Jako obvykle si popovídáme o českých příslovích a ve zvycích a obyčejích se dnes vydáme na posvícení. A abychom vám pouze nedělali chutě na ty všechny posvícenské dobroty, máme pro vás v Receptech i recept na slavnostní koláčky, který jsme zařadili jako zpestření, protože jinak se dnes věnujeme letním osvěžujícím nápojům. Podíváme se do Plzně, spolu s pražským orlojem oslavíme jeho 600 narozeniny a z osobností si tentokrát připomeneme Alfonse Muchu. Pobavíte se jak u Ptákovin z Blumfontejna tak u další povídky Šimka a Grossmana, vtipů, záludného testu logického myšlení a neméně záludného S a Z v češtině. Ve Zdraví se věnujeme vždy aktuálnímu a nekonečnému tématu tloustnutí a také vás  pozveme do státního divadla na balet Šípková Růženka.

Za příspěvek dnes děkujeme paní Terezii Škorvagové-Johnson, která nám poslala zajímavý recept. Dlouho jsme uvažovali, jestli ho zařadíme do rubriky Recepty nebo Humor, až nakonec přece jen vyhrály Recepty......no však uvidíte.

A na závěr ještě jednu docela aktuální informaci z prvního říjnového víkendu z Johannesburgu, který se stal pořadatelem mezinárodní soutěže mladých fotbalistů Danone Nations Cup, a o které jsme připravili malou reportáž.

Hezké čtení.

                                                   Vaše redakce

Výběr zpráv (září 2010)

Dluh Česka v pololetí stoupl na 1,246 bilionu

Česká republika dluží už 1,246 bilionu korun. Na každého Čecha tak připadá částka 118 tisíc korun. Dluh narůstá zejména kvůli vyšším výdajům na nezaměstnané a nižším příjmům z firemních daní. 

Zatímco na začátku loňského roku každý Čech na svých bedrech nesl dluh okolo 90 tisíc korun, dnes je to o třicet tisíc více. Za půl roku se dluh zvýšil o 68 miliard. Zadlužení roste kvůli finanční krizi (nižším výběrům daní, vyšším výdajům na nezaměstnané), nicméně tempem přes sto miliard ročně dluh roste už od roku 2002.

Riziko dalšího narůstání dluhu spočívá v dražších půjčkách, zemím s vysokými dluhy hrozí snížení ratingu, což je špatným signálem pro zahraniční investory. Odstrašujícím případem je Řecko, které si nakonec muselo půjčit od Mezinárodního měnového fondu.

Státní dluh vzniká hromaděním schodků státního rozpočtu. Loni, kdy se začala plně do zadlužení ČR promítat finanční krize, byl deficit 178 miliard korun a státní dluh se zvýšil na 1,178 bilionu korun. Za posledních dvanáct měsíců se dluh zvýšil o téměř 109 miliard korun.

Česko se z valné většiny zadlužuje především u věřitelů v tuzemsku. Celkem zdejším bankám a dalším institucím dluží 992,3 miliardy korun. Zahraniční dluh je 253,8 miliardy korun.

Letos si chce ministerstvo financí půjčit 280 miliard korun, příští rok téměř 306 miliard a v roce 2012 téměř 313 miliard korun. Vyplývá to ze strategie financování a řízení státního dluhu.

V návrhu státního rozpočtu na příští rok počítá ministerstvo financí s tím, že státní dluh vzroste v příštím roce o desetinu na 1 472 miliard korun.

Česko si pohoršilo, jeho schopnost konkurovat omezuje korupce

Švýcarsko je nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. Vyplývá to ze zprávy Světového ekonomického fóra, jež zkoumalo podmínky ve 139 zemích. Spojené státy klesly o dvě příčky na čtvrté místo. Také Česko si pohoršilo, sestoupilo o pět stupínků na 36. pozici. V lepším umístění mu brání hlavně korupce. 

Švýcarsko tak obhájilo prvenství z loňského roku a může si říkat, že mu 12 základních pilířů měřících konkurenceschopnost (například úroveň infrastruktury, makroekonomického prostředí, zdraví, vzdělání či inovací) funguje dobře.

Naopak Spojené státy, dřívější šampion, si i tento rok pohoršily. Z druhého místa sestoupily na čtvrté. Své postavení ztrácejí podle Světového ekonomického fóra (WEF) hlavně kvůli rostoucí makroekonomické nerovnováze a narůstající zadluženosti. Zhoršuje se v nich i postavení veřejných a soukromých institucí a lidé mají pochybnosti i o stabilitě amerických finančních trhů.

Tyto obavy způsobily, že se před Spojené státy dostalo Švédsko i Singapur.

Také Česko si letos pohoršilo. Překonávání recese ho vyčerpalo a snížilo jeho konkurenceschopnost o 5 pozic na 36. místo. I tak však spolu s Estonskem (33. místo) patří mezi nejlépe hodnocené země střední a východní Evropy.

Vůbec nejhůře je na tom Česká republika v hodnocení výkonu institucí, kde skončila na 72. místě. Za špatným hodnocením stojí vysoká míra korupce, nedůvěra lidí v politiky a časté a nepřehledné státní regulace.

Ceny letos poprvé klesly, meziročně ale stouply téměř o 2 procenta

Cenová hladina se v srpnu zvedla meziročně o stejnou výši jako v červenci, tedy o 1,9 procenta. Oznámil to Český statistický úřad. Meziměsíčně však ceny letos poprvé klesly, proti červenci se díky levnějším potravinám a dopravě snížily o tři desetiny procenta. 

Potraviny proti loňsku zdražily

Naopak v meziročním porovnání se ceny potravin zvedly, ovoce zdražilo o více než 15 procent, oleje a tuky téměř o sedm a mléko, sýry či vejce přes pět procent, uvedli statistici.

Dražší než loni byl také alkohol a tabák a více peněz než před rokem museli lidé vydat na bydlení. Nájemné stouplo přes devět procent (z toho regulované o 17 %), vyšší byly i ceny plynu, vody a stočného.

Úroky se zatím zvyšovat nebudou.

Celkově je však meziroční inflace o desetinu procenta pod dvouprocentním inflačním cílem ČNB. Centrální banka tak podle ekonomů zvyšovat úrokové sazby, a tedy cenu peněz, zatím nebude.

Výstava v Národním muzeu

Národní muzeum představuje unikátní výstavu »Poklady Moravy«. Nejvzácnější předměty z moravských muzeí můžete obdivovat až do 6. července 2011 v bývalé budově Federálního shromáždění na Václavském náměstí. Mezi největší rarity expozice patří velký konkurent Věstonické Venuše, soška šamana stará 25 tisíc let! Hodnota exponátů je sice nevyčíslitelná, výstava je ale pojištěna na rekordních 89 milionů korun. Vstupné je 100 korun.

Nejvzácnějším exponátem je světově unikátní soška tajemného šamana. Postava muže vyřezaná do mamutí kosti je stará neuvěřitelných 25 tisíc let a je tedy ze stejného období jako slavná Věstonická Venuše! Soška se našla v roce 1891 při kopání kanalizace v Brně.

