na různé fáze inovací, od výzkumu po komercializaci. Mezi ně patří například Innovative Clean Energy Fund (ICE Fund), který je určen na podporu předkomerčních projektů čistých technologií, výzkumu a vývoje (R&D) a energetické účinnosti.  Fond se zaměřuje na technologie jako bioenergie, solární energie, energie přílivu/odlivu a chytré sítě. Fond CleanBC Industry Fund poskytuje finanční podporu průmyslovým podnikům v provincii,aby mohly realizovat projekty, které snižují emise skleníkových plynů, a investovat do inovativních a čistších provozů. Agentura Innovate BC pak  podporuje technologické inovace  - například ve spolupráci s federální National Research Council realizuje BC Fast Pilot program, který pomáhá malým a středním podnikům (SME) pilotně testovat čisté technologie v reálných podmínkách a připravit je na trh.  V Britské Kolumbie se rovněž nachází přední centra výzkumu zaměřená na klimatickou změnu a adaptaci země. Ve Victorii sídlí University of Victoria, při kterém působí Pacific Institute for Climate Solutions, který se zaměřuje na mezi-oborový výzkum s cílem zkoumat, jak dopady klimatické změny zmírnit a jak se jim přizpůsobit. Při stejné univerzitě pak působí i federální vládou financované centrum  Canadian Centre for Climate Modelling and Analysis, které se zabývá analýzou a modelováním vývoje klimatu.

Systém havarijního řízení v Britské Kolumbii je řízen pod Ministerstvem havarijního řízení a připravenosti na klima (Ministry of Emergency Management and Climate Readiness – EMCR), které je hlavní koordinační agenturou provincie.  Havarijní řízení v BC je sdílenou odpovědností s jasnou eskalací pravomocí. Na nejnižší úrovni jsou místní samosprávy, které jsou zodpovědné za identifikaci místních rizik, tvorbu plánů a vzdělávání veřejnosti. V případě nouze aktivují Emergency Operations Centres (EOCs) – Střediska havarijních operací. Pokud místní úroveň potřebuje více zdrojů (personál, vybavení), aktivují se Provincial Regional Emergency Operations Centres (PREOCs), které koordinují podporu v rámci regionu. Nejvyšší úroveň řízení probíhá v Provincial Emergency Coordination Centre (PECC). Toto centrum zajišťuje celkovou koordinaci, stanovuje provinční priority a v případě potřeby žádá o pomoc federální vládu.

Příležitosti pro Česko pokračují

Mise do Kanady ukázala, že spolupráce českých institucí, firem a výzkumníků s kanadskými protějšky v oblasti mitigace dopadů klimatické změny a v řešení katastrof představuje velmi aktuální téma. Přírodní katastrofy v posledních letech významně narůstají i v dalších provinciích jako Manitoba, Saskatchewan nebo Ontario, které v posledních letech zasahují jako požáry, tak významné povodně. Nelze také opomenout dopady na životní prostředí v oblasti znečištění z průmyslové činnosti, těžebních projektů i katastrof, kterým se Kanada věnuje v rozsáhlých dekontaminačních projektech. S ohledem na to, že Kanada připravuje i řadu rozsáhlých projektů národního zájmu zaměřených i na těžbu nerostných surovin a související transportní infrastrukturu, poroste i tlak na přípravu dekontamintačních plánů a nákup technologií. Kanadská vláda a provincie zároveň implementují řadu finančních programů na rozvoj nových technologií, které mohou být atraktivní i pro české společnosti. Spolupráce v programu Horizon Europe a dalších finančních programech na podporu výzkumu pak otevírá dveře pro spolupráci českých výzkumných organizací s kanadskými univerzitami a centry, která se řadí mezi světovou špičku. Rovný přístup do provinčních tendrů v rámci implementace obchodní dohody CETA pak představuje další díl do skládanky příležitostí spolupráce. Čeští odborníci by proto měli těmto příležitostem věnovat velkou pozornost a české úřady v Kanadě jsou připraveny jim nabídnout maximální podporu i v dalších letech.

Autoři: Eva Libs Bartoňová, Alexandra Nosková (GK Toronto), Marino Radačič (ZÚ Ottawa)