Vystudoval rusistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1959 až 1968 byl redaktorem zahraniční redakce Československého rozhlasu. V této době byl dva roky

 (1967–1968) zpravodajem rozhlasu v Moskvě, odkud byl za informování o okupaci

Československa Sovětským svazem a jeho satelity vypovězen.

Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a aktivních disidentů. Redigoval samizdatový časopis Kritický sborník a od roku 1987 samizdatové Lidové noviny. Po Sametové revoluci v listopadu 1989 se stal mluvčím Občanského fóra.

Od ledna do června 1990 působil jako náměstek Federálního ministra zahraničních věcí. Od října 1990 do června 1992 byl ministrem obrany České a Slovenské federativní republiky. Poté do února 1996 řídil Kancelář prezidenta republiky Václava Havla. V letech 1996 až 2000 byl českým velvyslancem v Ruské federaci.

Zabýval se překlady z ruštiny a polštiny, zejména beletrie, ale v 70. a 80. letech 20. století také

politologických textů. Překlady v době komunistického režimu nemohl vydávat pod vlastním jménem.

Byl velkým vyznavačem ruské kultury a jazyka, který věřil v demokratickou budoucnost Ruska.

Ti, kteří ho znali nebo se s ním alespoň měli čest potkat, nezapomenou nejen na jeho obrovský rozhled, ale také podivuhodnou schopnost brilantně formulovat a krásný český jazyk.

Čest jeho památce.