Na výstavě uvidíte i výbavu z hrobu germánského šlechtice  z 5. století. Poklad, který je nejbohatší svého druhu v Evropě, obsahoval překrásné zdobené zbraně a šperky.

Nejmocnější ženy byly v 9. století na Velké Moravě pohřbívány se svými šperky. V hrobech se našly zlaté i stříbrné náušnice a gombíky. Jejich repliky ze stříbra si na výstavě budete moci zakoupit.

Mezi skvosty výstavy patří i psací potřeby z pozůstalosti českého hudebního skladatele Leoše Janáčka. Do sady patří plnicí pero, tužka s kovovým chránítkem, těžítko s Janáčkovým jménem a pravítko. Na výstavě uvidíte i skladatelovu taktovku.

Na výstavě uvidíte i fotografii  Marie Turkové z Těšan, která se v mládí stala předobrazem slavné Maryši ze stejnojmenné tragédie bratří Mrštíků. Mladá žena tehdy otrávila svého muže jedem na krysy rozpuštěným v kávě.

Jedinečná je i sbírka Venuší, které pocházejí z období 4700 let př. n. l. Vyvinuté sošky žen zobrazovaly tehdejší ideál krásy a plodnosti.

Šestnáctiletá Štěrbová překonala La Manche

Šestnáctiletá dálková plavkyně Lenka Štěrbová se stala nejmladší Češkou, která zdolala kanál La Manche. Štěrbová je dvanáctým českým plavcem, kterému se podobný kousek podařil.
Dosud tento primát držel Filip Pytel, kterému bylov době pokusu v roce 2007 osmnáct let.
Štěrbová  urazila trasu z Anglie do Francie za devět hodin a 22 minut. První tři a půl hodiny plavala za tmy , ale lodivod  část moře osvětloval. Zhruba deset kilometrů před francouzským břehem začaly plavbu komplikovat vlny a boční vítr. Později se k tomu přidal i proud, kvůli kterému Štěrbová dlouho plavala v podstatě na místě a chvíli se dokonce od břehu vzdalovala. Zhruba po čtyřech hodinách byla v polovině kanálu v dobré fyzické kondici a podle její otce ji doprovázelo obrovské množství 15 až 50 cm podlouhlých úzkých ryb, které ji v hejnech obklopovaly a vyskakovaly kolem ní nad vodu. V moři potkala rovněž několik medúz. Poslední kilometr bojovala plavkyně s tím, aby se nedostala do proudu o rychlosti 8 km/h, který by ji odnesl a znamenalo by to dalších několik hodin plavby. Závěr byl nesmírně dramatický, protože začala bouřka a proudy zesílily. Příboj byl tak obrovský, že rozhodčí povolili výjimku z pravidel a česká plavkyně nemusela vylézat na břeh, stačilo jí dohmátnout. Štěrbová ale nakonec zvládla i vylézt na skalisko.

                                                                                                   Zpracovala: Mirka Schullerová

---------------------------------------------------

 

Inzeráty/Oznámení

• Paní Iveta Kuchová hledá svého dědečka pana Pavla (Paul) Sýkoru, který emigroval do JAR v roce 1969. Paní Kuchovou je možné zastihnout na e-mailu i.kuchova@gmail.com, nebo na mobilním čísle +420728323587.
• Výuka češtiny a angličtiny od začátečníků až po velmi pokročilé, od dětí až po důchodce. Individuální přístup. Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• Kvalifikovaná soudní překladatelka nabízí vypracování překladů z češtiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny (případně z a do ruštiny a němčiny). Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• paní Hana Rezkováhledá svoji kamarádku Dr. Milenu Baxa, která žila/žije v Pretorii. Prosím kontaktujte ji na adrese hana.rezkova2004@volny.cz

Naučte se šít jako profesionálové a oblékejte se podle svých představ. KURZY ŠITÍ pro začátečníky i pokročilé Individuální přístup a zdokonalení vašich dovedností jsou u nás zaručeny.

Specializujeme se také na DESIGN A ZAKÁZKOVÉ ŠITÍ svatebních šatů; večerních, business a vycházkových oděvů.

Najdete nás v Centurion.

VOLEJTE 0834484795 – Petra

• SUSPENSION WAREHOUSE & CAR SERVICE CENTER - Please call us for all your car needs! For the best service in town. Call 0719593469.
• Villa Klara B&B nabízí ubytování v luxusně vybavených pokojích  v srdci Johannesburku v Northcliffu. Guesthouse je vhodně situován velmi blízko nákupního střediska Cresta.

Ideální pro byznysovou klientelu díky své poloze. (CBD 15minut, Sandton 20minut, N1 7 minut, nemocnice 10 minut)

Pokoje mají WiFi spojení.

Pro více informací navštivte naši webovou stránku www.villaklara.co.za

Rezervace: klara@villaklara.co.za    či  011 478 2513. Denně od: 08:00 do 17:00.

At Villa Klara, the customer always comes first.

• Pan Miroslav Doskočil z Brna hledá svého kamaráda pana Alexe Suma (*1945, Brno). Pan Sum žil dlouhá léta v Pretorii (asi od roku 1969?), byli spolu v pravidelném kontaktu, ale v posledních pár letech se přestal ozývat.

Jakékoliv informace o panu Sumovi pošlete prosím na adresu                                                                                 doskocil.miroslav@seznam.cz

 

Jihoafrická a česká města

PLZEŇ

První zmínky o Plzni pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem, dnes se toto první osídlení jmenuje Starý Plzenec. Velmi brzy dochází ke změně místa založení města. Pro stavbu byla vybrána výhodná poloha na soutoku řek Radbuzy a Mže. Tím se vyřešil problém s vodou, který byl na původním místě. Přemyslovský král Václav II. zde okolo roku 1295 zakládá Novou Plzeň.

Král si díky svém bohatství, které vzešlo ze stříbrných dolů Kutné Hory mohl dovolit naplánovat město ve velkorysém a moderním stylu. Město vyrůstalo podle tehdy západoevropských urbanistických plánů. I dnes stojí domy historického jádra na šachovnicovitém pravoúhlém půdorysu s rozlehlým náměstím s hlavní plzeňskou dominantou - chrámem sv. Bartoloměje. Důvodem proč si Václav II. vybral pro založení takto významného města právě tuto lokalitu byla její poloha na dvou obchodních stezkách - řezenské a norimberské.

Krátce po svém vzniku se proto Plzeň stala významným obchodním centrem Českého království. Své privilegované postavení si uchovala Plzeň po celý středověk a i na počátku novověku. Důvodem byl zejména její postoj k dvou významným konfliktům, které se v zemích Koruny České zčásti nebo zcela odehrály. Tím prvním byla husitská revoluce, kdy se Plzeň po počátečním přiklonění ke straně husitské od ní brzy odvrátila a byla pevnou součástí Katolické koalice. Husité, kteří si byli vědomi strategického významu města, se pokoušeli v letech 1421-1434 město několikrát obléhat. Plzeňské hradby však jejich náporu odolaly.

