Vernisáž výstavy zahájil krátkým úvodním slovem velvyslanec České republiky Miroslav Kosek a ředitel muzea Židé v Lotyšsku pan Ilja Lenský. Vedoucí Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze paní Zuzana Pavlovská poté ve svém proslovu připomněla význam nejen 27. ledna jako Mezinárodního dne památky obětí holocaustu, ale připomněla také datum 8. března, den, který je důležitý pro Českou republiku,  kdy si připomínáme likvidaci terezínského rodinného tábora v Birkenau. Ve svém projevu paní Pavlovská  také vyzdvihla Spravedlivé mezi národy. Z České republiky bylo oceněno 118 statečných osobností, které neváhaly nasazovat vlastní životy pro záchranu židovských spoluobčanů. Nakonec v projevu byli zmíněni všichni ti, kteří přežili holocaust, ale většinou ztratili celé své rodiny a domovy.

Péče o pamětníky a organizace jejich besed se studenty je jednou z činností Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze.  „Přestože každý rok o pamětníky přicházíme, stále se snažíme spolupracovat s těmi, kteří jsou ochotni i ve věku přes 90 let pořádat různá setkání a vyprávět nadále své příběhy. Snažíme se o to, aby si pamětníci byli jisti, že jejich svědectví budeme mladým lidem předávat i v budoucnu, že jejich úsilí nikdy nepřijde nadarmo. S tím úzce souvisí hlavní náplň našeho oddělení, a sice pořádání workshopů pro školy, které cílí na prevenci proti antisemitismu, rasismu a xenofobii“, uvedla ve své přednášce Zuzana Pavlovská.

Prostřednictvím panelové výstavy Neztratit víru v člověka... Protektorát očima židovských dětí jsou představeny v kontextu historických událostí osudy konkrétních židovských dětí a rodin od roku 1938 do roku 1945, respektive do současnosti. Osobní příběhy se tak pro návštěvníky výstavy stávají klíčem k historickým událostem předválečného a válečného Československa. Výstava je věnována dětem, které prošly  Terezínským ghettem. Vychází a je složena z autentických materiálů - úryvků z deníků, korespondence, kreseb ze sbírky dětských kreseb z Terezína, dětských časopisů, fotografií dětí, dobového tisku a dalších obrazových i tištěných dokumentů. Postupně jsme seznamováni s příběhy šesti dětí, které nejsou představovány jako osudem stíhané bytosti, ale jako úplně obyčejné děti, které žijí ve třicátých letech spokojeným životem v kruhu své rodiny a přátel. Příběhy dětí jsou vybrány tak, aby jejich osudy pokryly celou škálu událostí a podaly tak pokud možno komplexní obraz situace Židů za druhé světové války. Mezi jinými připomínáme osud  Evičky Löwidtové, která prošla Terezínem, Osvětimí i pochodem smrti, stejně jako další chlapec Pavlík Werner. Malá  Alice Justitzová byla tzv. Wintonovým dítětem, odjela transportem 29. června 1939, po návratu domů jí zbyla jen starší sestra, která válečná léta také strávila v Anglii. Wintonovy vlaky zachránily téměř 700 protektorátních dětí. Silný je i příběh dívky Růženky Friedové s napůl židovským původem a také  osud malého Petra Ginze, chlapce, který snil o cestě na Měsíc.

Poděkování za uvedení výstavy v Rize patří řediteli Židovského  muzea v Praze Leo Pavlátovi, vedoucí Oddělení pro vzdělávání a kulturu  Zuzaně Pavlovské, řediteli muzea Židé v Lotyšsku  Iljovi Lenskému, výkonné ředitelce Gitě Umanovské. Za brilantní překlad celé panelové výstavy s dvaceti panely do lotyštiny děkujeme Naděždě Kopolovece. 

V rámci  vzpomínkových akcí  Mezinárodního dne památky obětí holocaustu byl ve stejný den v rižském Domě Evropy promítnut dokumentární film Olgy Sommerové Sedm světel. Snímek líčí osudy židovských žen, jež prošly koncentračním táborem  nebo se ocitly v protinacistickém odboji za II. sv. války. Film se odkazuje k židovské tradici zapalovat v den Jom ha-šoa sedm svíček k uctění památky obětí holocaustu.  Sedm statečných žen, které přežily holocaust se před kamerou po letech vrací na místa, kde se konfrontují s bolestnými vzpomínkami. Minulost se připomíná hrůznými  archívními záběry  z Osvětimi či Terezína. Mezi sedmi statečnými  je i naše přední cemballistka Zuzana Růžičková nebo tehdy 105letá  Alice Herz Sommerová. Film je svědectvím krutosti nelidské mašinérie, která člověka dohnala na kraj smrti, i svědectvím o  odvaze a síle těch, kteří dokázali přežít.