Prezident Korejské republiky uděluje tři hlavní druhy řádů – Velký řád Mugunghwy (무궁화대훈장) hlavám států, Řád založení státu (건국훈장) a Řád za zásluhy. Posledně jmenovaný existuje v pěti stupních a v deseti oblastech, např. Řád za zásluhy v oblasti národní bezpečnosti, Řád za zásluhy v oblasti sportu, Řád za zásluhy v oblasti vědy a technologií apod.

Vladimír Pucek - životopis

Narodil se 16. 6. 1933 v Hradci Králové, kde maturoval v r. 1952 na Tylově gymnáziu. V letech 1952-1957 studoval na Filozofické fakultě UK (obor koreanistika – dějiny Dálného východu). První bezprostřední poznatky o situaci v Koreji po korejské válce získal během patnáctiměsíční tlumočnické praxe v letech 1955-56 v nemocnici Čs. červeného kříže v Čchongdžinu (KLDR). V období 1959-62 a 1963-66 pracoval na československém velvyslanectví v Pchjongjangu (obchodní oddělení; tiskový a kulturní atašé). Od roku 1966 působil nepřetržitě na FF UK jako odborný asistent, v roce 1967 získal titul PhDr., 1978 CSc., 1985 ustanoven docentem. Od r. 1974 až do září 2004 byl vedoucím oboru koreanistika na FF UK. Věnoval se především pedagogické a vědecké práci s důrazem na oblast korejské filologie. V letech 1991-93 působil jako výměnný profesor pro výuku češtiny na Korejské univerzitě zahraničních studií (HUFS - Hankuk University of Foreign Studies) v Soulu.

Kromě řady vědeckých a odborných článků je autorem či spoluautorem desítky skript a monografií, mj. KLDR – edice Zeměmi světa (1975); Základy korejštiny (1982); Úvod do studia koreanistiky I.- část filologická (1982); Lexikologie korejského jazyka (1997); Jazyková politika v Koreji (spolu s M. Buškovou, 2000); Gramatika korejského jazyka (2004); Studie z dějin starší korejské literatury (spolu s M. Löwensteinovou, 2006)
Kromě tlumočnické činnosti věnoval značnou pozornost též šíření poznatků o Koreji a její kultuře, především překladům korejské literatury z oblasti klasické a moderní prózy, klasické poezie a ústní lidové slovesnosti, např. Kim Man-džung: Putování paní Sa na Jih (1964, 2. revid. vydání 2005); sbírky korejských mýtů a pověstí Tajomstvá belasého draka (1978) a Vodopád devíti draků (1983) spolu s J. Genzorem; převyprávění korejských pohádek (1997, přeloženy i do němčiny a francouzštiny); část moderních povídek ve výborech Tváře a osudy (1999) a Ukradené jméno (2006); výbor klasické poezie Jasná luna v prázdných horách
(spolu s P. Borkovcem, 2001), překlad knihy Dějiny korejské klasické literatury. Od nejstarších dob do konce 19. století (2011) aj.
Vladimír Pucek usiloval o rozšíření kontaktů a spolupráce české koreanistiky a Univerzity Karlovy s korejskými univerzitami a nadacemi, či centry korejských studií ve světě. Od r. 1980 je členem AKSE (Association for Korean Studies in Europe), v letech 1989-93 byl členem jejího předsednictva, v r. 1995 byl tajemníkem 17. konference AKSE konané v Praze, a v říjnu 2006 byl jmenován čestným členem AKSE.
Po navázání diplomatických styků s Korejskou republikou v roce 1990 se stal spoluzakladatelem Česko-korejské společnosti a jejím předsedou (1990–2004). Je členem Obce překladatelů a České orientalistické společnosti. V roce 1999 mu byla udělena Cena nadace Dongsoong Foundation (Soul) za jeho přínos pro rozvoj korejské filologie, v roce 2002 byl jako první občan ČR jmenován čestným občanem města Soulu, v roce 2009 mu byla udělena Medaile Ministerstva zahraničních věcí ČR za přínos k česko-korejským vztahům.

V říjnu 2011 se Vladimír Pucek stal prvním občanem ČR, kterému bylo uděleno státní vyznamenání Korejské republiky – Řád za zásluhy v oblasti kultury 3. stupně.

(l-p) koreanistka Ivana Smutná, Vladimír Pucek a velvyslanec ČR v KR Jaroslav Olša, jr. v Akademii korejských studií v Pundangu (Bundang)