Po skončení husitských válek dostává Plzeň od císaře Zikmunda privilegium se zlatou bulou, díky němuž město neplatilo cla a berně po celých Čechách. Kvůli tomu a díky obchodnímu partnerství s Norimberkem město značně bohatne. V této době rozkvětu města zde dochází také k vytištění první knihy u nás - Kroniky trojánské. Stalo se tak již možná roku 1468. Město si velmi oblíbil i císař Rudolf II., který zde zakoupil dva měšťanské domy a za jeho vlády se Plzeň oblékla do renesančního hávu. Druhým konfliktem, ve kterém byla Plzeň na straně vítězů, byla třicetiletá válka. I tentokráte dodrželo město svou katolickou tradici a zůstalo součástí habsburského tábora. Přesto se ale nevyhnulo válečným útrapám a bylo dokonce i dobyto.

Po třicetileté válce nastává krátký úpadek města. Až na počátku 18. století město znovu vzkvétá, což se odráží i ve stavitelství. Ve městě vyrůstá řada barokních staveb.

Průmyslový rozvoj

V 19. století nechal purkmistrMartin Kopecký (1828–1850) zbourat hradby a na jejich místě vybudovat kolem starého města sady, dnes známé jako Sady Pětatřicátníků, Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy, Křižíkovy a 5. května. V roce 1832 pak vzniklo první kamenné divadlo.

Roku 1839 bylo rozhodnuto o založení Měšťanského pivovaru (později Prazdroj) a 5. října 1842 v něm bavorský sládek Josef Groll uvařil první várku piva. V roce 1859Emil Škoda převzal Škodovy závody a František Křižík zavedl svůj vynález obloukové lampy jako pouliční osvětlení. V roce 1869 byl založen První plzeňský akciový pivovar v Plzni (PAP, pivo Gambrinus). Na konci 19. století se Plzeň stala kolébkou české secese.

Od počátku 20. století je Plzeň druhým největším městem v Čechách a ke konci tohoto století se stala i čtvrtým v České republice. Její pozice byla dříve významnější, vzhledem k rozvoji Moravy a Slovenska však byla předběhnuta některými dalšími sídly v zemi. Západočeská metropole však prosperovala díky rozvoji strojírenských a dalších průmyslových závodů. Během meziválečného období došlo k rozšiřování města; hranice byly po vzoru jiných měst posunuty daleko od historického centra. Roku 1924 tak vznikla Velká Plzeň, počet obyvatel města překročil stotisícovou hranici.

V roce 1938 došlo k odstoupení pohraničních území Československé republiky Německu. Plzeň sice zůstala na území republiky, stala se však městem na samotné hranici. Obce severozápadním a jihozápadním směrem již patřily k Říši, stejně jako dnešní městské části Plzeň-Litice a Plzeň-Lhota.

Za druhé světové války (1942) byla Plzeň rozšířena o obce Bolevec, Božkov, Bukovec, Černice, Hradiště, Koterov, Radobyčice a Újezd. Také byl zřízen magistrát. Průmyslový podnik Škodovy závody byl v této době významnou zbrojovkou zásobující německé armády. I přesto Plzeň kupodivu delší dobu unikala bombardování, k prvnímu velkému náletu došlo až 20. prosince 1944, při kterém byl ovšem nejvíce zdemolován pivovarský komplex, zejména Prazdroj (18 mrtvých). Škodovy závody byly bombardováním významně poškozeny teprve na samém sklonku války, náletem 25. dubna 1945. Celkem bylo za celou dobu války náletů jedenáct, vyžádaly si 926 obětí.

Historické památky

Plzeňská Velká synagoga je největší synagogou v celé České republice

Mezi nejvýznamnější památky západočeské metropole patří historické jádro města a okolní ulice. Ty jsou dnes chráněné jako městská památková rezervace, na území města je ještě několik dalších vesnických památkových rezervací a také městských a vesnických památkových zón.

• Dominantou města je gotickýchrám sv. Bartoloměje, založený roku 1292, s věží vysokou 102 metrů je nejvyšší v Čechách. Na vyhlídku ve výšce 62 metrů vede 301 schodů. Dnes je to katedrální chrám, neboť od roku 1993 je v Plzni biskupství.
• Bývalý františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie.
• Renesanční radnice ze 16. století
• Barokní budova kláštera dominikánek s kostelem sv. Anny z let 1711–1714, přestavěná 1805–1807 na školu, dnes Státní knihovna.
• Divadlo J. K. Tyla
• Velká synagoga a Stará synagoga
• Plzeňské historické podzemí
• Západočeské muzeum

Slavní plzeňští rodáci

Jindřich Plachta – herec a komik

Josef Skupa – autor Spejbla a Hurvínka

Jiří Trnka – výtvarník, ilustrátor, scénárista a režisér animovaných filmů

Miroslav Horníček – herec a komik

Miroslav Zikmund – cestovatel a spisovatel

Jiří Suchý – divadelník, básník, hudebník

Karel Gott – zpěvák

Jana Preissová – herečka

Josef Větrovec – herec

Petr Čech – fotbalový brankář

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

FEJETONY

Ptákoviny z Blumfontejna

 

JAK VYPRÁVĚT VTIPY

I když hodně lidí věří, že umí vypravovat vtipy, je jen málo těch, kteří to doopravdy dovedou. Vyprávět vtip, aby se každý upřímně zasmál, je opravdové umění. Hodně lidí napodobuje profesionální komiky, kteří dovedou jeden vtip protahovat do nekonečna. Protože jsou ale profesionálové, dokáží při tom rozesmát publikum každých 10 vteřin. Když laik vypravuje ten vtip takovým způsobem, je to po chvíli nudné a posluchači často zapomenou začátek, viz.:

Petr se rozhodl vyrazit se svým přítelem Bobem, na lyže. Naložili Petrovu

dodávku a rozjeli se směrem na sever. Po několika hodinách jízdy se dostali

do ošklivé sněhové bouřky. Zabočili tedy k nejbližší farmě a požádali velice

atraktivní paní domu, zda by mohli na farmě přespat.

"Je mi líto ale teprve nedávno mi zemřel manžel" vysvětlovala farmářka, "a

já se obávám, že sousedé by mne pomluvili, kdybych vás nechala přes noc ve

svém domě".

"Nedělejte si starosti" pravil Petr "Nám nebude vadit přespat ve stodole"

O devět měsíců později, Petr obdržel dopis od právníka farmářky. Navštívil

pak Boba: "Pamatuješ se na tu hezkou farmářku na té farmě kde jsme

přespali?"

"Ano, pamatuji"

"Nestalo se náhodou, že jsi vprostřed noci vstal, došel do hlavního domu a

pomiloval se s ní?"

Bob zrudnul v obličeji: "Ano, tak to bylo a stydím se za to"

"A nestalo se náhodou, že jsi se jí představil mým jménem, místo svým?"

Bob zrudnul ještě více, "Ano, přiznávám, ale jak to víš?"

"Pak ti tedy musím poděkovat: Ona zemřela a všechno mi odkázala!"

To je dobrá anekdota, ale v této formě příliš dlouhá, až nudná. Vylepší se zkrácením, viz.:

 "Pamatuješ se na tu hezkou farmářku na té farmě kde jsme vloni přespali v

seníku?", ptal se Petr svého přítele Boba.

"Ano, pamatuji"

"Nestalo se náhodou,že jsi vprostřed noci vstal, došel do hlavního domu a

pomiloval se s ní?"

