foto: u busty generála Kim Čwa-džina stojí (zleva doprava) místopředseda Národního shromáždění KR Čong Ui-hua, velvyslanec ĆR v KR Jaroslav Olša, jr. a pravnuk generála a herec Song Il-guk  (foto Lee Hee-sook)

V přímém přenosu pietního aktu, který přenášela největší korejská televize KBS, vystoupila nejprve vnučka generála Kim Čwa-džina (Kim Jwa Jin), poslankyně Národního shromáždění KR Kim Ul-tong (Kim Eul-Dong), následována premiérem Korejské republiky Kim Hwang-šikem (Kim Hwang-sik) a místopředsedou Národního shromáždění KR Čong Ui-hua (Chung Ui-Hwa). Na následném slavnostním otevření výstavy věnované generálu Kim Čwa-džinovi a jeho bojovníkům pak vystoupili ještě ministr obrany KR Kim Te-jong (Kim Tae Young), dvaadevadesátiletý nestor asociace veteránů bojů o nezávislost Jun Kjong-bin (Yoon Kyung-Bin), velmi známý televizní herec vystupující především v historických dramatech (a pravnuk generála Kim Čwa-džina) Song Il-guk (Song Il-Kook) a přítomné oslovil také český velvyslanec Jaroslav Olša, jr. 

Bitva u Čchongsanli (Cheongsanri) a její česká dimenze

Po smrti bývalého korejského krále Kodžonga v únoru 1919 se situace v Japonskem už desetiletí okupované Koreji začala radikalizovat. Dne 1. března 1919 vyhlásila skupina korejských politiků a intelektuálů jednostranně nezávislost Koreje a v celé zemi začaly probíhat masové protijaponské demonstrace, proti kterým koloniální úřady tvrdě zasáhly. O několik týdnů později byla ustavena korejská prozatímní vláda sídlící v exilu v Šanghaji, a souběžně s další radikalizací odporu začaly vznikat tzv. armády nezávislosti, korejské partyzánské oddíly, které začaly pronikat na okupované území především z čínského Mandžuska, kde vzhledem k tradici i rostoucí emigraci postupně počet usazených Korejců stoupal až na více než 600 tisíc.

Největší ze zhruba 40 osvobozeneckých armád byla Správa armády severní cesty (Northern Route Military Command) vedená právě generálem Kim Čwa-džinem, který měl v bojích s japonskými jednotkami řadu úspěchů. Japonské zdroje uvádějí, že Kim Čwa-džinovy vojáci byli dobře vyzbrojeni (včetně lehkých kulometů). To ve svých vzpomínkách potvrzuje i jeden z korejských velitelů I Pom-sok (Lee Bom-sok), jediný z hlavních velitelů, který se dožil nezávislosti Korejské republiky a byl jejím prvním předsedou vlády po vyhlášení nezávislosti v roce 1948, když píše, že hlavním zdrojem výzbroje i vybavení, byly Československé legie. Jednalo se o široký sortiment vojenského materiálu – od „těžkých kulometů, pušek, šrapnelů“ a pochopitelně také munice i vybavení. Korejské informace hovoří o desítkách jednotlivých nákupů pro jednotlivé armády a tísících kusů zbraní a stovek tisíců kusů munice.

V říjnu 1920 se japonská správa rozhodla po zinscenovaném útoku na vlastní konzulát v čínském Chun-čchunu s konečnou platností skoncovat s korejským odporem a do Mandžuska vyslalo expediční sbor o síle pěti divízí a 25 tisíc mužů. Korejské jednotky se snažily ustoupit do bezpečí pohraničních hor, ale byly obklíčeny a ve dnech 21.-26. řijna 1920 došlo k deseti silným srážkám, ve kterých početně mnohem slabší korejské síly japonský útok odrazily. Zatímco korejské prameny uvádí cca 130 padlých na své straně, japonské ztráty byly podle čínských zdrojů zhruba 10-15násobně větší. Bitva u Čchongsanli je pokládána v Korejské republice za největší vítězství korejských osvobozeneckých armád v celé historii protijaponského odboje a patří k „legendárním“ (se všemu přívlastky tohoto slova) vítězstvím, které jsou uváděny ve všech školních učebnicích. Jihokorejští historikové přitom často zdůrazňují, že v tomto vítězství „nelze přehlédnout účinek vynikajících nových zbraní z Přímoří“ (tj. zejm. Vladivostoku), čímž jsou míněny především zbraně od Československých legií.

Dodávky zbraní od českých a slovenských vojáků byly jen dalším pokračováním kontaktů, které měly korejští vlastenci s velením legií už od přelomu let 1918-19, kdy vrchní velitel generál Radola Gajda přijal ve Vladivostoku Jo Un-hjonga (Yeo Un-hyeong, někdy též uváděn jako Lyuh Woon-hyung nebo Yuh Woon-Hyung), jednu z klíčových postav korejských dějin 20.-40. let minulého století. Následně proběhlo i několik setkání Gajdy a dalších legionářů s představiteli korejské exilové vlády a v Československých legiích bojovalo také nemálo Korejců z oblasti Přímoří. Tato jednání jsou tak v principu prvními „oficiálními“ setkáními představitelů Koreje a Československa.

-----

 

 

Více na téma česko-korejských vztahů v letech 1918-20 se lze dozvědět z článků koreanistky Zdeňky Klöslové – zejm. „Korejci a české zbraně.“ (Nový Orient 8/2000) a „The Czechoslovak Legion in Russia and Korean Independence Movement“

(Archív Orientální, 70, 2002).

 

Články a interview na toto téma inicované ZÚ Soul a vydané v korejském tisku (v denících Kjunghjang šinmun 26/2/09, Korea Times 28/2/09, 12/3/09 a Hankuk Ilbo 7/3/09, týdeníku Čugan Čoson 26/2/10 a měsíčníku DnD Focus březen 2010) jsou k dispozici na webu ZÚ Soul -

http://www.mzv.cz/seoul/cz/o_velvyslanectvi/interview_a_clanky_velvyslance/index.html