Návštěvníci si před samotným shlédnutím filmu nejprve mohli prohlédnout výstavní prostory edukativního a vzpomínkového centra, které se od svého založení věnuje vzdělávání veřejnosti o lidských právech a jejich plošnému porušování v rámci hromadných vyhlazování v různých částech světa. Po usazení se v sále účastníky přivítala ředitelka a zakladatelka centra, Tali Nates. Následoval projev zástupce českého velvyslance, který zdůraznil význam a nezastupitelný účel akcí tohoto typu, jež pomáhají uchovávat historickou paměť a připomínají, jak důležité je nedopustit opakování tragédií minulosti. Nakonec se za řečnický pult postavila autorka filmu Karen Kruguer, která uvedla dokumentární snímek a představila členy své rodiny,
o jejíchž životních osudech film pojednával.

Dopisy z Brna vypráví velmi emotivní osobní příběh o rodičovské lásce, obětavosti
a síle rodinných pout v období nacistické perzekuce a holokaustu. Při pátrání
po minulosti své matky odhaluje Karen Kruger tragický osud svých prarodičů, Armina a Herty Turklových, díky jimi napsaným dopisům během nacistické okupace Československa, které byly nalezeny v obydlí její pratety.  Navzdory času dochované dopisy adresované jejich dvou dcerám, Erice a Daisy, vypovídají o ohromné odvaze
a podstoupené oběti Armina a Herty, kteří se rozhodli své dcery ochránit před nacistickou zkázou tím, že je poslali jedním z transportů Nicholase Wintona
z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava do Anglie. Přestože diváci měli poměrně jasnou představu o tom, jak takový příběh bude končit, byla díky výbornému kinematografickému zpracování stále cítit atmosféra hluboké naděje Armina a Herty z přesvědčení, že se s dcerami znovu setkají a budou po několikaletém odtržení žít pospolu relativně normální spokojený život jako opětovně sjednocená a šťastná rodina.

Po skončení filmu byla mezi jeho autorkou, režisérem Jeffery L. Garym a diváky zahájena debata týkající se myšlenkových pochodů tvůrců při produkci jejich díla. Diskusí se mihla také otázka na autorku, zdali hodlá uschovat dochované dopisy
v muzeu či archivu specializujících se na historii holokaustu, nebo si je ponechá v osobním vlastnictví, jelikož je využívá pro edukativní účely při přednášení
o holocaustu ve školách, kde taktéž promítá žákům Dopisy z Brna, avšak ve zkrácené verzi za účelem udržení pozornosti.

Celá akce skončila společným fotem zástupce velvyslance, autorky, režiséra
s ředitelkou centra. Podle skutečnosti natočeným příběhem byli přítomní velmi dojati.