Bob zrudnul v obličeji: "Ano, tak to bylo a stydím se za to"

"A nestalo se náhodou, že jsi se jí představil mým jménem, místo svým?"

Bob zrudnul ještě více, "Ano, přiznávám, ale jak to víš?"

"Pak ti tedy musím poděkovat: Ona zemřela a všechno mi odkázala!"

Anekdota musí být krátká, briskní a vtipná. Pointa musí přijít brzy, jinak naši posluchači začnou myslet na své starosti.

Přilétne sekretářka k šéfovi "Mám pro vás velice špatnou zprávu."

"Zase špatnou zprávu", odsekne šéf. "Nemůžete aspoň jednou přijít s dobrou

zprávou?"

"Tak dobrá; nejste neplodný!"

Pointa se dostavila dříve, než se někdo mohl začít nudit. Teď je čas udeřit s další anekdotou.

"Tak už nejsem panna" povídá Manča kamarádce.

"Opravdu? A bylo to z lásky nebo za peníze?"

Manča se zamyslela "Asi z lásky. Pět stovek přece nejsou žádné peníze!"

Teď už jsou všichni posluchači v pozoru a čekají další vtip. Když je necháme čekat příliš dlouho, vmísí se do vyprávění trouba, který si myslí, že je vtipný a přijde s tím nejblbějším vtipem na který si dokázal vzpomenout. Tím by se nálada zlomila a museli bychom začít znovu. Proto se rychle rozhlédneme a spustíme:

Manžel přijde domů z práce a povídá: "Těš se, dneska tě umiluju k smrti!"

Navečeří se a usne v židli. Manželka s ním zatřese: "Tak co bude s tím

umilováním k smrti?"

"Ale rozhodl jsem se, že ti daruju život!"

Teď už se začínají smát i ti "vážní". Teď už si také můžeme dovolit vyprávět vtip o něco delší, protože posluchači v nás začínají věřit. Hlavně nepustit k slovu toho troubu.

Muž měl poměr se svojí sekretářkou. Jednou v jejím bytě oba zaspali a

probudili se v 8 hodin večer. Muž se kvapně začal strojit a poprosil

sekretářku, aby mu boty vyšoupala venku v trávě. Poté si nazul boty a jel

domů.

"Kde jsi byl?" zeptala se jeho žena.

"Nebudu ti lhát", pravil muž. Mám poměr se svojí sekretářkou; milovali jsme

se celé odpoledne."

Manželka pohlédla na jeho boty: "Ty prolhanče! Ty jsi zase hrál golf!"

Teď už je podium zaručeně naše. Teď si můžeme dokonce dovolit pustit toho troubu ke slovu. Jeho přínos se utopí v slávě našich anekdot. Po jeho příspěvku však musíme rychle převzít podium.

První den v letadle na palubě mateřské lodi byl pro mladého námořního letce

velice úspěšný: zcela sám sestřelil 3 japonská letadla. Letě výše, objevil

další dvě japonská letadla a sestřelil je také. Pak si všiml, že jeho paliva

rapidně ubývá, sletěl níže a přistál na mateřské lodi. Po perfektním

přistání bravurně odhodil poklop a  elegantně salutuje, pravil majorovi:

"Tak jak byste ohodnotil můj první den?"

"Udelal ste jednu hlozně velikou chybu...", řekl mu japonský major...!

Počet lidí kolem nás se pomalu zvětšil a teď už každý od nás očekává legraci. Dokonce i ten trouba ztratil potřebu něco přidat.

Starší pán seděl na lavičce v obchodním středisku. Mladý muž  s vlasy

slepenými do špiček obarvených zelenými, červenými, růžovými, modrými,

žlutými a fialovými pruhy,  přišel k lavičce a sedl si.

Starý pán se jen díval s otevřenou pusou.

"Co je s vámi, pamětníku. Nikdy v životě jste neudělal něco divokého?"

"Ano, jednou jsem se moc opil a pomiloval se s pávem. Tak mně napadlo jestli

náhodou nejste můj syn!"

A okamžitě musíme udeřit znovu.

Paní s nemluvnětem přijde k doktorovi na první prohlídku. Doktor dítě

prohlédne a když je zváží, svraští se mu čelo: "Je dítě kojené nebo krmené z

láhve?"

"Kojené" odpoví žena.

Doktor ji požádá aby se svlékla do pasu a dlouze jí prohlíží prsa: hněte je

a tahá za bradavky a nakonec prohlásí "Není divu, že dítě nepřibývá na váze;

vždyť vy nemáte žádné mléko!"

"Já vím", odpoví žena, "já jsem jeho babička, ale jsem moc ráda, že jsem

přišla!"

Teď už jsme si pevně zajistili místo ve společnosti, takže není třeba s anekdotami pokračovat. Přidáme ještě jednu a pak se půjdeme napít.

Lovec jel na safari se svou ženou a tchyní.

Bydleli ve srubu, v jedné místnosti. Jednou v noci se manželka probudila a

zjistila, že její matka je pryč. Ve strachu probudila manžela, aby šel matku

hledat. Lovec tedy popadl pušku a dohromady s manželkou vyšli do noci.

Nedaleko srubu se jim zjevila hrůzostrašná podívaná: matka byla zády

přitisknuta k hustému křoví a před ní stál obrovský lev!

"Co budeme dělat?" vykřikla manželka.

"Nic" pravil lovec. "ten lev se do té šlamastiky dostal sám, tak ať se z toho

taky sám dostane ven!"

A když už jsme u toho safari, přidáme ještě jednu, pro dobrou míru.

Tři kluci z Johannesburgu jeli do Keni na fotografické safari. Ve srubu

začali vybalovat věci a rozhodli se, že jen jeden z nich se půjde podíval

okolo, jestli je nějaká zvěř v dohledu a ostatní dva budou vařit večeři.

Tahali sirku kdo půjde ven první a los padl na Kobuse.

Kobus ušel ne víc než sto metrů, když před ním..lev! V hrůze se Kobus

obrátil a pádil zpátky ke srubu. Naštěstí hoši nechali dveře otevřené, jenže

Kobus zakopl o práh a natáhnul se jak dlouhý, tak široký. Lev to tak rychle

neubrzdil a přelétnul přes ležícího Kobuse, rovnou do srubu.

Kobus rychle vstal a než lev mohl vyběhnout ven, bleskově zavřel dveře. Poté

došel k oknu a povídá: "Tak tady máte kluci, toho prvního a já vám za chvíli

přivedu další...!

Tak a teď už doopravdy končíme s vtipy. Tady, na party je plno krásnejch ženskejch a my tady blbneme s anekdotami. Zajímavé je, že ty krásný ženský vůbec nebyly tak krásný, když jsme sem přišli. Zkrásněly teprve teď! Tak ahojky, já se jdu "minglovat".

