Indie se ve své snaze o udržení ekonomického růstu a zajištění budoucnosti stále více obrací na východ. Zásadním momentem, který definoval indickou hospodářskou orientaci na několik dalších dekád dopředu, byla implementace „Look East Policy“, kterou v roce 1991 představila vláda Pamulaparti Venkat Narasimh Raa a které se úzkostlivě drží i vlády jeho nástupců. Osud Indie je dle této strategie úzce spojen s asijskými zeměmi a její budoucnost i budoucnost regionu závisí do značné míry na tom, zda se podaří vytvořit silnou vyjednávací platformu jako protiváhu k ostatním regionálním mocnostem.

Indie však není jedinou světovou zemí, která by ráda získala co největší vliv v jihovýchodní Asii. Již od indo-čínského konfliktu v roce 1962 je jejím největším konkurentem v této snaze Čína, která v současnosti představuje úspěšného regionálního hegemona a snaží se s některými zeměmi v regionu budovat dobré vztahy. Indie se proto obrací na ty země, které mají z čínské expanze strach a pokouší se posílit svůj vliv prostřednictvím vojenské pomoci, investic a liberalizace vzájemného obchodu. Ústřední roli ve snaze Indie o získání vlivu v jihovýchodní Asii hraje proto právě uskupení ASEAN, které sdružuje deset zemí regionu a představuje obrovský trh a příležitost k uplatnění indického zboží a služeb. Prudce rostoucí význam Číny pro země ASEAN a z toho plynoucí ohrožení Indie dobře ilustruje následující graf, který srovnává podíl objemu obchodu ASEAN s jeho nejvýznamnějšími obchodními partnery. Čtvrtina veškerého zahraničního obchodu je realizována uvnitř ASEAN, Čína se umístila na druhém místě a Spojené státy se udržují na třetím místě. Objem obchodu realizovaného mezi ASEAN a Indií je ve srovnání s Čínou a US zanedbatelný.

Mezi Indií a regionálním uskupením ASEAN existuje zóna volného obchodu, která se nazývá ASEAN – India Free Trade Area (AIFTA). Byla vytvořena v reakci na rostoucí objem vzájemného obchodu mezi Indií a členskými státy ASEAN. Základ této smlouvy byl položen podpisem rámcové dohody o obchodu zbožím na Bali 8. října 2003, finální dohoda pak byla podepsána 13. srpna 2009. Proces ratifikace byl ve všech zemích ukončen v srpnu 2011. Zóna volného obchodu oficiálně funguje od 1. ledna 2010 a postupně je její působení rozšiřováno o nové druhy zboží. Podle dohody z roku 2009 musí země ASEAN a Indie mezi lety 2013 a 2016 oprostit od cla 80 procent všech obchodovaných položek. V případě úspěšného dokončení zaváděcí fáze zóny volného obchodu pak bude po roce 2016 od cla oproštěno přes 90% veškerých obchodovaných artiklů. Vytváření vzájemných vazeb mezi Indií a ASEAN postupuje zatím velmi rychlým tempem a do konce roku 2012 by měla být dokončena jednání o liberalizaci investic a obchodu službami.

Hlavními dovozními komoditami z ASEAN do Indie jsou minerální oleje a vosky, rostlinné a živočišné tuky, elektronika, zařízení na výbavu jaderných elektráren, produkty organické chemie, dřevo a dřevěné výrobky, plasty a plastové výrobky, rudy, guma, přírodní i umělé perly a železo a ocel.

Hlavními vývozními artikly z Indie do ASEAN jsou minerální oleje a vosky, lodě, jejich součásti a jiné plovoucí objekty, produkty organické chemie, ovoce a olejová semena, zařízení na výbavu jaderných elektráren, motorová silniční vozidla, obilniny, maso a masné produkty, přírodní i umělé perly, železo a ocel a elektronika.  

Velký potenciál pro rozvoj vzájemného obchodu skrývají zemědělské komodity, které zatím mezi Indií a ASEAN, zejména pro svoji citlivou povahu, příliš obchodovány nejsou. Dále představuje velké obchodní příležitosti textil, farmacie, důlní technika, stavby infrastruktury, polodrahokamy, bižuterie a papír.

Zóna volného obchodu mezi ASEAN a Indií AIFTA je v současnosti největší uskupení tohoto druhu na světě a soustřeďuje téměř dvě miliardy zákazníků s bohatstvím odpovídajícím 3 bilionům USD.