Z dílny pana Honzy Schuberta

ČESKÁ  PŘÍSLOVÍ – od pana Jirouta

 

CHYTRÉMU NAPOVĚZ, HLOUPÉHO TRKNI

trefuje se přísloví do těch, kteří právě nevynikají bystrostí. V Mudrosloví F.L. Čelakovského stojí psáno, že se ohlédnou teprve na povel: „Teď, holube, zrno!“ O takových z lidské čeledi, kteří svoje mozkové závity nezatěžují přílišnou činností, praví se v té knížce vůbec ledacos vtipného i peprného, co zde neškodí ocitovat. Tak například jedno lidové rčení říká: „Moudrá hlava – škoda, že ji jen dvě a ne čtyři nohy nosí!“ Jiné zase úsměvně tvrdí, že „mají za úškem dubovou tříšťku“ nebo že „jsou múdry, jak Šalamúnovy plundry“. Další rčení konstatuje, že „jest u něho múdrosti, co na dlani vlasův“ anebo že „neví, proč chodí kráva před pastuchou“. Nejvýstižnější je asi to, že takoví lidé „nejsou ani do rady ani do vady, ani k řeči ani k seči“.

HOST DO DOMU, BŮH DO DOMU

praví přísloví, dokazující, že už naši předkové byli lidé družní a pohostinní, kteří ve zdech svých domů rádi vítali návštěvy. Ano, i my se značnou oblibou hostíme i chodíme po návštěvách – avšak toto pěkné přísloví skrývá v sobě přece jen háček: není totiž host jako host. V uvítací formuli vyzýváme sice každého z nich v chování „jako doma“, avšak leckdy předem neznáme důsledky této výzvy. Přijme-li ji za svou host poněkud „nevázaný“ – nesmíme se divit a pohoršit, jestliže si uprostřed svačiny klidně zuje boty a položí nohy na stůl, bude říhat, pobryndávat ubrus kávou, dopřeje si „šlofíka“ na naší pohovce – když nám před tím zavřel puštěnou televizi, vleze v koupelně do vany právě v době, kdy my vstáváme do práce, atd. atd. Na tento typ „hosta“ vztahuje se jiné přísloví, jež ho vtipně přirovnává k rybě, která třetí den – nevoní.

ZKUŠENOST, MATKA MOUDROSTI

nebo také jinak, poeticky řečeno: šedá je teorie, zelený strom života. Toto přísloví dává za pravdu těm, kteří tvrdí, že sebelépe a sebepozorněji vyčtené či jinou „suchou“ cestou nabyté vědomosti nevydají tolik, co vlastní činnost, praxí ověřená. O tom se už přesvědčujeme v útlém dětství: marně dospělí varují, že plotna pálí a spálenina bolí – nesáhneme-li si jednou sami na horký plát. Marně budeme – chceme-li hezky a vkusně bydlet – hromadit teoretické vědomosti z oboru bytové architektury, neumíme-li sami pořádně vzít kladivo a hřebík do ruky, provést nátěr nebo nalepit tapetu. Jistě, dá se to všechno objednat a zaplatit. Ztrácíme tím však jednu velice důležitou věc: radost z práce, vlastnoručně a zcela podle svých představ vykonané. 

 

České zvyky a obyčeje

 

POSVÍCENÍ (říjen – listopad)

To je zlatý posvícení, to je zlatá neděle...

Na posvícení neboli hody se těšili všichni. Kromě dobrého jídla znamenalo posvícení společnou zábavu, tanec, muziku a pochopitelně vydatné popíjení. Několik dnů se nedělalo nic jiného než vařilo, peklo a smažilo, nešetřilo se na množství. Protože každá vesnice měla posvícení v jiný den, byla to příležitost k četným návštěvám u příbuzných nebo přátel, které se vzájemně oplácely. Kromě posvícení, které souviselo se svátkem patrona místního kostela, s výročním dnem jeho zasvěcení nebo s nějakým jiným výročím, se skoro všude slavilo také posvícení havelské a martinské.

Příliš mnoho radovánek

Hlavním dnem posvícení byla vždy neděle před nebo po svátku místního patrona. Často se radovánky protáhly i na několik dnů. Podle zpráv z 18. století bylo posvícenských příležitostí tolik, že lidé chodili po návštěvách z vesnice do vesnice a zanedbávali práci. To bylo zřejmě hlavním důvodem, proč vyšlo za vlády Josefa II. v roce 1787 nařízení, které předepisovalo jen jedno posvícení v roce, a to v neděli po sv. Havlu. Lidé si však císařský dekret vyložili po svém. Netrvalo dlouho a v mnoha vesnicích se kromě povinného „císařského“ posvícení drželo i to původní „naše“ podle místních zvyklostí. Jak jinak by se mohli sousedé navzájem navštěvovat, kdyby všude byl stejný termín?

Havel a Martin

Posvícení se neváže k žádné církevní liturgii, jde o čistě lidový svátek. Až na malé výjimky se konalo v podzimních měsících, říjnu nebo listopadu. V té době už bylo po žních, končily podzimní práce na polích i v hospodářstvích a lidé měli víc času na zábavu. Díky sklizním měly kuchařky v komorách dostatek zásob čerstvě semleté mouky, vajec, cukru, tuku i masa. Nemuselo se šetřit, naopak bylo třeba sníst maso z poražených kusů při dobírce stáda před zimou.

A kde se vzaly termíny havelského a martinského posvícení? Svátek sv. Havla (16. října) byl už od středověku důležitým dnem. Na venkově to byl jeden z tradičních termínů, kdy se odevzdávaly poddanské platy, jakýsi nájem za půdu majiteli panství. Většina platů byla předepsána v naturáliích: v obilí, vejcích a drůbeži. Peněz bylo málo a poddaní platili jen několik grošíků. Někdy vrchnost své poddané při této příležitosti pohostila, jinde si vesničané uspořádali zábavu sami. Toho dne se také nerobotovalo.

Tradiční posvícení na sv. Martina (11. listopadu) bylo zase doprovázeno jinou významnou událostí v životě venkova i měst. Od středověku to byl den, kdy čeleď končila svou roční službu a dostávala mzdu. Na sv. Martina se uzavíraly smlouvy mezi obcí a pastýřem, ovčákem či ponocným. I to byla událost, která přímo volala po bohaté hostině. Navíc nebyla spojená s odevzdáváním platů vrchnosti, proto byl tento den tak oblíbený. Martinské posvícení se časem ujalo úplně všude.

Velké přípravy

Přípravy začínaly už několik dnů předem. Bylo třeba uklidit celý dům, musely se nakoupit chybějící zásoby včetně piva a také pozabíjet a zpracovat husy, kachny, kuřata či vepři. Lehké nebylo ani připravit všechny suroviny na pečení, které dalo vždycky nejvíc práce. Nesmělo se zapomenout ani na pozvání příbuzných a přátel. To dělaly většinou děti a roznášely přitom speciální koláče „zváče“. Někde se stavěla doprostřed obce májka, uříznutý stromek ozdobený pestrými pentlemi nebo i různými dárky, která zdobila náves až do konce posvícení.

Dobré jídlo i zábava

V neděli šli všichni do kostela na slavnostní mši a po ní se podával oběd. Tvrdí se, že posvícenský oběd byl nejbohatší v celém roce. V 18. a 19. století se jedla polévka, různé druhy masa včetně pečené husy (to hlavně o martinském posvícení), knedlíky a zelí, smetanové omáčky, spousta koláčů a dalšího pečiva. K tomu nesměl chybět dostatek piva. Hosté s domácími poseděli a probrali úrodu, počasí, novinky ze vsi, střídavě jedli a vyprávěli. Na rozloučenou dostávali bohatou výslužku.

Večer bývala taneční zábava pro mládež, která se často protáhla až do dalšího dne. Dnes se taneční zábava pořádá často již v sobotu, tedy v předvečer posvícení. V pondělí po posvícení se konala zábava s názvem pěkná neboli zlatá hodinka, která se ještě dnes v některých obcích dodržuje. Lidé se scházeli v hospodě s rozsvícenými svíčkami. Úterní „sousedská“ zábava se dnes většinou už nedrží. Podle pamětníků to bývala příležitost k tanci pro starší obyvatele vsi, a proto se hrávala pomalejší hudba.

V pondělí se také odehrávaly z dnešního pohledu drastické obyčeje veřejného zabíjení zvířat, jejichž maso se pak večer v hospodě upeklo a snědlo. Někde stínali kohouta, jinde berana (převážně na Moravě) nebo shazovali kozla ze skály či z kostelní věže. Před zabitím zvířete se vždycky odehrál symbolický soud, při němž se oběti vyčetla spousta zlých skutků. To vše se dělo za účasti diváků z celé obce i okolí.

Dozvukem hlavní posvícenské zábavy pak bývala oslava konaná následující neděli, jíž se říkávalo mladé posvícení.

Posvícení bývalo (stejně jako masopust) oblíbeným termínem pro pořádání zásnub a svateb.

A dnes?

Posvícení je stále oblíbeným obyčejem. Dnes sice trochu změnilo svůj program, avšak koná se v polovině všech českých a moravských měst a obcí. Kromě tradiční hostiny bývá doplněno kulturními akcemi, jarmarky, koncerty. Dokonce i velká města tuto tradici udržují. V Praze 6 se například už několik let koná obnovené posvícení na oslavu vysvěcení kostela sv. Markéty při Břevnovském klášteře. Má charakter veřejné zábavy s kolotoči a stánky s občerstvením. Zúčastňují se ho tisíce návštěvníků.

POSVÍCENSKÝ JÍDELNÍČEK

Kde se očekávalo hodně hostů, chystalo se na nedělní oběd větší množství chodů. Všeho musel být dostatek, aby zbylo ještě na výslužku. Připravovalo se maso, přílohy, zelí, omáčky, ale hlavně pečivo. V první řadě koláče, které byly pro posvícení typické ve velkém množství a v mnoha variantách.

Pekly se den nebo dva před posvícením, v některých domácnostech i nadvakrát – poprvé na roznášku při zvaní, podruhé pak na pohoštění a na výslužku. Ve velkých statcích se spotřebovalo i několik desítek kilogramů mouky. Podávaly se na závěr oběda s cikorkou či kávou, což bylo pokládáno za vrchol hostiny.

Koláče

Tvary koláčů byly různé: kulaté, čtvercové i obdélníkové, od malých až po velké, s nádivkou na povrchu nebo uvnitř. Kromě klasických kulatých se dělaly i svazované, kdy se nádivka umístila do středu a všechny čtyři cípy se povytáhly a přitiskly doprostřed. V rozích zůstaly mezery, kterými byla nádivka vidět, a proto se těmto koláčům říkalo okaté. Těsto se také různě nakrojovalo a nastříhávalo, cípy se splétaly či stáčely.

Nejčastěji se však pekly kulaté koláče. Známé se staly velké chodské koláče, a to hlavně díky své typické výzdobě. Povrch připraveného těsta se postupně zdobí tvarohovou, makovou a povidlovou nádivkou do pěkných vzorů. Navrch ještě přijdou rozinky, nudličky z mandlí a tvarohové nebo povidlové ozdoby na podklad z opačných nádivek. Obdobou chodských koláčů jsou valašské vdolky, lidově nazývané pecáky nebo také frgále (zajímavé je, že slovo frgále označovalo původně nepodařené, nevzhledné pečivo).

V Čechách platilo nepsané pravidlo: čím slavnostnější příležitost, tím menší koláče. Ty nejmenší měly v průměru 2 – 3 centimetry a připravovaly se hlavně na svatby. Posvícenské koláče bývaly větší, nejběžnější o průměru 6 – 10 centimetrů. Na Moravě se malým koláčkům říkalo vdolečky. Podle druhů náplní se pekly tvarožáky, makovníčky nebo trnkáče se švestkovými povidly.

V některých českých regionech se místo kulatých pekly hranaté tvary přes celý plech, kterým se říkalo německé koláče. Jejich povrch byl někdy těstovými proužky rozdělen na čtyři pole, z nichž každé mělo jinou náplň. Pokud byly složeny z více vrstev těsta a náplní, nazývaly se skládanice nebo skládance, skládanky či plástováky, někde jim říkali i hnětýnky, netynky, táče apod. Podle provedení se však toto pečivo blížilo spíše buchtám než koláčům. Lidový jazyk často používal slova, která v různých oblastech znamenala totéž. Aby to tedy bylo ještě složitější – buchtami se v těchto oblastech nazývaly knedlíky.

Ozdobou koláčů byly vždycky náplně. Používaly se tvarohové, makové, povidlové, hruškové, jablečné, ořechové, zelňákové, mrkvové, anebo z čerstvého ovoce.

A abychom se nebavili pouze teoreticky a vy byste si tyto pochoutky chtěli sami vyzkoušet, podívejte se do receptů.

Rohlíky, vandrovnice...

Na posvícení se připravovalo i další pečivo. Oblíbené byly bábovky pečené původně v keramických, později v těžkých litinových formách. Jemné třené těsto, z něhož se bábovky dělají dnes, však na venkov proniklo až později vlivem měst nebo panských kuchyní. Původně se na venkově pekly bábovky z kynutého těsta a plněné mákem, povidly nebo tvarohem.

Typickým posvícenským pečivem byly hnětýnky. Je těžké je popsat, protože v každém kraji vypadaly trochu jinak, pekly se z jiného těsta, a dokonce se i různě nazývaly. Některé typy se připravovaly i na Velikonoce nebo na letnice. Dnes se pod názvem hnětýnky skrývá nazdobené pečivo ve tvaru květů, hvězdiček nebo srdcí, velké asi jako dlaň. Vypadá spíš jako cukrářské výrobky s barevnými polevami, posypané mandlemi, lentilkami či tzv. cukrářským máčkem. Často slouží jako dárek z lásky nebo jako poděkování dívky chlapci za tanec.

Na martinské posvícení se v Čechách i na Moravě pekly martinské rohlíky, rohy nebo podkovy. Nejčastěji byly z kynutého buchtového nebo rohlíkového těsta a měly tvar zahnutého válečku. Mohly být nadívané mákem, někde i tvarohem nebo povidly. V minulosti je často čeleď dostávala na rozloučenou při odchodu ze služby, a proto se jim říkávalo vandrovnice. Ale typické martinské pečivo se peklo na venkově i dávno potom, kdy už se nedodržovaly na sv. Martina zvyky spojené s odměňováním čeledi.  

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

 

 

 

Zábava

a)    ČEŠTINA

Dnes budeme pokračovat ve správném psaní S a Z na začátku slov.

 

Doplňte S nebo Z:

Zaměstnanci některých podniků se –řekli –propitného. Vrhl jsem –běžný pohled na mapu. Důležitá součást výbušného motoru je –plynovač. Při nezdaru musíme –koumat příčiny neúspěchu, hledat nové metody a –organizovat lépe práci; nesmíme si –krývat chyby, protože jen ne-kreslený obraz pravého stavu nás může poučit. -pustošené pole bylo znovu –oráno.

 –trava sportovců má být vydatná a lehce -travitelná. –trávili jsme den prohlídkou kulturních památek. Rodiče se –hromáždili na schůzi –družení rodičů a přátel školy. Nová pracovní metoda podstatně –nížila -potřebu plechu. Můžeme vám –prostředkovat –etkání. Vichřice

–působila v lese mnoho škod: -rážela větve a vyvrátila –puchřelé stromy. Obě součásti stroje byly –montovány dohromady. Auto jelo se –tlumenými světly.

Připravila Radka Hejmalová-Millar

                                                                                      

b)    HÁDANKA

20 otázek: Otestujte své logické myšlení

Zkuste odpovědět na  několik otázek, které se vás budou snažit nachytat zdánlivou jednoduchostí.

1. Účastníte se běžeckého závodu. Předběhnete druhého, na kterém místě teď jste?

2. Sčítejte. Máte 1000. Plus 40. Ještě jednou plus 1000. Plus 30. Ještě jednou plus 1000. Plus 20. Plus 1000. A plus 10. Jaký je výsledek?

3. Otec Moniky má pět dcer. Lelu, Lalu, Lulu, Lolu. Jak se jmenuje pátá?

4. Může být člověk žijící v Praze pochovaný v Brně?

5. Kolik dětí má muž, který má deset synů a každý syn má ještě sestru?

6. Některé měsíce mají 30 dní, některé 31. Kolik měsíců má 28 dní?

7. Kolik zvířat vzal Mojžíš na palubu?

8. Farmář má 17 ovcí. Všechny kromě devíti uhynou. Kolik jich má teď?

9. Když zemře během dne noční hlídač, má nárok na důchod?

10. Francouzský Boeing 747 havaruje na hranicích mezi Francií a Belgií. Na palubě je 150 Francouzů a 200 Belgičanů. Kde budou pozůstalí pochovaní? Ve Francii, nebo v Belgii?

11. Když se černoušek narodí, má černé tělo, černé ruce, černé nohy, černou hlavu a jaké má zuby?

12. Tři muži se potápějí v řece, ale když vylezou z vody, jenom dva mají mokré vlasy. Jak je to možné?

13. V autě jede otec a syn (pokrevní). A jak to tak na silnicích chodí, najednou se přihodí strašná nehoda. Oba dva jsou vážně zraněni a sanitky je odvezou do dvou různých nemocnic. Syn je na operačním sále, přijde k němu chirurg a řekne: „Nemůžu ho operovat, je to můj (pokrevní) syn!“ Jak je to možné?

14. Kde vždycky včerejšek přichází až po dnešku?

15. Šejk měl dva syny. Na smrtelné posteli jim pověděl, že dědictví získá ten z nich, jehož velbloud dojde do určeného města z oněch dvou velbloudů jako druhý. A tak se synové vydali z rodné oázy na cestu. Po třech dnech pomalého poflakování potkali na cestě moudrého starce. Když mu vylíčili své trápení, něco jim poradil. Oba okamžitě vyskočili na své velbloudy a uháněli k městu. Co jim stařec poradil?

16. V šuplíku máte červené a zelené ponožky. Kolik ponožek nejméně musíte vzít ze šuplíku, aby měly alespoň dvě stejné barvy?

17. Zkuste zjistit, jak pokračuje tato posloupná řada: J, D, T, Č, P, Š, S, ...

18. Kdo má vpředu dvě oči, ale vzadu ještě spoustu dalších?

19. Neustále to mění tvar, ale přesto je to stále kulaté. Co to je?

20. Dva muži hrají tenis. Sehráli celkem pět setů a každý z nich vyhrál tři. Jak je to možné?

c)     ČESKÉ OSOBNOSTI

ČESKÉ OSOBNOSTI:

Alfons Maria Mucha  - český malíř a designér období secese.

(24. července 1860 Ivančice – 14. července 1939 Praha)

Narodil se v Ivančicích v rodině soudního zřízence Ondřeje Muchy. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky. Z roku 1875 pochází Muchova první známá přesně datovaná kresba, jedná se o pastel představující Johanku z Arku na hranici.

Roku 1879 odchází do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací do firmy Kautský - Brioschi – Burghardt. Poté odešel do Mikulova, kde maloval portréty místních obyvatel. Roku 1883 byl pozván hrabětem Khuen Belassim k vytvoření dekorací interiérů zámku Emmahof, Emín nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou. V roce 1885 odešel na akademii do Mnichova a o dva roky později do Paříže na akademii Julian. Roku 1892 byl pověřen ilustrovat Scenés et épisodes de l'histoire d'Allemagne od Charlese Seignobose. K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo roku 1897, když získal objednávku na plakát pro Sarah Bernhardt.

První československé poštovní známky podle návrhu Alfonse Muchy

Nejslavnější Muchovo období je kolem přelomu 19. a 20. století. V roce 1906 se oženil s Marií Chytilovou. V USA byl uvítán jako největší dekorativní umělec světa, přesto se toužil vrátit do Česka. Stal se autorem prvních poštovních známek a bankovek samostatné Československé republiky. Mucha však nebyl pouze grafikem a tvůrcem světoznámých plakátů art nouveau. Všestranným nadáním zasahoval do všech uměleckých oborů, sochařstvím počínaje a divadlem konče.

Mucha se stal známým jako umělec užitého umění, kromě plakátů tvořil návrhy vinět na láhve, čokolády, sušenky, cigarety, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi, např. Otčenáš (Le Pater, 1899), navrhoval české známky (mimo jiné vytvořil grafickou předlohu k první československé poštovní známce) i bankovky. Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna katedrály sv. Víta (1931) v Praze.

Alfons Mucha byl velkým vlastencem a celý život snil o realizaci cyklu velkoformátových obrazů Slovanská epopej, kterým chtěl shrnout dějiny Slovanského národa. Cyklus velkých pláten maloval na zámku Zbiroh od roku 1910. Epopej byla dokončena v roce 1928 a Muchův americký mecenáš Charles Crane ji věnoval Praze. Dnes tento cyklus můžeme najít na zámku v Moravském Krumlově.

Alfons Mucha byl také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě, jeho snímky se tak kompozičně velmi podobají jeho slavným obrazům. Muchova dokumentace z cest z Ruska, z období před Říjnovou revolucí, tvořila důležité podklady právě pro cyklus Slovanská epopej. Když dostal od komisaře pařížské Světové výstavy v roce 1900 za úkol vyzdobit pavilon Bosny a Hercegoviny, vypravil se s fotoaparátem na Balkán a až poté začal malovat obří dekorativní panel (panó), které bylo dominantou vídeňské expozice. Je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu.

Alfons Mucha zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic. Pochován je na hřbitově na Vyšehradě.

                                                                                                                   Zpracovala: Mirka Schullerová

 

d)    DANONE NATIONS CUP

Danone Nations Cup je mezinárodní soutěž mladých fotbalistů celého světa ve věku 10 - 12 let,  která se každoročně koná už od roku 2000. Prvního ročníku se zúčastnilo 8 týmů z osmi zemí dvou kontinentů. Soutěž rychle nabírala na popularitě a už od roku 2007 se jí účastní 40 týmů čtyřiceti zemí všech kontinentů. Výjimkou samozřejmě nejsou ani Česká republika, ani Republika Jihoafrická. Malý zádrhel v jinak nenarušeném běhu soutěže nastal pouze v loňském roce, kdy v pořádající Brazílii vypukla epidemie prasečí chřipky a soutěž musela být na poslední chvíli zrušena. Kvalifikační zápasy byly ale odehrány, a tak se letošní pořadatel, Jihoafrická republika, velkoryse nabídnul, že se v Johannesburgu ve dnech 1. – 3. října 2010 odehrají ročníky oba.

Po úspěšném nedávném MS světa ve fotbale byl takový oříšek pro JAR hračka, a tak se nazdobený Orlando stadion v Sowetu stal na celý první říjnový víkend královstvím mladých fotbalistů. Standardní fotbalové hřiště bylo rozděleno na dvě poloviční žákovská hřiště s menšími brankami. Na jedné polovině se hrál ročník 2009, na druhé ten letošní. Na oba ročníky se kvalifikovaly týmy jak z ČR tak Jihoafrické republiky, takže bylo komu fandit. Českým fotbalistům se nedařilo tak jak by si přáli, a přestože hráli výborně a s velkým nasazením, tak to na účast ve finále nestačilo. Za to mladí Jihoafričané se svou skvělou hrou do finále nejen probojovali, ale také v něm přesvědčivě porazili soupeřící Švýcary 2:0 a sáhli na metu nejvyšší. Bafana Bafana se jistě o svoji budoucnost bát nemusí.

Trofej za rok 2009 vybojovali mladí Mexičané, když ve finále porazili Uruguay také 2:0.

Bylo úžasné pozorovat tyto tak mladé fotbalisty, jejich profesionální chování, doslova nakažlivé nadšení ze hry, týmovou práci a obrovskou radost z každého sebemenšího úspěchu.

Napsala Radka Hejmalová-Millar

e)    RECEPTY

Posvícenské koláče – přesně podle starých tradic

600g mouky

125g tuku

100g cukru, 1 vanilkový cukr

40g droždí

půl lžičky soli

2 žloutky

trochu teplého mléka

lžíce rumu

citrónová kůra a šťáva

Ze surovin vypracujeme těsto a necháme vykynout. Rozdělíme na několik dílů, velkých asi jako pěst. Hladké bochánky se položí na vymaštěný a nahřátý plech a teprve pak vytvarují na kruhové tenké koláče se zvednutým okrajem. Pak se plní nádivkami. Pečeme na 180 stupňů C do růžova.

Tradiční náplně do koláčů

Tvarohová: tvaroh, cukr, vanilkový cukr, citrónová kůra, žloutky nebo celá vejce, máslo, špetka soli, případně rozinky (předem spařené, přidávají se až nakonec), někdy se přidává ještě mléko, šlehačka nebo vanilkový puding, muškátový květ nebo rum.

Povidlová: povidla už se většinou dál neupravují, jen někde se do nich přidával mletý hřebíček a rum nebo skořice.

Maková: základem je mletý mák, který se krátce podusí s vodou nebo mlékem, cukr, vanilka a citrónová kůra, někdy se přidávají spařené rozinky, trochu másla, případně nastrouhaný perník, rum, kakao nebo trochu marmelády.

Šimlíková: vznikne spojením tvarohu a máku.

Ořechová: strouhané nebo mleté ořechy, cukr, mléko, případně vanilkový cukr. Připravuje se povařením.

Hrušková: sušené hrušky (uvařené a rozemleté), máslová jíška, cukr, skořice, badyán, citrónová kůra a rum.

Letní nealko drinky

Potom, co nám zima vysála část energie, nastávající léto a jeho plody přímo nabízí vitaminové, nekalorické bomby.

Jahodový drink s mátou

Na litr a půl osvěžujícího nápoje potřebujeme asi 5 lžic citronové šťávy (2 vymačkané citrony), které spolu s půllitrem vody dáme vychladit do ledničky. Mátu zalijeme vroucí vodou (téměř litr) a necháme cca 10 minut louhovat. Omyté jahody (přibližně půl kila), pokrájíme na menší kousky a ještě je do vychlazené citronády rozmačkáme. Mezitím nám vychladl scezený mátový čaj, do kterého jahodovou citronádu vmícháme a ozdobíme ve sklenicích třeba lístky máty, plátky citronu nebo kousky jahod. Dosladíme podle chuti.

Čaj vždycky osvěží

Tento nápoj je zase kombinací všeho, co nám v parném létě dodá osvěžení: čaj, citron, meloun, kiwi a minerálka.

Uvaříme si téměř litr  čaje a necháme ho vychladnout. Osladíme ho medem a vymačkáme do něj dva citrony. Kiwi a meloun částečně nakrájíme dovnitř a kousky si necháme ozdobně na orámování sklenice. Tu potom ještě doléváme minerálkou, nejlépe citronovou.

Letní nealko koktejly

Comolada

Budete potřebovat: 2 cl limetkové šťávy, 2 cl citronové šťávy, 1/2 citronu, 1/2 limetky, trochu sodovky, trochu malinové šťávy

Na ozdobu: citron a limetka, jahoda i se zelenou snítkou a trojúhelníček melounu

Postup: V mixéru smíchejte led, limetkovou a citronovou šťávu. Touto hustší pěnou přelijte kostky ledu připravené ve sklenici asi do poloviny. Přidejte na plátky nakrájený citron a limetku a zlehka promíchejte koktejlovou lžičkou. Opět dolijte sodovkou. Vytvoří se tak plastický efekt plovoucího ovoce. Navrch opatrně nalijte malinovou šťávu. Klesne až na dno a probarví celý koktejl. Dozdobte jahodou a melounem.

Mojito

Budete potřebovat: hrstku lístků máty, 1 limetka nakrájená na čtvrtky, cukr , 2 cl limetkové šťávy, 2 cl jablečného džusu, 3–5 cl perlivé vody nebo sodovky

Na ozdobu: máta a limetky

Postup: V mixéru si připravte ledovou tříšť. Ve skleničce promačkejte mátu spolu s třtinovým cukrem a nakrájenou limetkou. Když se vůně rozline, přidejte ledovou tříšť do ¾ skleničky. Zalijte limetkovou šťávou a jablečným džusem a trochou minerálky. Lehce vše promíchejte koktejlovou lžičkou a opět dolijte minerálkou. Na ozdobu je nejlepší limetka a snítka máty.

Na zdraví!

A na závěr naší rubriky ještě k pobavení rychlý recept na KOLÍNKO NA PIVU, který jsme ve vší serióznosti dostali od paní Terezie Škorvagové-Johnson:

 

f)      HUMOR